Musel jsem vstát a utřít si vlhké oči.
…Před spaním jsem Květušce připomněla, že zítra přijede Miki. To jsem neměla dělat. Vyskočila a bylo po spánku. Hned mi řekla tři věci, které nesmí zapomenout Mikimu říct…a já se na něj těším taky jako na Vánoce…
Posunul jsem čtení na další stranu a opět jsem si utřel vlhké oči. Možná jsem čtení měl ještě odložit na pozdější dobu. Květy mě měly stejně rády, jako já je. Proklínal jsem osud. Teď však již neumím přestat číst.
…Jeli jsme s kamionem do Žabně. Miki je za volantem sexy, jako můj idol Dustin Hoffman. Květuška byla jak u vytržení. Od té jízdy chce, abych jí koupila plyšáka, jakého má Miki za oknem…
…Věřím mu. Když řídí, tak se s ním nebojím. Je to Pan řidič s velkým Pé…
…Babi mi říkala, ať se ho držím…
…Splnil babičce přání, navštívit ještě někdy Konopiště…
Položil jsem Adama a uložil se k spánku. Dnes už číst nebudu. Zavřel jsem oči a představoval si Květy. Za chvíli jsem usnul. Zdál se mi sen, že se Květy chvíli po jejich odchodu vrátily a vyprávěli jsme si zážitky. Já jim povídal o cestách a ony mě o tom, jak to chodí na onom světě. Princezna od té doby vyrostla a byla z ní slečna. Měla křídla a mávala jimi jako skutečný anděl. Objala mě a šeptala mi do ucha, že jsem její největší kamarád. Poté mě obě vzaly za ruce a létali jsme nad Švýcarskem.
Umpolek
Ráno bylo probuzení smutné i veselé. Pravda s havárií mi rozhlodávala duši, ale nedalo se nic dělat. Prožil jsem nádhernou noc se svými milovanými. Krásný sen mě provázel celý den.
Po splnění všech celních povinností jsme vyjeli směr Ženeva. Majestátnost hor v okolí mi učarovala. Byly to úplně jiné Alpy, než ty italské. Projeli jsme okolo Zurichu a Bernu a do Ženevy jsme dojeli po obědě.
Vykládka proběhla v klidu a poté jsme se rozdělili, každý za jinou prací.
Karolína mi poslala novou zakázku. Z Lausanne, což je město na druhém konci Ženevského jezera, na Moravu. Po příjezdu do firmy jsem se šel nahlásit do kanceláře. Asi půl hodiny jsem čekal u zavřeného okénka, za kterým seděl nerudný Švýcar a neustále telefonoval. Něco jsem i rozuměl, i když mluvil francouzsky. Když však konečně položil sluchátko a okénko otevřel, zeptal se německy: „Přijel jste nakládat umplek?“
Německy umím obstojně, jenže tato francouzská zkomolenina němčiny mi není dvakrát příjemná.
„Promiňte,“ omlouval jsem se, „ale nerozuměl jsem vám.“
Úředník se zatvářil otráveně, třískl tužkou a spíš pro sebe si mumlal nahlas: „Do prdele, to jste Polák, nebo Bulhar? Tihle cizinci by se měli víc učit, než vyjedou do Evropy.“ Bylo na něm vidět, že si myslí, že mu nerozumím.
Přerušil jsem jeho spílání na účet řidičů z východní Evropy slovy: „Rozumím německy velice dobře, jenže váš francouzský přízvuk mi napovídá, že jste to spíše vy, kdo by se měl učit. Leč nejsem tu proto, abych kritizoval vaši nedokonalou němčinu. Ještě jednou vás slušně žádám, abyste mi zopakoval vaši otázku, protože slovo umplek neznám.“
Nápad – ★★★★☆
Námět spojující osobní tragédii, objevování svobody za volantem kamionu a vzácnou lékařskou anomálii je velmi originální a nosný. Příběh má silný lidský rozměr a epizodické vyprávění z cest Evropou dodává textu skvělou dynamiku a uvěřitelnost. Některé dějové zvraty, zejména v závěru, působí už trochu překombinovaně, ale celkový koncept hledání nového smyslu života je podán velmi sympaticky a originálně.
Atmosféra – ★★★★☆
Autorovi se podařilo na výbornou zachytit specifickou atmosféru kamioňáckého života, včetně svérázného kamarádství, samoty i absurdních situací na hranicích. Emoční křivka hlavního hrdiny je uvěřitelná; scény hlubokého smutku i nově nalezeného štěstí dokážou čtenáře strhnout a vyvolat upřímnou empatii. Rychlé střídání tragických a komických momentů sice občas mírně narušuje plynulost prožívání, ale celkově text dýchá nesmírnou laskavostí a lidskostí.
Provedení – ★★★☆☆
Text je neuvěřitelně čtivý, má přirozený spád a autorův vypravěčský talent čtenáře snadno provede celým rozsáhlým příběhem. Stylistika by si však zasloužila pečlivější redakční úpravu, zejména co se týče plynulosti dialogů a občasného nadužívání vysvětlujících pasáží. V textu se objevují pravopisné a interpunkční chyby, které by vyřešila korektura, ale z hlediska obsahu a tempa jde o velmi slušně odvedenou práci.
Celkové hodnocení:
Román představuje velmi příjemné a čtivé překvapení, které v sobě mísí prvky road movie, rodinného dramatu a romantiky. Autor dokázal zúročit své zkušenosti z cest a přetavit je do poutavého příběhu o muži, který se po ztrátě všeho učí znovu žít a milovat. Přestože by dílu prospěl zásah dramaturga k uhlazení některých překotných dějových zvratů v poslední třetině, jedná se o velmi motivující a srdceryvné dílo. Pokračujte ve psaní, máte nesporný talent vyprávět příběhy, které chytnou za srdce!