Byl prosinec a sníh se sypal za oknem jako roztržená peřina. Do Vánoc zbývalo jen několik málo dní a desetiletý Štěpán se jich už dlouho nemohl dočkat. Protože byl od narození nevidomý, přál si každé Vánoce znovu vidět maminku, tatínka a svého nejlepšího kamaráda Petříka, jenž bydlel v protějším domě.
Devět předchozích zim se nic zvláštního nestalo, i přestože Štěpán dostal spousty hraček a jiných darů. Jeho největší přání se však stále neplnilo. Až letos se zdálo být všechno jinačí.
Tu noc před Štědrým dnem ležel malý Štěpán ve své posteli a přemýšlel o zítřejším svátečním dni. Venku řádila vánice a vichr hnal vločky, jako by v rukou třímal bič. Když tu najednou v pokoji cosi zablesklo. „Snad světla aut,“ pomyslel si Štěpán, záře však byla čím dál jasnější a zdálo se mu, jako by seděla přímo na okenním rámu.
Ačkoli byla venku velká zima a Štěpán měl jen pyžamo, rozhodl se okno otevřít. Jaké bylo jeho překvapení, když světýlko skočilo do pokoje a v jeho záři se objevila postava, kterou mohl vidět. Představila se jako Světluška a řekla:
„Brzy bude Nový rok a bude se otevírat oční klinika v jednom vzdáleném městě. Jediná podmínka je, že se tam s rodiči musíš vypravit do Tří králů, jinak se již nedostaneš na pořadník.“
Štěpánovi svitla naděje, že by po letech mohl zase vidět.
Ráno u snídaně svůj noční zážitek vyprávěl mamince. Ta mu zpočátku o Světlušce nechtěla věřit, ale protože pracovala v lékárně, mohla se kolegů–doktorů poptat. A skutečně – ti jí o nově chystané klinice potvrdili, že se brzy otevře.
Vánoční svátky pominuly a po Novém roce se Štěpán chystal nastoupit na specializované oddělení. Tu noc před plánovaným zákrokem ležel na nemocničním lůžku a doufal, že se operace povede a on bude moci dělat vše, co jeho spolužáci ze školy.
Druhý den přijela do nemocnice i Štěpánova maminka, která nervózně čekala na chodbě. Po několika hodinách se konečně otevřely dveře od sálu a vyšel starší doktor. Sotva ji spatřil, řekl:
„Operace se povedla. Štěpán zase uvidí. Jen teď bude muset pár dní nosit černou pásku přes obě oči, aby si zrak zvykl na okolní prostředí. Zítra může domů.“
To si ani neumíte představit, jak byla maminka šťastná. Lékař jí proto dovolil navštívit synův pokoj. I přes černou pásku Štěpán poznal její přítomnost a široce se usmál. Maminka s ním zůstala několik hodin a povídala mu, co všechno bude moci se zrakem dělat. Štěpán by poslouchal ještě dlouho, ale doktor musel návštěvu ukončit.
Druhý den zavolali mamince, že si může pro chlapce přijet. Po návratu domů musel Štěpán odpočívat. Teprve po týdnu mu maminka sundala černou pásku. Protože byla noc, Štěpán se nejprve polekal, že nevidí — ale jakmile pohlédl z okna, kde panovala jasná noc, zahlédl veliký měsíc a hned nato desítky hvězd, jež zářily jako světlušky.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★☆☆
Tvůj příběh nese velmi krásnou a dojemnou myšlenku vánočního zázraku, která čtenáře snadno chytne za srdce. Spojení magické bytosti s reálným lékařským zákrokem je zajímavé, ale působí trochu nesourodě – víla mluvící o pořadníku na klinice zní spíše jako úřednice než kouzelné zjevení. Zkus příště magický a reálný svět propojit o něco plynuleji, aby si příběh udržel své pohádkové kouzlo až do konce.
Atmosféra – ★★★★☆
Začátek příběhu má naprosto nádhernou zimní atmosféru, přirovnání sněhu k roztržené peřině a vichru k biči skvěle vtáhnou do děje. Emoce malého Štěpána a jeho touha vidět jsou uvěřitelné a vzbuzují ve čtenáři silné sympatie. Prostřední pasáž z nemocnice je sice trochu sušší, ale závěrečná scéna s hvězdami připomínajícími světlušky vše krásně a poeticky uzavírá.
Provedení – ★★★★☆
Text se čte velmi lehce, má příjemné tempo a tvá slovní zásoba je na dobré úrovni. Dej si však pozor na logické nesrovnalosti – pokud je Štěpán nevidomý od narození, nemůže si přát vidět maminku znovu nebo doufat, že bude zase vidět. Po gramatické stránce je text čistý, jen občas narazíme na drobnou stylistickou neobratnost, ale celková plynulost vyprávění tyto drobnosti hravě přebíjí.
Celkové hodnocení:
Napsal jsi velmi milý a hřejivý příběh, ze kterého dýchá naděje a kouzlo Vánoc. Máš velký cit pro budování nálady a tvůj styl psaní je přirozeně čtivý, což je pro spisovatele obrovská výhoda. Pokud zapracuješ na drobných detailech v logice děje a dialozích, budou tvé texty naprosto skvělé. Rozhodně v psaní pokračuj, máš čtenářům co předat!