„Ale Čertová se jmenovat nebudu!“ Prohlásila rozhodně a prohlížela si prstýnek, který jsem jí nasadil. Požádal jsem jí, jestli by jí nevadilo, kdybych si vzal její příjmení, protože pak by padl i problém s princezniným příjmením. Koukala na mě srdečně a odevzdaně a opět mi řekla tu větu, která se mi moc líbila: „Ty se mi snad zdáš. No jo,“ zarazila se, „ale to ti budou všichni říkat smutný čert.“
„To mi nevadí.“ Namítl jsem. „Je lepší být smutný čert a při tom být šťastný Smutný.“ Políbili jsme se. Z polibku nás však vyrušila princezna. Zatahala maminku za rukáv a zeptala se: „Mamí a to teď uz nemůšu Mikymu šíkat Miky, ale tatínku?“ Vzal jsem ji do náruče, políbil na líčko a řekl. „Jestli mi budeš šíkat tatínku, budu moc rád, ale Miky mi samozřejmě můžeš šíkat také.“
Po tomto mini obřadu zasnoubení jsme šli složit postel. Když jsme ji vybalili, Květa poznala, že je to ta dvouválenda se skříní a stolkem a chtěla volat do obchodu, že se spletli. Požádal jsem jí, ať nikam nevolá, že je to správně a ještě jsem jí pošeptal, že jestli chce tu druhou postel využít, ať přestane brát prášky. Zlíbala mě a hodila se mnou do postele. Princezna skočila za námi a zase jsme řádili v peřinách, až jsme protrhli polštář a peří lítalo všude. Čertík nás nejdřív jen pozoroval, ale když uviděl létající peříčka, přidal se k nám a skákal z postele na padající brčka. Chytal je, prskal, vyskakoval a my jsme se mu smáli. Unavili jsme se tím řáděním tak, že jsme si na chvíli lehli a čekali, až peří klesne. Princezna stála na posteli a peří jí padalo na hlavu. Květa řekla: „Tak šťastný Mikuláši Smutný Čerte, tady máš anděla.“ A ukázala na princeznu. „Tohle čertisko, že má být anděl?“ Zakřičel jsem, povalil stojící princeznu a opět začal polštářový boj a opět peří lítalo. Když jsme se vydováděli, šel jsem luxovat peří a Květy sešly do kuchyně připravit večeři.
Tu noc spala princezna s námi v posteli. Její patrová byla ve výstavbě a zatím to vypadalo, jako bych z ní chtěl složit perpetum mobile. Leželi jsme na zádech, objímali se a hovořili o mém problému s krví, o jejích překladech a o mé práci. Využil jsem situace a zeptal se, jestli se jí ty záclony zdají být hrozné. Řekla, že ne, že se jí líbí a já byl hodně rád. Navrhl jsem jí, že by možná bylo pro princeznu lepší, aby chodila do školky, protože jinak se na ni moc upne a celý život na ní bude závislá. Také jsem argumentoval tím, že děti potřebují společnost jiných dětí, aby se naučily komunikovat, odpouštět, být tolerantní, aby dostaly běžné nemoci k vytvoření protilátek. Souhlasila se mnou, ale bylo na ní vidět, že je tou závislačkou spíše ona. Najednou se posadila a povídá: „Karel Vojánek!“ Zeptal jsem se, kdo je Karel Vojánek a ona mi řekla, že je to jeden známý, který má doktorát a živí se jako právník. Ten, že by mi mohl pomoci. Pochválil jsem ji za nápad a za chvíli jsme všichni tři usnuli.
Nápad – ★★★★☆
Námět spojující osobní tragédii, objevování svobody za volantem kamionu a vzácnou lékařskou anomálii je velmi originální a nosný. Příběh má silný lidský rozměr a epizodické vyprávění z cest Evropou dodává textu skvělou dynamiku a uvěřitelnost. Některé dějové zvraty, zejména v závěru, působí už trochu překombinovaně, ale celkový koncept hledání nového smyslu života je podán velmi sympaticky a originálně.
Atmosféra – ★★★★☆
Autorovi se podařilo na výbornou zachytit specifickou atmosféru kamioňáckého života, včetně svérázného kamarádství, samoty i absurdních situací na hranicích. Emoční křivka hlavního hrdiny je uvěřitelná; scény hlubokého smutku i nově nalezeného štěstí dokážou čtenáře strhnout a vyvolat upřímnou empatii. Rychlé střídání tragických a komických momentů sice občas mírně narušuje plynulost prožívání, ale celkově text dýchá nesmírnou laskavostí a lidskostí.
Provedení – ★★★☆☆
Text je neuvěřitelně čtivý, má přirozený spád a autorův vypravěčský talent čtenáře snadno provede celým rozsáhlým příběhem. Stylistika by si však zasloužila pečlivější redakční úpravu, zejména co se týče plynulosti dialogů a občasného nadužívání vysvětlujících pasáží. V textu se objevují pravopisné a interpunkční chyby, které by vyřešila korektura, ale z hlediska obsahu a tempa jde o velmi slušně odvedenou práci.
Celkové hodnocení:
Román představuje velmi příjemné a čtivé překvapení, které v sobě mísí prvky road movie, rodinného dramatu a romantiky. Autor dokázal zúročit své zkušenosti z cest a přetavit je do poutavého příběhu o muži, který se po ztrátě všeho učí znovu žít a milovat. Přestože by dílu prospěl zásah dramaturga k uhlazení některých překotných dějových zvratů v poslední třetině, jedná se o velmi motivující a srdceryvné dílo. Pokračujte ve psaní, máte nesporný talent vyprávět příběhy, které chytnou za srdce!