Román

Na začátku…
Četba díla zabere cca 4 min.

Autor: Iva Dziuba
Toto dílo je (1/1) součást sbírky: 
MY
  

Procházeli jsme se noční ulicí a tys chtěl něco říct…snad jen už z principu jsem tě
nenechala dokončit větu.Oba jsme se smáli,jako už tolikrát předtím.Bylo pro oba příjemnější nechat to tam,kde jsme byli..bez nálepek a označení.
Od mala jsem dávala na pocity,co mi velely ať se neptám kam patříme,protože snadno přijdeš o svoje místo na výsluní.

Bylo už chladno a foukal vítr,konec léta se vznášel mezi námi a tys dosedl na studenej shod
před domem.
Náš večer ještě visel ve vzduchu a bylo jasný,jak se nebezpečně houpáme nad
propastí,které jsme ani jeden nerozuměli.
Smála jsem se a už ani nevím čemu…asi jsem schválně vyhledávala tvojí přítomnost..byla
to jediná jistota,která v poslední době zůstala.Z hospody se ozýval hlasitý smích lidí,kteří
ještě nepřišli o ideály anebo přisli mnohem dřív.

Jak ses nadechl do noci a chtěl zase prolomit mlčení přišlo mi správný sednout si na tvůj klín
a rázem bylo ticho..ticho,který by se dalo krájet.Podíval ses nahoru a já lovila ve hvězdách
velkej vůz…těžko říct,jestli tam byl,vnímala jsem jenom tvůj dech a jak nespoutaně bije tvoje
srdce,hlasitě přehlušilo vítr a ozvěny opilců v dáli.Cítila sem klid a pokoj na kočovné cestě vlastním životem a ovinula Ti paži kolem krku.
Obloha se točila a slova se hrnula z těch sladkejch úst a já tě nechala mluvit.
Zase mi slibovaly domov zalitej sluncem a v noci nebe ,ze kterýho padaj hvězdy.
Bylo to poprvé,cos řekl MY…docela zaraženě jsem to dokázala úspěšně ignorovat,alespoň v tu chvíli…Jak si může myslet,že budu tak naivní?
Sladký řeči Ti naložej v plným kontejneru a vyklopí před barákem,dokud nezbude nic než
kompost.Kytky někdy ani nevyrostou ,protože nemají dost času a sluníčka a stejně tak se to
má se vztahama.Hnojivo nezachrání zvadlej květináč,když se do něj dají mšice…Já byla ten napadlej květináč a po nedávný cestě na horský dráze,co si říkala život,jsem neměla nejmenší chuť na další vyjížďku.Nedá se přemýšlet ,když tak voníš a cítím z Tebe domov bez mříží.
Pomalu jsem cítila ten dech blíž a blíž a já Tě neodstrčila…
Líbají se kamarádi?
Moje hlava byla kousek od exploze a já zmáčkla tlačítko.
Moje ruce ovinuly každý milimetr,co znamenal Tebe a nepustila bych Tě kdyby posměváček
vracející se z hospody neroztrhl náš dokonalej moment.
Proč najednou tak voníš?
Dřív mi to tak nepřipadalo…s klidem jsme mohli pít kafe a rozebírat tragický životy
ostatních.Stěžuješ mi to…chtěla jsem zamávat a prohodit něco o tom,jak si to zase užijeme
přístě,ale nechtělo se mi domů,protože tam nebudeš Ty.
Začal ses mi dít a nevím,jestli ze mě mluví půl baru,kterej jsme dokázali vypít dosucha,nebo
tam cejtím něco silnějšího..možná něco tak silnýho ,že se nemůžu svobodně rozhodovat a
to se mi nelíbí.
Mám jít s Tebou i když je to proti hranicím,který jsem nezdolně postavila?
Tvoje rty se nebezpečně přiblížily a já se přistihnu jak jim jdu naproti a tak trochu nedýchám.
Nasávám to teplo a jsme jeden…Líbí se mi všechno,co jsem nikdy nechtěla ochutnat a
začínám mít větší hlad.
Utíkám za divadelní oponu a hledám v  kabelce klíče,protože si potřebuju zachovat
alespoň trochu vlastní důstojnosti.
“Promiň,ale tohle nemůžu”…
Nechám Tě tam stát a utíkám,jak Popelka z plesu..nemám střevíček a je mi jedno,že ho
držíš.
Tyhle pocity obvykle znamejí závazky a já nestojím ani jedno z toho,protože zkrátka nevěřím
na pohádky…

☆ Nehodnoceno ☆

O autorovi

Iva Dziuba

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆

  

Tituly v této sbírce:

Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Tituly v této sbírce:

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Bylo brzké dubnové odpoledne, slunce se nesměle prodíralo skrze zašedlá okna zkušebny konzervatoř...
Jak dny plynuly, bolest ustoupila na přijatelnou úroveň a Natálie začínala pociťovat, že se její...
Natálie vešla do domu s lehkým úsměvem na tváři. V chodbě si sundala boty a pověsila kabát na v...
Milada stála v kuchyni svého domu v Uherském Hradišti, ruce opřené o kuchyňskou linku. V hlavě se...
Na druhý den Matouš čekal před malou kavárnou v centru města, kde se měl setkat s Natálií. Bylo ...
Když Polhošovi přijeli do nemocnice, Eliška a Nikola zůstaly na chvíli v čekárně. Přemýšleli ...
Ten sychravý únorový víkend Matouš usedl do svého auta a po delší době vyrazil domů do Lednice....
Natálie stála u schodů vedoucích k hlavnímu vchodu. V ruce držela telefon, jakoby váhala, jestli m...
Uplynuly další dva týdny. Město se odívá podzimní melancholií. Jeho ulice lemují koberce hnědý...
Ve svém pokoji na kolejích ležel Matouš zklamaně ve své posteli a pokoušel se všechno vstřebat. ...
Matouš seděl u stolu v knihovně na fakultě, před sebou rozložen otevřený notebook a na něm pootv...
Ve své ordinaci se Marwan posadil na židli a položil hlavu do dlaní. Myšlenky mu vířily hlavou –...
Na začátku listopadu v Brně panuje tichá, podzimní atmosféra. Město obklopuje chladný vzduch a n...
Bylo smutné ráno někdy ke konci měsíce září. Bylo ještě docela teplo, ale už bylo cítit, že ...
Dopoledne bylo v Brně stále chladné, ale slunce se už od časného rána pokoušelo prorazit šedivý...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Když Polhošovi přijeli do nemocnice, Eliška a Nikola zůstaly na chvíli v čekárně. Přemýšleli ...
Danuše začala nejprve konspirovat v menších kruzích. Sdílela obecný příspěvek o rizicích, kter...
Jakub a Nikola znovu seděli na lavičce v parku. Slunce pomalu klesalo za obzor, obloha se barvila do or...
Bylo smutné ráno někdy ke konci měsíce září. Bylo ještě docela teplo, ale už bylo cítit, že ...
Byla první sobota po začátku školního roku a ještě stále v ní zbývalo něco z letního klidu. R...
Anna a Natálie se mezitím usadily na pohovce a začaly mluvit o rodinných zážitcích. Smály se a vy...
Matouš seděl u stolu v knihovně na fakultě, před sebou rozložen otevřený notebook a na něm pootv...
Natálie vešla do domu s lehkým úsměvem na tváři. V chodbě si sundala boty a pověsila kabát na v...
Bylo začátkem září, poslední dny léta se pomalu chýlily ke konci, ale teplé slunce stále slibov...
Oba se po chvíli zamysleli nad tím, co všechno prožili a co je ještě čeká. Po chvíli ticha Matou...
Matouš seděl u svého pracovního stolu v rohu malého pokoje, obklopen knihami a poznámkami. Na obraz...
Jakub Doležal seděl ve svém pokoji, pohled upřený na klaviaturu harmoniky, kterou měl položenou na...
Jak dny plynuly, bolest ustoupila na přijatelnou úroveň a Natálie začínala pociťovat, že se její...
Tajná služba se rozběhla do všech směrů, snažila se sesbírat co nejvíce informací o Dr. Salameh...
Na začátku listopadu v Brně panuje tichá, podzimní atmosféra. Město obklopuje chladný vzduch a n...
0