Vyrytá v obrysu
každodennosti
Zachycena ve vláknech
zvyků
Rozmělněna do srdce
vzlyků…
Vzpínám se
Větrem poháněna
v srdci plachty napínám
s touhou
vplout do všech vlásečnic
zurčet až do morku kostí
v hlubinách co nitro hostí
a
nenechat na sobě nitku suchou
zůstat zmáčená
dokud budu chtít!
Pak dovolím Ti
osušit mě
jako prostý projev
lásky
Hlasité předčítání
