do čtyř hospodských stěn, co oblepeny jsou tapetou z podtácků, co přilepili
štamgasti z řad vlivné opilosti
a přeplněných lidmi, kteří bez hodinek a peněz ztratili realitu
štamgasti z řádu svědků opilosti
nasycených namodralým dýmem, který bez ustání houstne
štangast zpozoroval ony starodávné housle
snad měl až příliš vína
snad měl ho příliš málo
ale na housle, jako by samo obecenstvo hrálo
však tony byly pouhými vibracemi, kosmickými vlnami
proto promlouvaly
pro všechny štamgasty, v podnapilosti líbezně hrály
do čtyř dob se nezavíraly
vždyť hrály na city
jeden by brečel
(a nejeden také brečel, že došly mu prachy, že dívka mu zmizela, že na záchodech došly ty voňavý mejdlíčka…)
proto v nekonečném orchestru, plnícím tuhle putyku
vyhrávaly struny pocitů
neutuchající koncert bez potlesku zněl
tu zaslechl jsem
lehký sten
tu smích, až by jeden brečel
a pak bylo zakouřené ticho, který dalo by se krájet nožem
v tónině bez žánru a dirigenta, stoupá k nebi
další cigareta
a pak klesá moje ruka
na vedlejší stehna
do čtyřech stěn, co někdo by nazval žalářem
navrácím se vždy
a odcházím s ránem
do čtyř spím a pak
myslím na ty
životně důležité housle z dýmu a emocí
a jsem šťastný
kouřové housle, poťouchle a laškovně
pohrávají si s city,
potom s úklonou a neutuchajícím potleskem končí v plamenech
krematorium pouze pro zvané
Hlasité předčítání
