Už cesta sama o sobě byla velice zvláštní. I když ve mně dřímal smutek, neubránil jsem se skvělé náladě, kterou mí spolucestující měli, a po hodině jízdy a jejich neustálém brebentění a veselém vyprávění jsem dokonce s nimi začal i zpívat.
Svátky na horách byly i přes můj smutek pěkné. Všude vládla vánoční nálada a sníh a mráz dodávaly tomuto dojmu skvělou kulisu. Ubytovali jsme se na pokoji se čtyřmi lůžky. Celý zbytek dne jsem pročítal scénář k vystoupení, abych měl přibližný přehled, kde, co a jak mám hrát. Pět minut před zahájením vystoupení jsem se šel podívat do sálu, abych zjistil náladu obecenstva. Bylo nabito. Ženy, muži, děti, prostě celé rodiny zájemců o divadelní vystoupení čekaly ve svátečním oblečení na to divadlo z Prahy. Pokřižoval jsem se a má tréma stoupla o sto procent. Nejvíce mě rozhodilo, že jsem v jedné zadní řadě uviděl Kurva Martina. Tak to bude můj konec. I přes tyto počáteční pocity dopadlo mé hraní skvěle a museli jsme se třikrát vracet ze zákulisí, abychom se poklonili publiku. Kurva Martin si po skončení přišel pro podpis. Samozřejmě, že mu nešlo o naše autogramy, ale chtěl se pochválit se svou novou, mladou partnerkou. Mé kolegy však pobavil skromným obdivem, který zněl: Byli ste kurva dobrý.
V sobotu jsme byli pozváni do jedné rodiny na zabijačku. Byli to nějací vzdálení příbuzní Barborky. Poprvé v životě jsem viděl proces, při kterém vznikají tak vynikající dobroty, jako je ovar, tlačenka, jitrnice, či prdelačka. Byl jsem u vytržení z té řeznické symfonie, při které sliny tečou, a obdiv k řezníkovi stoupá. Každý z nás si domů přivezl výslužku, která se nemůže rovnat běžným výrobkům, zakoupeným v obchodě. Tlačenka byla jemně kořeněná. Jitrnice plné chuti a ovar voněl třikrát více, než z odleželého masa ze samoobsluhy.
Když jsem však přijel domů, ještě než jsem vstoupil do domu, zaslechl jsem větu, kterou pronesl Milijarda. Nevím detaily, ale jeho slova zněla: „HIV zároveň.“ Vyděsil jsem se představou, že tuto nemoc má on či Bohunka. Hned jsem se zeptal, o čem je řeč, ale naštěstí mě Milijarda uklidnil, protože jeho slova, jak mi později vysvětlil, byla: „Ve větě Hora svatého Vavřince se píše velké písmeno há i vé zároveň.“ Učil totiž Bohunku pravopis. V neděli jsme s Bohunkou a Milijardou hodovali.
Jako prý každý rok, tak i letos se mezi svátky konalo školení profesionálních řidičů. Snad poprvé jsem uviděl celé osazenstvo podniku. Většinu kolegů jsem potkal již na dvoře či v kanceláři, ale byli i tací, které jsem nikdy neviděl. K mé veliké radosti jsem zjistil, že mezi zaměstnanci chybí Jarmil. Už u nás nepracuje. Před zahájením přišel šéf, poděkoval všem za celoroční práci a neopomněl připomenout, abychom pracovali pilně a zodpovědně. Na konci jeho projevu poprosil o minutu ticha za Pavla. Než odešel, požádal mě, abych s ním šel ven. Tam mi kondoloval a při té příležitosti jsem ho poprosil, jestli by nebyla nějaká nakládka pro mě na tento týden. Potřebuji být v práci, abych lépe snášel to trápení. Ozval se během dne. Skvělá cesta. Pojedeme dvě auta do irského Belfastu. Řidičem druhého vozu nebude nikdo jiný, než Kolba.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Základní myšlenka o konzervativním úředníkovi, který od základu změní svůj život a stane se kamioňákem, je skvělá a nabízí ohromný prostor pro zajímavé vyprávění. Zápletka se vzácnou anomálií, která způsobuje falešně pozitivní testy na alkohol, je velmi originální a výborně posouvá děj kupředu. Příběh se však v osobní rovině občas zbytečně opírá o extrémní a těžko uvěřitelné náhody (náhlá tragická úmrtí, utajené těhotenství), což trochu ubírá na jinak velmi autentické a civilní atmosféře z cest.
Atmosféra – ★★★☆☆
Autorovi se naprosto skvěle daří zachytit syrovou, ale i lehce romantickou atmosféru života řidiče kamionu, díky čemuž čtenář doslova cítí ubíhající kilometry. Popisy evropských krajin a vztahů mezi řidiči jsou živé, uvěřitelné a dokážou skvěle vtáhnout do děje. Text však trochu pokulhává v emocionální rovině osobních tragédií; náhlá ztráta rodiny je zpracována příliš překotně a nedává čtenáři dostatek prostoru prožít smutek, než se hrdina vrhne do dalšího vztahu.
Provedení – ★★★★☆
Text je neuvěřitelně čtivý, plyne naprosto přirozeně a udržuje si svižné tempo, které čtenáře nutí otáčet jednu stránku za druhou. Stylistické zpracování historek z cest je velmi silné, i když některé dialogy v romantických linkách působí občas trochu prkenně a strojeně. V textu se sice objevují občasné pravopisné chyby, překlepy a nedostatky v interpunkci, ale ty nijak zásadně nenarušují celkovou plynulost a výbornou srozumitelnost vyprávění.
Celkové hodnocení:
Dílo je překvapivě poutavé čtení, které úspěšně kombinuje cestopis s příběhem o hluboké osobní proměně. Autor má nezpochybnitelný vypravěčský talent a umí skvěle čerpat z reálných zkušeností, což dodává kamioňáckým pasážím úžasnou autenticitu. Pro posunutí textu na profesionálnější úroveň by prospělo v klíčových emocionálních momentech zpomalit a dát postavám větší psychologickou hloubku, místo překotného vršení dramatických zvratů. Určitě v psaní pokračujte, máte totiž přirozený dar udržet čtenářovu pozornost!