Povídka

2. díl – Pokušení – 10. kap.

Autor: JaneyT
Toto dílo je (20/25) součást sbírky: 
Myšlenky zločince - 1. série
  

Všichni koukají na video nahrávku, kterou natočil student:

 

Gideon nás přiměl se dívat na video, které nám poslala police, které natočil Matthewův spolubydlící, kdy Matthew uhořel. Všichni jsme to sledovali a přemýšleli, jaký motiv měl náš žhář. Co ho k tomu vedlo. Jaký profil bude na žháře přesně sedět.

„To je šílené. Hej, Matte, pojď, jsem. To musíš vidět.“ Řekl mužský hlas, který vše natáčel.

„Budova je v plamenech. Brácho, natáčíš to?“ ozval se druhý mužský hlas a na kameře se objevil mladý student univerzity, který se jmenoval Matt.

„Není to dítě?“ zeptal se mužský hlas za kamerou.

„Jo, to je on. Ale klid člověče. Tady je normální, že jednou za týden vzplane oheň.“ Uklidňoval Matt kameramana.

„Jo, ale je to dost velké. Co je to za budovu?“ zeptal se kameraman a znovu točil ten požár.

„Kamaráde, koukej tady na to.“ Ozval se hlas Matta. Kameraman se otočil a točil Matta a nějakou tekutinu, která se prodírala škvírou u dveří do jejich pokoje.

„Co to je?“ zeptal se kameraman a stále vše točil.

„Nevím, ale někdo je za dveřmi. Hej, je tam někdo?“ ozval se Matt. Bylo vidět, jak někdo vzal za kliku dveří.

„Hele, někdo se snaží dostat dovnitř.“ Ozval se panický hlas kameramana.

„Ó můj bože, to voní jako benzín!“ křikl Matt.

„Musíme odsud pryč!“ zakřičel kameraman.

„Pomoc! Pusťte nás ven. Pane bože, pomoc!“ křičel Matt, dokud ho nezasáhly plameny a on nezačal hořet. Video skončilo a my jsme se podívali na Gideona.

„Přemýšlejte. Jděte na to mimo vědu. Je to jako hrát šachy. Nepřemýšlejte o dalším tahu. Dívejte se na to tak, že jste o tři tahy napřed.“ Radil nám Gideon a mně přišlo, jakoby vše věděl a nás chce naučit, jak na to taky přijít. Ale tady šlo o čas a myslím, že by si až takhle s časem a životem studentů nezahrával. Gideon přetočil video na začátek a znovu nám to pustil. Tu hrůzu jsme sledovali pořád dokola.

„To je šílené. Hej, Matte, pojď, jsem. To musíš vidět.“ Řekl mužský hlas, který vše natáčel.

„Budova je v plamenech. Brácho, natáčíš to?“ ozval se druhý mužský hlas a na kameře se objevil mladý student univerzity, který se jmenoval Matt.

„Není to dítě?“ zeptal se mužský hlas za kamerou.

„Jo, to je on. Ale klid člověče. Tady je normální, že jednou za týden vzplane oheň.“ Uklidňoval Matt kameramana.

„Jo, ale je to dost velké. Co je to za budovu?“ zeptal se kameraman a znovu točil ten požár.

„Kamaráde, koukej tady na to.“ Ozval se hlas Matta. Kameraman se otočil a točil Matta a nějakou tekutinu, která se prodírala škvírou u dveří do jejich pokoje.

„Co to je?“ zeptal se kameraman a stále vše točil.

„Nevím, ale někdo je za dveřmi. Hej, je tam někdo?“ ozval se Matt. Bylo vidět, jak někdo vzal za kliku dveří.

„Hele, někdo se snaží dostat dovnitř.“ Ozval se panický hlas kameramana.

„Ó můj bože, to voní jako benzín!“ křikl Matt.

„Musíme odsud pryč!“ zakřičel kameraman.

„Pomoc! Pusťte nás ven. Pane bože, pomoc!“ křičel Matt, dokud ho nezasáhly plameny a on nezačal hořet.

☆ Nehodnoceno ☆



<< Část 19         Část 21 >>

O autorovi

JaneyT

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Inline Feedbacks
View all comments
Četba díla zabere cca 8 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Noční režim
Četba díla zabere cca 8 min.
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

6. 2024 Ahoj, jestli si tohle čtete, tak už jsem asi mrtvej. Hm, blbý no, ale vezmu to pěkně...
Štěstí z pouti Nikdy jsem nebyl průbojný. Není tedy divu, že jsem po různých životních omy...
Když jsem jednou kráčel otevřeným vesmírem po šňůře na prádlo, všiml jsem si úžasné záře...
Byl na cestě již druhý týden. Jako bakalář svobodných umění vypravil se tehdy za hranice vévods...
Bratři „Si idem hominis corpus reparatur ad vitam, pari ratione oportet quod quicquid in corpore h...
“Tak už je tady zase. No jen se koukni.” “Je to ona. Všiml sis? V poslední době už chodí s...
předchozí část zde   V. Příběh ne tak úplně obyčejného šílenství Náběh byl poma...
Viry  jsou opravdu velmi inteligentní
V ulici Palm Beach:   V jednom rodinném domě v ulici Palm Beach hrála televize, kde zrovna b...
V kanceláři panovalo ticho. Všichni jsme sledovali televizní obrazovku. Tam venku panoval chaos. Po ...
Z pohledu Teressy:   Ale nakonec na zátah za podezřelým jsem jela já, Gideon, Reid, Morgan a ...
  “Co to máš na tváři? Tady vlevo? Vždyť to vypadá jako hadí kůže. Ale je to slizké....
Po celý den procházel mrazivými lesy, jejichž vrcholky šlehal mrazivý vítr. Sníh pod stromy byl p...
Na chodbě u výtahu ve třetím patře (Jane a Hotch):   S Hotchem jsem šla po schodech z patr...
K našemu stolu si přisedne jakýsi vrásčitý ukrajinec s nesmírnou chutí si povídat. Házíme p...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

K cíli  vede více cest ...
Co si dnes obléknu? Ptám se sám sebe každé ráno. Ale kdepak, tohle určitě ne. To už není to pra...
  …neobviňuj mou přirozenost za to, že mě odlišila od ostatních… Epiktétos, Rozpravy ...
předchozí část zde … O půlnoci téhož dne jsem se ocitl na městském hřbitově kousek na záp...
Sally Martinsová byla vysloužilá policistka, která si ve svých sedmdesáti letech užívala důchod....
Já, mé druhé já a zase já. Cinkot sklenic, tříštícího se skla a rámusu v podobě hlaholu op...
Několik hodin v životě muže, který ztratil zdraví, naději a svou rodinu. Naději a zdraví mu slí...
Ten den vlaky ještě odjížděly tak, jak měly. Lidé nastupovali a vystupovali sledujíce své každo...
Byl pátek a bylo okolo osmé hodiny ranní. Okolo desáté měl přijet Michalův bratr Patrik s rodino...
Tanečky v lázních   Seděl jsem u snídaně v lázeňské restauraci a doufal, že mi čtrná...
Už půl roku jsem nebyl ve své původní práci. Jsem na placené dovolené, ale doma bych, jsem se zbl...
Kde to kruci jsem? Na nic si nepamatuji. Všude je tma. Ruce mám napřažené před sebou a zoufale se s...
Kolik je to dní? Kolik měsíců? A kolik let? Čas běží stále rychleji a rychleji, vzpomínky splý...
předchozí část zde … Hned po této kapitole mi bylo jasné, proč její matka tolik trvá na tom,...
Nanami Ichigo: Seděla jsem doma v obýváku na gauči a pustila si televizi. Dávali pěkný film s R...
0