Hrdě jsem pad před tvůj vybroušený práh. Tklivé tóny na trombón začal hrát doufaje. Prý krvavou růži měl jsem ti spíš dát. Tak zničen...
Autor: Majda
Podběl
U asfaltové stezky vyrostl podběl osamocen Nevypadal vůbec bezbranně Svou sílu dával na odiv plným žlutým květem Hle, překonal...
Ve svém rytmu
Kosí trylkování za oknem připomnělo Včera jsi vdechla jaro Obnažené kůry podél vyšlapaných cest se budí a věstí...
Sesypaná
Sesypaná v rohu na anonymní hromadě nevěda jak se poskládat do úhledných řádků ne-smyslů zbavených s výpovědní hodnotou řeči...
Otisky v peří
Až se oblaka roztrhnou přivineš mě k sobě konečky prstů prohrábneš mi vlasy ledabyle Včerejším dnem se přikryjem a znovu se...
Ve smíření
Rozletí se do všech stran a v půvabných spirálkách se začne pomalu snášet k zemi … V očích se zajiskří...
Posílám Ti
Po rozevlátých vlasech bříz po zlátnoucích strništích po kuličkách pámelníku po ptačím křídle u chodníku po zvlněné vodní hladině...
Po hladině
Po hladině stýskání splývám s tvými slovy v nádechu hřejivých vod souzním v tónech barevnosti v něžném prostoupení...
Nitrovzdušná
Zavěšená v dlaně borovice v rozpínavosti citových vzruchů v souznění s moudrostí letokruhů… Přestávám...
Pak dovolím Ti
Vyrytá v obrysu každodennosti Zachycena ve vláknech zvyků Rozmělněna do srdce vzlyků… Vzpínám se Větrem...