Román

Na začátku…
Četba díla zabere cca 4 min.

Autor: Iva Dziuba
Toto dílo je (1/1) součást sbírky: 
MY
  

Procházeli jsme se noční ulicí a tys chtěl něco říct…snad jen už z principu jsem tě
nenechala dokončit větu.Oba jsme se smáli,jako už tolikrát předtím.Bylo pro oba příjemnější nechat to tam,kde jsme byli..bez nálepek a označení.
Od mala jsem dávala na pocity,co mi velely ať se neptám kam patříme,protože snadno přijdeš o svoje místo na výsluní.

Bylo už chladno a foukal vítr,konec léta se vznášel mezi námi a tys dosedl na studenej shod
před domem.
Náš večer ještě visel ve vzduchu a bylo jasný,jak se nebezpečně houpáme nad
propastí,které jsme ani jeden nerozuměli.
Smála jsem se a už ani nevím čemu…asi jsem schválně vyhledávala tvojí přítomnost..byla
to jediná jistota,která v poslední době zůstala.Z hospody se ozýval hlasitý smích lidí,kteří
ještě nepřišli o ideály anebo přisli mnohem dřív.

Jak ses nadechl do noci a chtěl zase prolomit mlčení přišlo mi správný sednout si na tvůj klín
a rázem bylo ticho..ticho,který by se dalo krájet.Podíval ses nahoru a já lovila ve hvězdách
velkej vůz…těžko říct,jestli tam byl,vnímala jsem jenom tvůj dech a jak nespoutaně bije tvoje
srdce,hlasitě přehlušilo vítr a ozvěny opilců v dáli.Cítila sem klid a pokoj na kočovné cestě vlastním životem a ovinula Ti paži kolem krku.
Obloha se točila a slova se hrnula z těch sladkejch úst a já tě nechala mluvit.
Zase mi slibovaly domov zalitej sluncem a v noci nebe ,ze kterýho padaj hvězdy.
Bylo to poprvé,cos řekl MY…docela zaraženě jsem to dokázala úspěšně ignorovat,alespoň v tu chvíli…Jak si může myslet,že budu tak naivní?
Sladký řeči Ti naložej v plným kontejneru a vyklopí před barákem,dokud nezbude nic než
kompost.Kytky někdy ani nevyrostou ,protože nemají dost času a sluníčka a stejně tak se to
má se vztahama.Hnojivo nezachrání zvadlej květináč,když se do něj dají mšice…Já byla ten napadlej květináč a po nedávný cestě na horský dráze,co si říkala život,jsem neměla nejmenší chuť na další vyjížďku.Nedá se přemýšlet ,když tak voníš a cítím z Tebe domov bez mříží.
Pomalu jsem cítila ten dech blíž a blíž a já Tě neodstrčila…
Líbají se kamarádi?
Moje hlava byla kousek od exploze a já zmáčkla tlačítko.
Moje ruce ovinuly každý milimetr,co znamenal Tebe a nepustila bych Tě kdyby posměváček
vracející se z hospody neroztrhl náš dokonalej moment.
Proč najednou tak voníš?
Dřív mi to tak nepřipadalo…s klidem jsme mohli pít kafe a rozebírat tragický životy
ostatních.Stěžuješ mi to…chtěla jsem zamávat a prohodit něco o tom,jak si to zase užijeme
přístě,ale nechtělo se mi domů,protože tam nebudeš Ty.
Začal ses mi dít a nevím,jestli ze mě mluví půl baru,kterej jsme dokázali vypít dosucha,nebo
tam cejtím něco silnějšího..možná něco tak silnýho ,že se nemůžu svobodně rozhodovat a
to se mi nelíbí.
Mám jít s Tebou i když je to proti hranicím,který jsem nezdolně postavila?
Tvoje rty se nebezpečně přiblížily a já se přistihnu jak jim jdu naproti a tak trochu nedýchám.
Nasávám to teplo a jsme jeden…Líbí se mi všechno,co jsem nikdy nechtěla ochutnat a
začínám mít větší hlad.
Utíkám za divadelní oponu a hledám v  kabelce klíče,protože si potřebuju zachovat
alespoň trochu vlastní důstojnosti.
“Promiň,ale tohle nemůžu”…
Nechám Tě tam stát a utíkám,jak Popelka z plesu..nemám střevíček a je mi jedno,že ho
držíš.
Tyhle pocity obvykle znamejí závazky a já nestojím ani jedno z toho,protože zkrátka nevěřím
na pohádky…

☆ Nehodnoceno ☆

O autorovi

Iva Dziuba

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆

  

Tituly v této sbírce:

Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Tituly v této sbírce:

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Ono odpoledne na přelomu února a března se venku sníh na chodnících rozpouštěl ve špinavé slizk...
Dopoledne bylo v Brně stále chladné, ale slunce se už od časného rána pokoušelo prorazit šedivý...
Natálie řešila v následujících dnech i svou školu. Naštěstí vedení konzervatoře nakonec přih...
Natálie vešla domů. Sníh už dávno roztál a podvečerní slunce prosvítalo do obývacího pokoje, ...
Sluneční paprsky paprsky pronikaly skrz skleněná okna kavárny na dřevěné stoly a polstrované ži...
Jak dny plynuly, bolest ustoupila na přijatelnou úroveň a Natálie začínala pociťovat, že se její...
Ve svém pokoji na kolejích ležel Matouš zklamaně ve své posteli a pokoušel se všechno vstřebat. ...
Anna a Natálie se mezitím usadily na pohovce a začaly mluvit o rodinných zážitcích. Smály se a vy...
Byl to jeden z těch večerů, kdy podzimní tma přichází rychle. A tehdy k tomu došlo. Začalo to je...
Natálie stála stála u schodů vedoucích k hlavnímu vchodu. V ruce držela telefon, jakoby váhala, j...
Ten sychravý víkend Matouš usedl do svého auta a po delší době vyrazil domů do Lednice. Už dlouh...
Byla první sobota po začátku školního roku. Ještě stále v ní zbývalo něco z letního klidu. R...
Bylo teplé odpoledne. Polovina května. Slunce se pomalu sklánělo k západu, zlatavé paprsky pronikal...
Příjezd do nemocnice byl rychlý. Přivezli ji na operační stůl, kde ji lékaři okamžitě uvedli d...
A group of boats sitting on top of a lake
Strata dieťaťa je neprekonateľná bolesť, ktorá nikdy z nášho života neodíde. Ktorú si nesieme...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Natálie ležela ve své posteli, jejíž bílé povlečení bylo posypané vzorem drobných kvítků, ko...
Eliška seděla na lavičce pod rozkvetlou sakurou, s učebnicí otevřenou na klíně. Natálie ji snadn...
To smutné zářijové ráno bylo pořád docela teplé, už se ale dalo cítit, že začíná podzim. I ...
A group of boats sitting on top of a lake
Strata dieťaťa je neprekonateľná bolesť, ktorá nikdy z nášho života neodíde. Ktorú si nesieme...
Natálie řešila v následujících dnech i svou školu. Naštěstí vedení konzervatoře nakonec přih...
Oba se po chvíli zamysleli nad tím, co všechno prožili a co je ještě čeká. Po chvíli ticha Matou...
Byl to jeden z těch večerů, kdy podzimní tma přichází rychle. A tehdy k tomu došlo. Začalo to je...
Bylo začátkem září. Poslední dny léta se pomalu chýlily ke konci, ale teplé slunce stále slibov...
Natálie vešla do domu s lehkým úsměvem na tváři. V chodbě si sundala boty a pověsila kabát na v...
Danuše nejprve sdílela obecný příspěvek o rizicích, která představují „zahraniční lékaři ...
Anna a Natálie se mezitím usadily na pohovce a začaly mluvit o rodinných zážitcích. Smály se a vy...
Uplynuly další skoro dva týdny. Deštivé dny střídaly světlé, sluncem prozářené chvíle, kdy s...
Matouš seděl u stolu v knihovně na fakultě, před sebou rozložen otevřený notebook a na něm pootv...
Bylo teplé odpoledne. Polovina května. Slunce se pomalu sklánělo k západu, zlatavé paprsky pronikal...
Když Polhošovi přijeli do nemocnice, Eliška a Nikola zůstaly na chvíli v čekárně. Přemýšleli ...
0