Povídka

2. díl – Pokušení – 10. kap.

Autor: JaneyT
Toto dílo je (20/25) součást sbírky: 
Myšlenky zločince - 1. série
  

Všichni koukají na video nahrávku, kterou natočil student:

 

Gideon nás přiměl se dívat na video, které nám poslala police, které natočil Matthewův spolubydlící, kdy Matthew uhořel. Všichni jsme to sledovali a přemýšleli, jaký motiv měl náš žhář. Co ho k tomu vedlo. Jaký profil bude na žháře přesně sedět.

„To je šílené. Hej, Matte, pojď, jsem. To musíš vidět.“ Řekl mužský hlas, který vše natáčel.

„Budova je v plamenech. Brácho, natáčíš to?“ ozval se druhý mužský hlas a na kameře se objevil mladý student univerzity, který se jmenoval Matt.

„Není to dítě?“ zeptal se mužský hlas za kamerou.

„Jo, to je on. Ale klid člověče. Tady je normální, že jednou za týden vzplane oheň.“ Uklidňoval Matt kameramana.

„Jo, ale je to dost velké. Co je to za budovu?“ zeptal se kameraman a znovu točil ten požár.

„Kamaráde, koukej tady na to.“ Ozval se hlas Matta. Kameraman se otočil a točil Matta a nějakou tekutinu, která se prodírala škvírou u dveří do jejich pokoje.

„Co to je?“ zeptal se kameraman a stále vše točil.

„Nevím, ale někdo je za dveřmi. Hej, je tam někdo?“ ozval se Matt. Bylo vidět, jak někdo vzal za kliku dveří.

„Hele, někdo se snaží dostat dovnitř.“ Ozval se panický hlas kameramana.

„Ó můj bože, to voní jako benzín!“ křikl Matt.

„Musíme odsud pryč!“ zakřičel kameraman.

„Pomoc! Pusťte nás ven. Pane bože, pomoc!“ křičel Matt, dokud ho nezasáhly plameny a on nezačal hořet. Video skončilo a my jsme se podívali na Gideona.

„Přemýšlejte. Jděte na to mimo vědu. Je to jako hrát šachy. Nepřemýšlejte o dalším tahu. Dívejte se na to tak, že jste o tři tahy napřed.“ Radil nám Gideon a mně přišlo, jakoby vše věděl a nás chce naučit, jak na to taky přijít. Ale tady šlo o čas a myslím, že by si až takhle s časem a životem studentů nezahrával. Gideon přetočil video na začátek a znovu nám to pustil. Tu hrůzu jsme sledovali pořád dokola.

„To je šílené. Hej, Matte, pojď, jsem. To musíš vidět.“ Řekl mužský hlas, který vše natáčel.

„Budova je v plamenech. Brácho, natáčíš to?“ ozval se druhý mužský hlas a na kameře se objevil mladý student univerzity, který se jmenoval Matt.

„Není to dítě?“ zeptal se mužský hlas za kamerou.

„Jo, to je on. Ale klid člověče. Tady je normální, že jednou za týden vzplane oheň.“ Uklidňoval Matt kameramana.

„Jo, ale je to dost velké. Co je to za budovu?“ zeptal se kameraman a znovu točil ten požár.

„Kamaráde, koukej tady na to.“ Ozval se hlas Matta. Kameraman se otočil a točil Matta a nějakou tekutinu, která se prodírala škvírou u dveří do jejich pokoje.

„Co to je?“ zeptal se kameraman a stále vše točil.

„Nevím, ale někdo je za dveřmi. Hej, je tam někdo?“ ozval se Matt. Bylo vidět, jak někdo vzal za kliku dveří.

„Hele, někdo se snaží dostat dovnitř.“ Ozval se panický hlas kameramana.

„Ó můj bože, to voní jako benzín!“ křikl Matt.

„Musíme odsud pryč!“ zakřičel kameraman.

„Pomoc! Pusťte nás ven. Pane bože, pomoc!“ křičel Matt, dokud ho nezasáhly plameny a on nezačal hořet.

☆ Nehodnoceno ☆



<< Část 19         Část 21 >>

O autorovi

JaneyT

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Inline Feedbacks
View all comments
Četba díla zabere cca 8 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Noční režim
Četba díla zabere cca 8 min.
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Tamhle svítí sjezdovka! Znala jsem ho už od školy. Tehdy to bylo takové hubené bidlo, krátké vla...
V panelu betonovejch svatyní postmoderní společnosti jsou zakletý duchové. Vím to od tý doby, co ...
předchozí část zde   III. Hostimil Čajovna Hostimil ležela v zapadlé zatuchlé křivolak...
Když se schyluje k nejhoršímu, probouzím lidi z jejich snů. Jsou nás miliardy. Každý z nás má z...
Štěstí z pouti Nikdy jsem nebyl průbojný. Není tedy divu, že jsem po různých životních omy...
Část I.   Nic z toho, co je kolem mého já, mě nebaví. Obestírá mne nuda a já stále p...
Mé jméno je Rebeka, ale všichni mi říkají Beka. V tom baráku jsme s bráchou Nikolasem a mámou ...
Venku:   Všichni jsme šli stranou od ostatních, aby nás nikdo neslyšel, abychom mohli projedn...
K cíli  vede více cest ...
Ač stále ještě při síle, přesto již očividný stařík se letmo zamyslel. V jeho věku mu již n...
Dovoluji si nabídnout malou ochutnávku z knihy povídek "Alláhovy děti", za chybky se omlou...
Hotch řídil a já seděla vedle něho. Reid totiž byl rychlejší a sedl si dozadu. Chvíli jsme jeli ...
V kanceláři:   Bylo pondělí a všichni jsme byli v zasedačce a čekali na naší styční d...
Každý nový vztah  je tak trochu vabank ...
Bratři „Si idem hominis corpus reparatur ad vitam, pari ratione oportet quod quicquid in corpore h...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Načo sú človeku školy, tituly pred a za menom? Aj tak nebude dosť dobrý pre spoločnosť, pre svet....
Byl prosinec, sníh se sypal za oknem jako roztržená peřina. Do Vánoc chybělo jen několik málo dn...
Dnes je osmnáctý prosinec roku 1978, den narození našeho milovaného vůdce, soudruha Stalina. K tét...
Nepříjemná událost „Kdo to udělal?“ Wer hat es gemacht? Wer hat… V jednom z proudících ve...
Tři životy Život samotný je obrovský dar, který jen tak nepoletuje ve vzduchu ...
Tamhle svítí sjezdovka! Znala jsem ho už od školy. Tehdy to bylo takové hubené bidlo, krátké vla...
Sci-fi příběh pro nejlepšího tátu na světě. Napsal Ephe. V propastné hlubině nekonečného ves...
Kec mi lačni „Juj, ta ja mi ci hutorila, že kebi ši ňebul pažravi, jak tvoja mac, mohol ši buc t...
Čas se dělí na jednotlivý části asi jako rostoucí strom. Vždycky vlezeš na nějakou větev, kter...
Ten pocit, vidieť ho ruka v ruke s ňou. Ten pocit stáť tam a tváriť sa, že mi je to jedno. ...
Nakonec byl rád, že se z toho kina vůbec dostal. Od chvíle, kdy se malátně zvedl ze sedačky, než ...
Osm padesát pět středoevropského času. Chystám se chopit příležitosti, jež se už nikdy nebude ...
Nanami Ichigo: Seděla jsem doma v obýváku na gauči a pustila si televizi. Dávali pěkný film s R...
Pavlína a Jakub vstoupili do sálu plného lidí. Na tvářích přítomných bylo vidět neskrývané o...
Jemný vánek rozechvíval cípy jejích blankytných vílích křidélek. Dudlinka měla naspěch, letě...
0