„Dobrý večer, neruším? Co právě děláte?“ Zeptal se šéf na úvod. Byl jsem vyrušen z představ, které si mi honily hlavou během rozhlasové hry, a neprozřetelně jsem odpověděl pravdu.
„Poslouchám Idiota.“ V tu ránu jsem si uvědomil, že šéf nemůže vidět velké písmeno ve slově Idiot a snažil jsem se mu celou situaci vysvětlit. Naštěstí není šéf žádný blbec, ani idealista a jen se mému trapnému koktání zasmál a řekl, že doufá, že ta příhoda se sebevrahem nezmění můj názor na tento způsob obživy a po přání do dalších lepších dnů zavěsil. Byl jsem tím telefonátem potěšen. Kolba se sice zeptal, proč šéfovi nadávám, ale bylo na něm vidět, že zná zápletku.
Opět v Anglii. Tato slova jsem si řekl před přistáním v Doveru. Na lodi mi bylo skvěle. Chtěl jsem si dát vynikající rybenku podle návodu Pavla, jenže ráno jsou snídaně a já musel pozřít fazole, pečeného buřta, opékanou slaninu a toust. Kolba vše spolykal, jakoby v životě nikdy nic jiného nejedl. Jen prohodil, že minule dostali lepší snídani. Časem jsem zjistil, že Angličané snídají každý den to samé. Možná je to zvyk a možná se pletu, ale na lodi byly k snídani vždy fazole, slanina buřt a toust. Z přístavu jsem vyjel já. Kolba už zase jedl. Když jsem se ho otázal, proč tolik jí, nechápavě se na mě podíval a suše odvětil, že přece proto, aby neumřel. Nevím, kam to jídlo dává, ale tlustý není. Asi má tasemnici. Při výjezdu z doverského přístavu jsem udělal malou chybičku. Na levé straně silnice byla uzavírka a před ní stála dodávka, jakou používají silničáři. Vyhnul jsem se jí. V protisměru nic nejelo a já pokračoval v jízdě po pravé straně. Vůbec jsem si nevšiml, že před tou dodávkou stál semafor, na kterém svítila červená. To mi došlo, až když se v protisměru objevilo policejní auto, které vyjelo, neboť mu naskočila zelená. Seděli proti mně a poťouchle se usmívali. Nezbylo mi, než vycouvat. Když jsem docouval až za zmíněnou dodávku, policisté mi ukázali zvednutý palec a pokračovali v jízdě. Kolba k tomuto mému přehmatu jen podotkl, že stát se mi to třeba v Německu, policajti mi za to vezmou řidičák, občanku i rodný list. To však nebylo vše. Hned na dalším kruháči jsem nesprávně odbočil. Po několika desítkách metrů jsem se otočil na dalším kruhovém objezdu a vracel jsem se k původnímu kruháči.
Tam jsem bohužel neodhadl vzdálenost a vjel jsem do cesty těm samým policistům, se kterými jsem se už setkal. Svůj prohřešek jsem zjistil, až když bylo slyšet brzdění policejního vozu. Ihned mě předjeli a zastavili. Stačil jsem říct jen, že jsem v Anglii poprvé. Pět minut na mě pak příslušník řval, že jsem nebezpečný a ať doma vrátím řidičák. Když se vykřičel, nasedl a odjeli. Kolba okomentoval situaci tím, že za tohle by mi ten rodný list vzal i on a nabídl se, že by řídil radši sám. Nakonec stejně nebylo kde zastavit, takže jsem pokračoval dál. Naštěstí to byl poslední kopanec, kterého jsem se dopustil. Zbytek cesty dopadl podstatně lépe.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Základní myšlenka o konzervativním úředníkovi, který od základu změní svůj život a stane se kamioňákem, je skvělá a nabízí ohromný prostor pro zajímavé vyprávění. Zápletka se vzácnou anomálií, která způsobuje falešně pozitivní testy na alkohol, je velmi originální a výborně posouvá děj kupředu. Příběh se však v osobní rovině občas zbytečně opírá o extrémní a těžko uvěřitelné náhody (náhlá tragická úmrtí, utajené těhotenství), což trochu ubírá na jinak velmi autentické a civilní atmosféře z cest.
Atmosféra – ★★★☆☆
Autorovi se naprosto skvěle daří zachytit syrovou, ale i lehce romantickou atmosféru života řidiče kamionu, díky čemuž čtenář doslova cítí ubíhající kilometry. Popisy evropských krajin a vztahů mezi řidiči jsou živé, uvěřitelné a dokážou skvěle vtáhnout do děje. Text však trochu pokulhává v emocionální rovině osobních tragédií; náhlá ztráta rodiny je zpracována příliš překotně a nedává čtenáři dostatek prostoru prožít smutek, než se hrdina vrhne do dalšího vztahu.
Provedení – ★★★★☆
Text je neuvěřitelně čtivý, plyne naprosto přirozeně a udržuje si svižné tempo, které čtenáře nutí otáčet jednu stránku za druhou. Stylistické zpracování historek z cest je velmi silné, i když některé dialogy v romantických linkách působí občas trochu prkenně a strojeně. V textu se sice objevují občasné pravopisné chyby, překlepy a nedostatky v interpunkci, ale ty nijak zásadně nenarušují celkovou plynulost a výbornou srozumitelnost vyprávění.
Celkové hodnocení:
Dílo je překvapivě poutavé čtení, které úspěšně kombinuje cestopis s příběhem o hluboké osobní proměně. Autor má nezpochybnitelný vypravěčský talent a umí skvěle čerpat z reálných zkušeností, což dodává kamioňáckým pasážím úžasnou autenticitu. Pro posunutí textu na profesionálnější úroveň by prospělo v klíčových emocionálních momentech zpomalit a dát postavám větší psychologickou hloubku, místo překotného vršení dramatických zvratů. Určitě v psaní pokračujte, máte totiž přirozený dar udržet čtenářovu pozornost!