Když pochopil, že němčinu ovládám, zatvářil se, jakoby se nic nestalo, vzal dodací list a ukázal mi adresu odběratele. Prstem ukazoval na město dodání a slabikoval jako bych byl idiot: „Um..po..lek.“
Konečně jsem pochopil celou jeho větu a svým prstem jsem zopakoval jeho pohyby. K tomu jsem také hláskoval s mírně jízlivým úsměvem: „Hum..po..lec.“ Zatvářil se jako vítěz a znovu zopakoval původní otázku: „Přijel jste nakládat Kum..po..lechc?“
Přikývl jsem a on mi předal doklady. Poté přivřel okénko. V tu chvíli přišla do kanceláře jeho kolegyně a on se k ní obrátil. Anglicky jí oznámil, že je tu zase jeden ťulpas z Čech. Znovu si myslel, že mu nebudu rozumět. Pootevřel jsem přivřené okénko a čistou angličtinou jsem ho upozornil, že jsem pořád zde, a že na něj mohu podat žalobu ve španělštině, francouzštině nebo ruštině. Tentokrát se zatvářil naštvaně a s mohutným třísknutím odešel z kanceláře.
Nakládal jsem na rampě. Musel jsem po naložení vlek odpřáhnout a nacouvat se samotným vozem. Když jsem tak učinil, couval jsem podél vleku k rampě. Celou dobu nakládky mě z proskleného okna nerudný Švýcar pozoroval. Měl jsem z toho nepříjemný pocit. Ne, že bych se jakkoli bál, ale když máte nad sebou dohled, leckdy se stane, že chybujete. Dával jsem si pozor, abych nic nezanedbal, a vše jsem dělal podle předpisů. Zapomněl jsem však dát pod vlek klín a jak se to stává, vždy, když něco opomenete, stane se to, co by se běžně nestalo. Vleku nefungovalo zřejmě kvůli mrazu automatické brždění a ten, ničím nezajištěn, se pomalinku rozjel. Ihned jsem přerušil couvání a vyskočil z vozu, abych vyndal klín a utíkal jsem po parkovišti za vlekem, který se na mírném svahu rozjížděl víc a víc. Hodil jsem klín pod zadní kolo. Vlek si poskočil, jako by byl rád, že mě vidí a plastový klín se pod jeho vahou roztříštil.
Teď už se nedalo dělat zhola nic. Od auta jsem byl daleko a pod nápravu jedoucího vleku by pro další klín vlezl jen neopatrný pitomec. Nezbylo mi nic, než stát a pozorovat vlek, který jel podél řady zaparkovaných osobáků z jedné strany a palet se zbožím ze strany druhé. Modlil jsem se a čekal, kdy se zastaví. Naštěstí má snaha s klínem měla vliv na směr jeho nevítané jízdy. Díky roztříštěnému klínu se stočil o nějaký ten stupeň doleva a mezi jeho výletem a parkujícími vozy byla několikacentimetrová mezera. Vlek dojel na konec parkoviště a jako by tušil, že je zakázáno jezdit po trávě, zastavil se o obrubník.
Oddechl jsem si a požádal nerudného, zda bych mohl na toaletu. Tam jsem strávil asi deset minut. Podíval jsem se do zrcadla. Byl jsem bílý jak stěna. Než se mé útroby vlivem nervového napětí umoudřily, seděl jsem na míse a čekal, jestli něco vyrobím, netuše, z které strany to přijde.
Po návratu z toalety jsem zjistil, že nerudný je sice protiva, ale také muž činu. S lanem a s vysokozdvižným vozíkem již stál u vleku a za pomoci a rad několika čumilů povytáhl oj vleku z trávy, abych ho po naložení vozu mohl opět připnout. Když se mi posléze podařilo vše naložit bez problémů, donesl mi nerudný celní papíry a tvářil se o hodně příjemněji, než zpočátku. Dokonce mi podal ruku, se slovy jsme jen lidé. Bral jsem to jako omluvu nejen pro něj, ale i pro mne. Mohl jsem s klidem vyjet.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Základní myšlenka o konzervativním úředníkovi, který od základu změní svůj život a stane se kamioňákem, je skvělá a nabízí ohromný prostor pro zajímavé vyprávění. Zápletka se vzácnou anomálií, která způsobuje falešně pozitivní testy na alkohol, je velmi originální a výborně posouvá děj kupředu. Příběh se však v osobní rovině občas zbytečně opírá o extrémní a těžko uvěřitelné náhody (náhlá tragická úmrtí, utajené těhotenství), což trochu ubírá na jinak velmi autentické a civilní atmosféře z cest.
Atmosféra – ★★★☆☆
Autorovi se naprosto skvěle daří zachytit syrovou, ale i lehce romantickou atmosféru života řidiče kamionu, díky čemuž čtenář doslova cítí ubíhající kilometry. Popisy evropských krajin a vztahů mezi řidiči jsou živé, uvěřitelné a dokážou skvěle vtáhnout do děje. Text však trochu pokulhává v emocionální rovině osobních tragédií; náhlá ztráta rodiny je zpracována příliš překotně a nedává čtenáři dostatek prostoru prožít smutek, než se hrdina vrhne do dalšího vztahu.
Provedení – ★★★★☆
Text je neuvěřitelně čtivý, plyne naprosto přirozeně a udržuje si svižné tempo, které čtenáře nutí otáčet jednu stránku za druhou. Stylistické zpracování historek z cest je velmi silné, i když některé dialogy v romantických linkách působí občas trochu prkenně a strojeně. V textu se sice objevují občasné pravopisné chyby, překlepy a nedostatky v interpunkci, ale ty nijak zásadně nenarušují celkovou plynulost a výbornou srozumitelnost vyprávění.
Celkové hodnocení:
Dílo je překvapivě poutavé čtení, které úspěšně kombinuje cestopis s příběhem o hluboké osobní proměně. Autor má nezpochybnitelný vypravěčský talent a umí skvěle čerpat z reálných zkušeností, což dodává kamioňáckým pasážím úžasnou autenticitu. Pro posunutí textu na profesionálnější úroveň by prospělo v klíčových emocionálních momentech zpomalit a dát postavám větší psychologickou hloubku, místo překotného vršení dramatických zvratů. Určitě v psaní pokračujte, máte totiž přirozený dar udržet čtenářovu pozornost!