Povídka

Světluška pro Štěpána

světkuška
Autor: Petr H.

Byl prosinec, sníh se sypal za oknem jako roztržená peřina. Do Vánoc chybělo jen několik málo dní
desetiletý Štěpán se jich už dlouho nemohl dočkat
a protože byl od narození nevidomý, přál si každé Vánoce znovu vidět maminku tatínka a nejlepšího kamaráda Petříka jenž bydlel v protějším domě.
Devět předchozích zim se nic zvláštního nestalo i přestože Štěpán dostal spousty hraček a jiných darů
jeho největší přání se mu ne a ne splnit, až letos se zdálo být všechno jinačí.
Tu noc před Štědrým dnem ležel malý Štěpán ve své posteli a přemýšlel o zítřejším svátečním dnu venku řádila vánice a vichr hnal vločky jako by v rukou třímal bič.
když tu najednou v pokoji cosi zablesklo, snad světla aut pomyslel si Štěpán, záře však byla čím dál víc jasnější a Štěpánovi se zdálo, jakoby seděla za okenním rámu. i přesto že venku byla velká zima a Štěpán byl jen v pyžamu rozhodl se otevřít okno,
jaké bylo jeho překvapení když světýlko skočilo do dětského pokoje a v září se objevila zářící postava kterou Štěpán mohl vidět.
ona postava se Štěpánovi představila jako Světluška a povídá:
,,Brzy bude Nový rok a bude se otevírat oční klinika v jednom vzdáleném městě, jediná podmínka je ,že se tam musíš s rodiči vypravit do Tří králů jinak se již nedostaneš na pořadník.“
Štěpánovi svitla naděje ,že by po letech mohl zase vidět.
Ráno u snídaně svůj noční zážitek vyprávěl mamince, ta mu z počátku vyprávění o Světlušce nechtěla věřit ,ale protože pracovala v lékárně
mohla se kolegů- doktorů poptat a skutečně ti jí o nově chystané klinice pověděli.
Vánoční svátky pominuly a po Novém roce se Štěpán chystal nastoupit na specializované oddělení. Tu Noc před plánovaným zákrokem ležel Štěpán na nemocničním lůžku a doufal, že se operace povede a on tak bude moci dělat to co jeho spolužáci ze školy.
Na druhý den přijela do nemocnice i Štěpánova maminka která čekala na chodbě na konec operace, po několika hodinách se konečně otevřely dveře od sálu a z nich vešel starší doktor
a sotva uviděl hochovu maminku tak povídá:
,,operace se povedla Štěpán zase uvidí jen teď bude muset pár dní nosit černou pásku přes obě oči aby si jeho zrak zvykl na okolní prostředí, zítra může Štěpán domů “
To si ani neumíte představit jak byla chlapcova maminka šťastná a lékař jí proto dovolit navštívit Štěpánův pokoj i přesto že měl černou pásku přes obě oči poznal přítomnost maminky a ze široka se usmál. ta u něj byla ještě několik hodin, povídala mu co vše bude se zrakem dělat nového, Štěpán by jí poslouchal ještě dlouho, když v tom se otevřely dveře a doktor řekl mamince, že skončili návštěvní hodiny a bude muset odejít.
Druhý den volali Štěpánově mamince , že si pro chlapce může přijet, po příjezdu domů musel chlapec odpočívat, teprve po týdnu mu mamina sundala černou pásku a protože byla noc tak si Štěpán nejprve myslel, že nevidí, ale jakmile pohleděl z okna, kde panovala jasná noc zahlédl nejprve veliký měsíc a hned na to desítky hvězd, jež zářily jako světlušky.

☆ Nehodnoceno ☆

O autorovi

Petr H.

Ahoj,jmenuju se Petr,
narodil jsem se 27.11.1992 v Jablonci n.N.
Literárně činný jsem od června 2016.
Svojí tvorbu publikuji také na webu liter.cz

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Inline Feedbacks
View all comments
Četba díla zabere cca 4 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆

Poslední příspěvky autora:

Noční režim
Četba díla zabere cca 4 min.
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Všichni pohromadě u horké linky:   Poté, co jsme domluvili s Garcinou, která slíbila, že s...
Muž ve žluté košili   Romana se usadila na křesle a vyčkávala, kdy přijde Stanislav, znač...
Jsme rodina Hodačová. Já se jmenuji Sandra Hodačová a je mi dvacet pět let. Měřím sto sedmdesát...
Slečna Zdeňka Kosáčková bydlela v Praze na Kampě, odtud chodila do Dívčí školy proživotní - t...
Svět kolem mě se zastavil. Všechno je tak tiché, tak jemné, jako by tahle chvíle měla zůstat na p...
Hotch řídil a já seděla vedle něho. Reid totiž byl rychlejší a sedl si dozadu. Chvíli jsme jeli ...
Já jsem Aneta Tamašková, je mi třicet tři a se svou rodinou bydlím v Brně patnáct minut cesta aut...
Psal se rok 2009, slunce již pomalu přestávalo hřát a žluté, oranžové a červené listí se z po...
Jak je vůbec mohlo napadnout, že se nechám omezovat? Navíc něčím tak pomíjivým. Proč by mě mě...
Poté, co se za Anetou zavřely dveře, tak poradkyně se podívala na klienta a on na ni. Usmívali se. ...
Výslech Slessmana (z pohledu Hotche):   Když jsme šli směrem výslechová místnost, cítil j...
„Viděls někdy něco takovýho?“ zeptal se konečně dychtivě Vilda. Prvotní strach a překvapení...
V kanceláři panovalo ticho. Všichni jsme sledovali televizní obrazovku. Tam venku panoval chaos. Po ...
"Tati, tati! Já chci k tobě!" kňučí z dálky nepřeslechnutelný hlásek. Kdo by odolal...
K cíli  vede více cest ...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Všichni pohromadě u horké linky:   Poté, co jsme domluvili s Garcinou, která slíbila, že s...
Zdravotník rozrazil dvoukřídlé dveře. Do potemnělé chodby pak další dva vtlačili vozík, na kte...
Co si dnes obléknu? Ptám se sám sebe každé ráno. Ale kdepak, tohle určitě ne. To už není to pra...
Jsem černý svědomí tohohle města, jeho duše, kterou nikdy nemělo. Jsem fantom, personifikace jeho ...
„Viděls někdy něco takovýho?“ zeptal se konečně dychtivě Vilda. Prvotní strach a překvapení...
Sedím. Sám bez sebe. Kolem mě vnímám vše rozmazaně jako v mlze. Tuším jen, že se okolo pohybuj...
A přece já se domnívám, můj milý, že by bylo lépe, aby má lyra byla rozladěna a falešně hrál...
Podívala jsem se taky na Hotche, protože mi došlo, že Reid se na Hotche podíval, že ví, o koho jde...
Byl na cestě již druhý týden. Jako bakalář svobodných umění vypravil se tehdy za hranice vévods...
“Jak jste se rozhodl, generále? Dáte svolení k odchodu?” oslovil kapitán Adiarte netrpělivě, av...
    Byl zas na cestě. Už ani nevěděl, jak se tam ocitnul. Stejný chodník, stejný směr, ba i h...
V provizorním stanovišti:   Zašli jsme do jedné místnosti, kterou na kampusu nám vynahradil...
Výslech Slessmana (z pohledu Hotche):   Když jsme šli směrem výslechová místnost, cítil j...
Několik hodin v životě muže, který ztratil zdraví, naději a svou rodinu. Naději a zdraví mu slí...
V panelu betonovejch svatyní postmoderní společnosti jsou zakletý duchové. Vím to od tý doby, co ...
0