Brzy ráno jsem vyrazil přes Užhorod a Lvov ke Kyjevu. Ukrajina je zvláštní země. Nejdřív vede cesta přes Karpaty. Chudé vesnice, podél cesty ženy se stolečky, na nichž prodávají své výrobky. Navštívil jsem jeden obchod a nevím, proč se to tak jmenovalo.
Dva, či tři druhy zboží a to bylo vše. Když začaly roviny, uviděl jsem například zamrzlé jezero, na němž stálo několik rybářů. Každý měl svou vysekanou díru a čekal na úlovek.
Uprostřed jezera stál Žigulík. Jeho majitel byl zřejmě místní boháč. Vozů je tu totiž velmi málo. To, že stál na jezeře, nebyl od něj vůbec žádný risk. Mrzlo a led byl půl metru silný. Další cesta byla nudná. Jedete sto kilometrů a pak je zatáčka. Potom jedete dalších sto kilometrů, a co nevidíte? Druhá zatáčka. Občas vesnice, či spíš pár dřevěných domků a miniaturní kostelík. U každé byla autobusová zastávka. Nikdy jsem však žádný autobus nepotkal. Jen mladíky s palcem otočeným dolů. To byli, jak jsem zvěděl na hranicích od kolegů, překupníci nabízející prodej laciné nafty. Ten palec dolů značil to, že vám jako lejí do nádrže. Večer jsem dorazil několik desítek kilometrů před Kyjev. Na hlídaném parkovišti jsem zaplatil směšně málo za parkovné a večeři. Sprchu tu však neměli.
Ve čtvrtek jsem konečně dorazil na vykládku do města Kryvyj Rih. Přijel jsem před firmu a vstoupil do haly. Když vrátný pochopil, kdo jsem, okamžitě mě poslal k autu, a prý abych se od něj nevzdaloval, dokud pro mě nepřijdou. Nechápal jsem, proč byl tak vystrašený, ale později mi technik prozradil, že kdysi přijela podobná zásilka, a než se řidič ve vrátnici nahlásil, auto i s nákladem někdo ukradl. Po deseti minutách přišel technik a přisedl si na místo spolujezdce. Mluvil obstojně anglicky a navedl mě do vojenského objektu, kde bude vůz hlídán po dobu vyclívání. Poradil mi, abych si vzal nejnutnější věci a pokud možno nechal cennosti v autě. Tady budou v bezpečí. U brány na nás čekala Čajka, která nás dovezla do centra. Měl jsem od nich zaplacený hotel do pondělí. Kdyby se však stalo, že by sebou celníci hodili, dá mi vědět. Ještě mi doporučil, abych byl obezřetný a i s Čajkou odjel. Seděl jsem ve studeném pokoji s mobilem, (který mi nebyl k ničemu, protože tu žádný signál nebyl), s Miloušem, s klarinetem a padesáti eury. Byl jsem unaven a po koupeli jsem hned usnul.
Pátek jsem prošel toto nezajímavé hornické a hutní město plné paneláků a socialistických budovatelských reklam. Navštívil jsem několik obchodů s vírou, že něco koupím Květám. Byla to bída s nouzí. Zakoupil jsem pouze dvě věci. Akční digitální kameru do auta. Může být zapnuta stále a v případě potřeby si mohu nahraný záznam stáhnout. A ještě pět lahví vodky. Jinak mě nezaujalo zcela nic. Naštěstí byl můj hotel spojen s restaurací, takže jsem zbytek víkendu strávil v pokoji s klarinetem a s Miloušem. Teď se mi potvrdilo, že jméno Milouš je to pravé. Bez něj bych se tu ukousal nudou. V sobotu jsem z budky volal domů. Květa byla ráda. Můj mobil tu nefunguje a měla o mě strach. Na chvíli mi dala i princeznu. Za půl hodiny jsem dostal od obou tisíc pusinek a bylo mi líp. Vzal jsem si klarinet a dlouhou dobu na něj hrál. Už mi to celkem jde. Sice neznám pořádně noty, ale jen tak si preludovat je lepší, než cvičit z not. Za poslední měsíce jsem si hru oblíbil. Hrál jsem každý den během pauzy, i večer před spaním. Klarinet byla jedna z nejlepších věcí, která mě mohla potkat. Zkoušel jsem po paměti hrát všechny melodie, které znám. Počínaje dětským Prší, prší, až po Malou noční hudbu od Wolfganga Amadea Mozarta. Vždy, když jsem během dne zaslechl v rádiu nějakou hezkou melodii, zapsal jsem si její název na papírek a večer jsem zkoušel seznam přehrávat. Bylo skvělé, když se mi podařilo podle sluchu najít tu správnou tóninu a vyfoukat melodii.
Nápad – ★★★★☆
Námět spojující osobní tragédii, objevování svobody za volantem kamionu a vzácnou lékařskou anomálii je velmi originální a nosný. Příběh má silný lidský rozměr a epizodické vyprávění z cest Evropou dodává textu skvělou dynamiku a uvěřitelnost. Některé dějové zvraty, zejména v závěru, působí už trochu překombinovaně, ale celkový koncept hledání nového smyslu života je podán velmi sympaticky a originálně.
Atmosféra – ★★★★☆
Autorovi se podařilo na výbornou zachytit specifickou atmosféru kamioňáckého života, včetně svérázného kamarádství, samoty i absurdních situací na hranicích. Emoční křivka hlavního hrdiny je uvěřitelná; scény hlubokého smutku i nově nalezeného štěstí dokážou čtenáře strhnout a vyvolat upřímnou empatii. Rychlé střídání tragických a komických momentů sice občas mírně narušuje plynulost prožívání, ale celkově text dýchá nesmírnou laskavostí a lidskostí.
Provedení – ★★★☆☆
Text je neuvěřitelně čtivý, má přirozený spád a autorův vypravěčský talent čtenáře snadno provede celým rozsáhlým příběhem. Stylistika by si však zasloužila pečlivější redakční úpravu, zejména co se týče plynulosti dialogů a občasného nadužívání vysvětlujících pasáží. V textu se objevují pravopisné a interpunkční chyby, které by vyřešila korektura, ale z hlediska obsahu a tempa jde o velmi slušně odvedenou práci.
Celkové hodnocení:
Román představuje velmi příjemné a čtivé překvapení, které v sobě mísí prvky road movie, rodinného dramatu a romantiky. Autor dokázal zúročit své zkušenosti z cest a přetavit je do poutavého příběhu o muži, který se po ztrátě všeho učí znovu žít a milovat. Přestože by dílu prospěl zásah dramaturga k uhlazení některých překotných dějových zvratů v poslední třetině, jedná se o velmi motivující a srdceryvné dílo. Pokračujte ve psaní, máte nesporný talent vyprávět příběhy, které chytnou za srdce!