Poezie

Nákladní vlak

Autor: Ela

Tak jako první lásku

nechala jsem jít,

žádám já i vás ostatní

o okamžité a trvalé zmizení!

 

Všechno jsem si vysnila,

po vás jsem toužila.

Doufání, že to máte taky tak,

pak ale vždy mě realita smetla jako vlak.

 

Vlak obrovský, železný a rezavý.

Pochopila jsem, že nemám co dát,

že se musím bát, že se musím bát,

abych nebyla já ten nákladní vlak.

 

Ten vlak, co vše převálcuje,

co nebere na nic ohled,

co strach vzbuzuje napohled.

Vlak, co ho nic nerajcuje,

co jede jen po svých kolejích.

co zastávky naděje jen tak proletí,

co do zašedlého depa míří,

co zdánlivě radosti hýří.

 

Železo, rez a zatuchlina

už pouze toto uvnitř zbývá.

Znáte někdo příběh snad,

kde se z nákladního stane ten nadějný osobní vlak?

 

 

 

☆ Nehodnoceno ☆

O autorovi

Ela

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Inline Feedbacks
View all comments
Četba díla zabere cca 1 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Noční režim
Četba díla zabere cca 1 min.
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

    1)     Strach z probuzení.     V teroru půlnočních měst     radši půjdu spát,   ...
Moje šílenost V cele lebky Naráží poťouchle do Čelní kosti Proto teď bolí mě hlava  ...
hanebný konec hnusného snu. - bojím se že už neusnu. nebo jsem usnul? nebo bdím? - mám st...
Kostival Čekám, čekám na Tě, čekám… Ticho nejtišší ze všech tich omývá hladovějící n...
Kovovým monstrem vezu se, Tkví mi v hlavě, zda svleču se, Ze všeho temného, co na mě vidí, Ne...
má milá ráda mi říkala medvídku… pak jsme však zkusili „šedesát devítku“ – teď ani p...
ve špatný čas na špatném místě - říkám si tedy „snad příště!“ - snad příště? ...
Wilsonův les v mlze Černo-bílá            tajuplná               ...
Mé rýmy se nevznáší ve vzduchu, mé rýmy sebou škubou jako ryba na suchu. Má milá podej mi...
hanebný konec hnusného snu. - bojím se že už neusnu. nebo jsem usnul? nebo bdím? - mám st...
Kvílení meluzíny Meluzína bujaře kvílí, vzali nám všechno, posledního člověka, kterému jse...
v práci jsem dneska byl do jedný do rána - není to zrovna moc dojemná otrava. a v době posled...
Nebe plné hvězd, které jasně svítí... Pod svitem měsíce je vidět poházené kvítí. Za hřbito...
já sám jsem si svým vlastním neštěstím… jak nebýt sebou sám nikdy nezjistím. šťasten ...
Někdy cítím se jak pes přivázanej v lese, někdy cítím se jak hrdina z povídky jáma a kyvadlo...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Znetvořené tělo, teď táhnu městem soustavy neznámých proudí kolem načichlé kybernetikou &n...
srát na to! – jsem nasraný! – „srát na to!“ je napsaný… „srát na to!“ – ale na co ...
být živou mrtvolou – to jsou fakt muka! - nesmět se ani hnout - ruka mi cuká - snad ten nůž pop...
Zpověď Proč neutíkám, když trpím? Proč nevzlykám, když tě mučím? Jsem ztracená duše na hra...
Bezprostřednost Vyřčené slovo často kamenem úrazu bývá, zleva, zprava žene se ona bída, ...
Byl jsem zrozen abych - přál si nesmyslné Abych přihlížel prázdnotě oči, které hledaj...
co více v životě lze moci chtít nežli jen ve vlastním životě bdít? vlastního bytí si vě...
ten pajzl byl někde v uličce postranní – šli jsme tam s odvahou… a přece posraní – a kd...
Wilsonův les v mlze Černo-bílá            tajuplná               ...
S věnováním Těm, kteří jsou nuceni s obdobným údělem žít;  Darováno Všem, již svým citem...
na balkóně slýchám štamgasty z nonstopu kouřím ale cíga mi padaj z prstů ztrácí se mi pevný s...
Kovovým monstrem vezu se, Tkví mi v hlavě, zda svleču se, Ze všeho temného, co na mě vidí, Ne...
jak se mám? mám se jak židle postavená do kouta. mám se jako obraz na nějž nikdo nekouká neb...
Zemřela jsem. A strašně mě to zasáhlo. Nevím jak. Proč se to stalo. Všechno se zdálo být v p...
Oxymorón budoucnosti Čas letí jako vzduch, ani se neohřeje a už je pryč. Lidé se pořád za něč...
0