Alkohol v krvi

Ze života

Četba díla zabere cca 438 min.

Hned na to odešel, aniž by čekal, než Jana z koupelny vyjde. Když Jana opustila sprchu, vylíčil jsem jí, co se tu během její koupele událo a ona jen mávla rukou.

Ještě naposledy mi posloužila svými ústy a tentokrát jí vůbec nešlo o darování spermatu. Spíše by se dalo mluvit o degustaci. Je zajímavé, že jsem celou tu anabázi nebral jako nevěru. Za prvé jsem krátce ženat, že jsem si manželství ani nestačil uvědomit, za druhé šlo o výpomoc v přítomnosti jejího manžela a za třetí i přes mou konzervativní výchovu jsem výčitky neměl. Je pravda, že bych je měl mít v druhé části darovacího procesu, ale ony se nedostavily. Uvažoval jsem, jestli to nebude tím, že mám málo životních zkušeností a touto epizodou vlastně rozšířím a zkvalitním sex manželský. Zřejmě to bude však jen omluva a výmluva.

V sobotu večer jsem dojel na parkoviště v Německu a poslal jsem Květě smsku.

 

Zavolej mi, moc se mi styska

bez Jarmila se vsak na lepsi casy blyska

vsechno mi zkazil svoji pritomnosti

a ted mi to kazi svoji nepritomnosti

bez nej nedojedu

jsem z nej plný jedu

 

Květa zavolala za půl hodiny. Hned mi hlásila, že jí Milijarda o všem informoval a že se jí také stýská. Ještě mi prozradila novinku, že se Milijarda seznámil s nějakou Bohunkou, o které ona nic neví a že jí bratr nechce nic prozradit. Seznámili se v restauraci a víc netuší. Dneska prý u ní bude spát. Na závěr telefonátu mi ještě předala princeznu a ta mi do telefonu pošeptala, še má štjejda nějakou lášku, a še mu dala pušinku na jošjoučenou. Poslal jsem jí sto hubiček a slíbil, že jí přivezu dáreček. Bohunka. Neměl jsem rád to jméno. Kdysi v mládí mě jedna Bohunka napálila a já jí nenáviděl. Už teď jsem Bohunku nemohl vystát. Když jsem si vzpomněl na to jméno, ježily se mi vlasy.

Dalimil Rejža

Sotva jsem dotelefonoval, zaťukal mi na kabinu nějaký muž. Stáhl jsem okénko a u auta stál sympatický padesátník s úsměvem klauna a prosil mě, jestli bych mu nemohl uvařit vodu na kávu, že mu došel plyn. Samozřejmě, že jsem mu vyhověl a než se na mém vařiči dostala jeho voda do varu, povídali jsme si. Byl to nesmírně zvláštní člověk. Během čekání jsem však také dostal chuť na kávu a nakonec jsme oba s plnými hrnky voňavých nápojů usedli do jeho vozu. Neměl v kabině uklizeno jako já, ale když si všiml mého pohledu, oznámil mi, že má v životě spoustu jiné práce, než je uklízení a zapnul počítač. Jmenoval se Dalimil a jezdil s kamionem dobrých patnáct let. Nikdo mu prý ale jinak neřekne, než Rejža. Když se dozvěděl, že jezdím necelé dva měsíce, nabídl mi víno a že jestli chci, můžeme si povídat, protože on tu také zůstal na neděli a stejně se mu nechce být dneska sám. Navrhl mi, že mi do mého Milouše stáhne nějaké filmy, a když jsme vše zapojili, čekali jsme na dokončení stahování. Vybral jsem si převážnou část jeho arzenálu a on mi navíc něco přidal. Zeptal jsem se ho, jestli má to jeho smutnění nějaký důvod a on řekl, že má narozeniny a že v tomhle věku by měl slavit nejen narozeniny, ale vlastně každý den. Nechtěl jsem se ho ptát na věk, ale sám se rozpovídal.