Povídka

Deník (IX)

předchozí část zde

O půlnoci téhož dne jsem se ocitl na městském hřbitově kousek na západ od Severního Valu. Všude kolem mě se rozprostírala neprostupná mlha. Nevím, jak jsem se tam dostal, ani jaká šílená myšlenka mě zahnala na to bohem zapomenuté místo. V prokřehlých, promrzlých rukách jsem svíral lopatu. Dlaně jsem měl popraskané, zakrvácené, plné třísek a rozdrásaných mozolů. Třásl jsem se zimou a strachem. V pravé kapse kabátu mě tížil můj služební revolver. A přímo přede mnou trčel náhrobní kámen: Natálie Müllerová, 15. 3. 1983 – 20. ledna 2001. Stál jsem na dřevěné rakvi, téměř po ramena ponořený v podzemí. Po mojí pravici se tyčila halda navršené zmrzlé hlíny a sněhu.

Vyškrábal jsem se z té jámy, zahodil lopatu a chtěl odtamtud rychle zmizet. Cosi ve mně mě ale opět zastavilo. Cosi ve mně mě nutilo dokončit to proklaté dílo. Pomalu a odhodlaně jsem se vrátil zpátky ke hrobu. Nalevo od něj stál náhrobek Antonína Müllera, Natáliina otce. Zemřel o Vánocích v roce 2000.

A napravo byl náhrobek její matky: Katarína Müllerová, 2. ledna 1962 – 25. ledna 2001. Zemřela žalem, pár dnů po smrti její dcery.

Přesně, jak to stálo v těch dokumentech.

Už jsem se rozpomínal – Dům, ve kterém tenkrát bydlely, dům, ve kterém jsem ještě včera byl, vyhořel a zbortil se pár měsíců po jejich smrti. V roce 2001 – Před deseti lety! Celý případ byl tím pádem uzavřen a zapomenut. Definitivně. Se vším všudy.

Tak to stálo v oněch složkách. Přesně to říkaly teď jejich hroby. Taková byla pravda.

Tak jak jsem se sem dostal?

Znovu jsem popadl lopatu a prudce ji vrazil do škvíry mezi rakev a její víko. Pak jsem se do ní ze všech sil zapřel směrem dolů opíraje ji o hranu vykopané jámy. Víko se skřípěním povolilo, jak se pisklavě jeden po druhém každý z hřebíků držící rakev uzamčenou vysoukávaly ven. Zavřeštělo to, hvízdlo a já sletěl hlavou do sněhu. Cítil jsem rakev za mými zády. Cítil jsem, že je otevřená.

Pomalu jsem se zvedl na všechny čtyři, dovalil se zpátky k rakvi, nahnul se do hrobu a jednou rukou na bok povalil již uvolněné víko.

A znovu jsem ji spatřil! Tu krásnou dívku. Ležela tam, tichá, přesně jako na té fotce, nedotčená zubem času – Se stále stejným vyděšeným výrazem vytesaným do tváře – S otevřenýma očima!

Civí na mě. CIVÍ! – Je to ta stejná tvář, která mě pozorovala z temných oken na ulici. Je to ta stejná tvář, kterou vídala Natálie za svým oknem. Je to ta stejná tvář, kterou jsem uviděl v jejím pokoji. Její tvář… Moje tvář… Tvář toho netvora, co ji ZPRZNIL! Co ji znásilnil tehdy tu noc, když si ho pustila dovnitř. Tu noc, co zemřela.

Věděl jsem to… nevím jak… ale věděl! Jako bych tam sám té noci byl. Jako bych sám byl tím netvorem.

A potom můj zrak sklouzl k jejímu slizovatému, nafouklému břichu…

Poslední část zde

☆ Nehodnoceno ☆

O autorovi

martin novák

čas od času
si člověk řekne "?"
čas od času
o tom i napíše...

www.casodcasu.cz

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Inline Feedbacks
View all comments
Četba díla zabere cca 3 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆

Poslední příspěvky autora:

Noční režim
Četba díla zabere cca 3 min.
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

U Hotche doma: Skládal jsem nově koupenou postýlku pro miminko. Já a moje žena Hayley jsme čekali ...
Hotch řídil a já seděla vedle něho. Reid totiž byl rychlejší a sedl si dozadu. Chvíli jsme jeli ...
Všichni koukají na video nahrávku, kterou natočil student:   Gideon nás přiměl se dívat na...
Možná si na konci příběhu řeknete, že šlo jen o banální a zcela běžnou krizi středního věk...
předchozí část zde … Hned po této kapitole mi bylo jasné, proč její matka tolik trvá na tom,...
U Jane doma (z pohledu Jane):   Seděla jsem na gauči, v ruce jsem držela hrnek s kávou a zí...
Když se schyluje k nejhoršímu, probouzím lidi z jejich snů. Jsou nás miliardy. Každý z nás má z...
předchozí část zde   VIII. Markétka Viktor, starší detektiv, kterému před chvílí sko...
předchozí část zde … V noci jsem ale opět nemohl usnout. Mrazivá, tvrdá podlaha mě i přes si...
předchozí část zde … Dlouhou dobu mi nic z toho nedávalo absolutně pražádný smysl. Nesouhlasil...
Všichni pohromadě u horké linky:   Poté, co jsme domluvili s Garcinou, která slíbila, že s...
předchozí část zde   VI. Přijímat Následně se ale Jiří začal cítit poněkud podlome...
Poté, co jsem zaparkovala své auto v garážích a vzala z kufru auta svou tašku, tak pár lidí tu ...
Podívala jsem se taky na Hotche, protože mi došlo, že Reid se na Hotche podíval, že ví, o koho jde...
Jako každého rána přicházela ta mírně obtloustlá paní na pláž obtěžkána taškou se spoustou...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

předchozí část zde   IV. Droga Jiří čekal, až se jej na To kultista konečně zeptá. ...
  …neobviňuj mou přirozenost za to, že mě odlišila od ostatních… Epiktétos, Rozpravy ...
Všichni pohromadě u horké linky:   Poté, co jsme domluvili s Garcinou, která slíbila, že s...
V provizorním stanovišti:   Zašli jsme do jedné místnosti, kterou na kampusu nám vynahradil...
V učebně s pár studentů je Reid a Hotch (z pohledu Reida):   Já dostal za úkol společně ...
předchozí část zde … Vzbudil jsem se na podlaze někdy kolem osmé ráno, celý rozbolavělý, se...
předchozí část zde … Paní Müllerová mě přivítala v slzách. Vypadala hrozně, jak se asi d...
Dovoluji si nabídnout malou ochutnávku z knihy povídek "Alláhovy děti", za chybky se omlou...
Po celý den procházel mrazivými lesy, jejichž vrcholky šlehal mrazivý vítr. Sníh pod stromy byl p...
V kanceláři:   Po shlédnutí daného videa, kdy mi tuhla krev v žilách a určitě nejen mě...
předchozí část zde   … „Tak už mi věříte?“ pronesla tiše paní Müllerová, kter...
Když se schyluje k nejhoršímu, probouzím lidi z jejich snů. Jsou nás miliardy. Každý z nás má z...
Za okny kavárny se na špinavý chodník snášela lehká popelavá sprška. Ticho. Venku se v chladné ...
Venku:   Všichni jsme šli stranou od ostatních, aby nás nikdo neslyšel, abychom mohli projedn...
V kanceláři:   Bylo pondělí a všichni jsme byli v zasedačce a čekali na naší styční d...
0