Poezie

na břehu. jaro 2014

Toto dílo je (1/8) součást sbírky: 
čas od času - prvotiny
  

I

 

již stojí zde –

na břehu říčním

– daleko černých stěn

přehradních věží

jež jeví

se v svitu

klesající hvězdy

nejbližší

jak temná tvrz

– sídlo lesa

království –

svou vrhající

černotou opanující

jindy se

zelenající

údolí.

 

tu klikatí se

labe –

široké.

hadu se v svitu svíjícímu

podobné. –

skrze údolí

smrkovím pokryté

daleko

do hloubky.

na obzoru mizící

v záři oranžové.

pomíjející

– večerního svitu paprsky

posledními

magie stvořená.

 

rákos polámán

tu břehu náleží.

v bahno se

s trávou prolíná.

řeka

i úpatí kopců již

stínům podléhá

však koruny stromů

nejvyšších

září zlatou se

stále honosí.

 

kdes na protějším

břehu řeky

do vody

cos padá

či nad vodou

ryba nadechuje se

– šplouchnutí a plesk

se z kopců ozývá.

zvuku vlna vlnou vodní

následována

jest –

velké kruhy vnější

prstence vnitřní

opisují

– tak mrtvý obraz vody

náhle ožívá.

však hned

zas klid…

 

klidem k lidem ticho

však není! –

 

ptáčků zpěv

ozývá se v pravidelném

rytmu harmonií

však tolika

melodií

jak básník básníka

by recitací přehlušit

chtěl

– tu báseň nová vzniká.

to nejkrásnější

spojuje.

to z obou špatné

zaniká.

 

a z pod kořenů

převisů

do vod zapuštěných.

z jeskyně temna

zatopené.

či z okolních

houštin při řece

občasný jekot kachen

jež nespatřeny zůstávají

ozve se.

 

pouť dlouhou urazil

až sem.

další krok dnes

neučiní.

tiše sedí

na břehu

přemítaje

člověk

– nikdo – já

a smysly

v nichž tyto krásy

existují.

 

– „čím bez lidí svět by byl?

– krás plný

nikým nevnímán…

a jsem já tam

kde nikdo nevidí?

slova

kde nemá je

kdo slyšet?

– vlny zvuků rozplynou se

v nekonečné mlze…“

 

první osamělé hvězdy

vycházejí v černě modrém

nebi

– i když jak

klišé

to zní –

ledová zář

– diamantová –

pustou duši neomrzí –

potěší ji.

pochmurní.

 

a harmoniky teskný blues

krajem plyne.

však s temné noci

nástupem

i ten zvuk

v kraji hyne

– život spát jde.

 

ke spánku ulehá i ten

člověk – nikdo…

 

☆ Nehodnoceno ☆



Předchozí / následující díl:2. imprese. léto 2014 >>

O autorovi

martin novák

čas od času
si člověk řekne "?"
čas od času
o tom i napíše...

www.casodcasu.cz

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Inline Feedbacks
View all comments
Četba díla zabere cca 5 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆

Další novinky autora:

Četba díla zabere cca 5 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Další novinky autora

Výběr žánru/díla

Ze stejného soudku

Voda   Poslala mě                  dívka k vodě poslechl jsem její rady    ...
Kdo z nás dvou?   Když nepůjdeš ty, tak půjdu já když nenabiješ ty, tak nabiju já když...
K čemu je poezie?                     žádný nečte            ...
Platim něco přes, drobný si nech Vynech mě, zpravidla se vrací ve třech pivech Vratná záloha za b...
Rád mě vidíš se smát, jedním dechem se zamilovat. Rád vidíš, jak podléhám tvým očím, pod...
Co mi poví oko soví? Nemám zdání jaké přání mět.   Moudrost soví sovy zd...
Schoulená ve tvé náruči než výpravčí vlaku poručí. Schoulená pod tvými pažemi v žádné kle...
jak by mi někdo vyrval duši z těla - odešla tak náhle. navždycky. celá. a když si vzpomenu ...
Sedím na svém oblíbeném místě. V dáli slyším hluk kombajnů. Obilí se bohužel dnes nedá sk...
Tak jako nepolíbené rty baží po bažině lepkavých slov a terapii Tak jako prázdné...
pročpak mě zdržuješ? - už musím frčet! - nevidím důvod proč měl bych tu trčet - nehodlám s...
Jsem jenom sklíčko S prachem, co jsem nasbíralo na své cestě Občas na mě ukápla slza Pochcal m...
Šlehnuti opony před rozechvělým nemotorou koupel nekonečného bičování pro...
Jsi jediná jistota, přesto se tomu bránim. V tomto proradném světě Díky tobě nebláznim...
Vyhlédněte z okna ven, tam, ta rudá čapka opět? Je to jako špatný sen, jenž se vrací stále n...

Výběr žánru/díla

Ze stejného soudku

Jako když motýl zatřepe křídly jako když slunce zahřeje tvář jako když pohladí někdo milý ...
Jsem... perlorodka v hlubinách ticha s nadějí usazena ratolest v sobě - snad jednou vyplavena...
Na zem padá vločka sněhu, chci tebe a tvou něhu. Zahřát ruce, pohled do očí, stokrát než Zem...
Život mi prestrel biedny stôl. Stvrdnutý chlieb,horkú soľ, skysnuté víno ponukol. Za dobr...
Proměny prorůstání   Pravidelné proměny poločasů rozpadu probíhají tisíciletí....
Podej mi ruku Ma draha uvedomela zivotem ovonena pojd provedu te V mem raji Muzem nakouknout Do Tvych snu...
Spoutaná se zemí vědomá si svého bytí, spojení s matkou svou stále cítí a vnímá každé jej...
Byl jsem zrozen abych - přál si nesmyslné Abych přihlížel prázdnotě oči, které hledaj...
Země ze mě   jen se tak trochu povrtat prokypřit pod povrchem i hlouběji důkladně pozobracet ...
kráčím opilej ulicí - dnes budu spát jak v hrobě - mám totiž slušnou opici a dobrou noc...
je něžná jako voda však chladná jako sníh. k ní pne se moje touha - ta stojí mi za hřích. &...
Jsem člověk, jsem žena, o půlnoci porozena. Jsem dítětem, jsem dcerou s duší pokroucenou. Jsem v...
prvotina z léta 2016 na motivy mistrovského veledíla Máj od Karla Hynka Máchy     byl ...
Chtěla bych uletět zavřenou mříží. Létat jak vločka sněhu, být krásná a něžná a jen b...
Vyprahlost v horách z horka a záře, deru se hlubokých borůvčím, hledám studánku sil. "...
0