S Karlem Vojánkem jsme se sešli na hlavní třídě v jedné malé restauraci. I když je Karel právník, působil na mě čistým dojmem. Asi to má v popisu práce, aby vypadal důvěryhodně. Květa nás představila a odešla s princeznou do centra. Celý svůj problém jsem mu vysvětlil a čekal, co na to řekne. Zeptal se mě ještě na několik detailů a pak seděl a pil kávu. Za několik minut řekl jen dvě slova. To půjde. Nic víc. Požádal mě o všechny podklady a odešel. Bylo to takové nemastné, neslané setkání, že jsem si od něj moc nesliboval. Hned po příchodu domů jsem mu všechny podklady okopíroval a poslal e-mailem a dá se říct, že jsem ho pustil z hlavy.
Květa dostala překlad. S princeznou jsme konečně dodělali postel a s pocitem dobře vykonané práce jsem jí navrhl, abychom šli na plovárnu. Byla nadšená. Bazén byl nedaleko a já ji tam učil plavat. Když jsme přišli domů, Květa ještě neměla práci hotovou. Uvařili jsme večeři a šli na kutě. Než jsem malou převlékl do pyžama, zaslechl jsem, že Květa s někým mluví. Natáhl jsem uši a zaslechl jen: „Požádal mě o ruku. Babi, já jsem tak šťastná…“
Ráno mi zavolal Topinka, že by se mnou šéf chtěl mluvit, jestli mám čas. Chystali jsme se s Květou na úřad, kvůli svatbě, a tak jsem řekl, že přijdu. Obřad jsme objednali na příští víkend, to je za devět dnů. Zároveň jsme se s Květou dohodli, že si k svatebnímu slibu připravíme nějaké verše, nezávisle na řeči, kterou bude pronášet oddávající. Oběma se nám tyto běžné přednesy oddávajících nelíbí. Docela jsem byl překvapen tím, že s tímto nápadem přišla jako první Květa. Zdá se mi, že ji miluju víc a víc. Potom mě holky odvezly do Aikumy a jely zajistit nějaké „důležité“ věci, jako například svatební šaty.
V kanceláři jsem si sedl do křesla a počkal, než šéf dotelefonuje. Když po pěti minutách konečně položil mobil, omluvil se a začal nesměle hovořit:
„Chtěl bych se zeptat, jestli máte již nějaké zaměstnání.“ Odpověděl jsem, že nikoli a on mi navrhnul, abych po dobu, než budu mít oprávnění řídit, pracoval pro jeho firmu jako dispečer. Řeči umím, vzdělání mám a ostatní mě prý naučí Topinka. Nečekal jsem takovou nabídku a spíše jsem očekával ukončení, či nějakou náhradu škody za zdržení poslední přepravy, takže mě to dost zaskočilo. Po chvíli váhání jsem řekl, že si to rozmyslím, a když tak se ozvu.
Po odchodu z Aikumy jsem navštívil svého lékaře, abych mu předal výsledky rozboru. Originály jsem si nechal a odevzdal jsem mu pouze kopie. Chvíli dokumenty studoval a posléze se ke mně otočil.
„Musím se vám omluvit. Při minulé návštěvě jsem zřejmě nepochopil, že si nevymýšlíte. Je to opravdu hodně vzácná abnormalita. Přiznám se, že by mě ani ve snu nenapadlo, že se objeví u nás. Zatím bylo zjištěno jen několik případů na světě. Sem chodí dost lidí, kteří si něco přečtou na internetu a pak, aby dostali neschopenku, předstírají třeba, že jsou malomocní. Vaše krev obsahuje CH3CHO. Acetaldehyd se v přírodě vyskytuje ve zralém ovoci, kávě a podobně. Je produkován rostlinami jako součást jejich metabolismu. V lidském organizmu vzniká při metabolizování etanolu alkoholdehydrogenázou, což je sice nezvyklé, ale jak je vidno, neškodí to vašemu organismu. S tím se dá normálně žít.“
Upozornil jsem ho, že jsem řidič a že s tím mám velký problém, ale řekl stejně jako pan profesor, abych tedy změnil zaměstnání. Ještě jsem zkusil, aby mi napsal, že i v případě 0,25 promile nejsem v podnapilém stavu a mohu řídit, ale o tom řekl, že je to nemožné, protože bych musel projít vyšetřením, které pojišťovna nehradí a on na to nemá ani přístroje ani prostředky. Požádal jsem ho proto o doporučení k někomu, kdo toto vše má. Kupodivu mi napsal doporučení ke stejnému lékaři, jako profesor Chotínský.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Základní myšlenka o konzervativním úředníkovi, který od základu změní svůj život a stane se kamioňákem, je skvělá a nabízí ohromný prostor pro zajímavé vyprávění. Zápletka se vzácnou anomálií, která způsobuje falešně pozitivní testy na alkohol, je velmi originální a výborně posouvá děj kupředu. Příběh se však v osobní rovině občas zbytečně opírá o extrémní a těžko uvěřitelné náhody (náhlá tragická úmrtí, utajené těhotenství), což trochu ubírá na jinak velmi autentické a civilní atmosféře z cest.
Atmosféra – ★★★☆☆
Autorovi se naprosto skvěle daří zachytit syrovou, ale i lehce romantickou atmosféru života řidiče kamionu, díky čemuž čtenář doslova cítí ubíhající kilometry. Popisy evropských krajin a vztahů mezi řidiči jsou živé, uvěřitelné a dokážou skvěle vtáhnout do děje. Text však trochu pokulhává v emocionální rovině osobních tragédií; náhlá ztráta rodiny je zpracována příliš překotně a nedává čtenáři dostatek prostoru prožít smutek, než se hrdina vrhne do dalšího vztahu.
Provedení – ★★★★☆
Text je neuvěřitelně čtivý, plyne naprosto přirozeně a udržuje si svižné tempo, které čtenáře nutí otáčet jednu stránku za druhou. Stylistické zpracování historek z cest je velmi silné, i když některé dialogy v romantických linkách působí občas trochu prkenně a strojeně. V textu se sice objevují občasné pravopisné chyby, překlepy a nedostatky v interpunkci, ale ty nijak zásadně nenarušují celkovou plynulost a výbornou srozumitelnost vyprávění.
Celkové hodnocení:
Dílo je překvapivě poutavé čtení, které úspěšně kombinuje cestopis s příběhem o hluboké osobní proměně. Autor má nezpochybnitelný vypravěčský talent a umí skvěle čerpat z reálných zkušeností, což dodává kamioňáckým pasážím úžasnou autenticitu. Pro posunutí textu na profesionálnější úroveň by prospělo v klíčových emocionálních momentech zpomalit a dát postavám větší psychologickou hloubku, místo překotného vršení dramatických zvratů. Určitě v psaní pokračujte, máte totiž přirozený dar udržet čtenářovu pozornost!