Setkání s čarodějem

DramaFantasyMezilidské vztahyNapětíZáhady

⏱️ Doba čtení: cca 8 minut

v Normanově říši

Můj útěk od obra byl nepromyšlený. Asi jsem neměla utéct do Normanovy říše. Slyšela jsem, jak o něm obr říkal, že je to nejotravnější král všech dob! Ale když už jsem tu, hlavně že nemusím s obrem k protivné Pijavici. Ať si tam jde sám, že jo?

Tady v Normanově říši mě určitě obr hledat nebude, ale bála jsem se. Co když pro mě pošle ty pijavice? Raději jsem doplavala ke břehu a pak odpočívala pod stromem. V Normanově říši byla v té době válka. Řádily tu vodní obludy, které chtěly zabrat Normanovu říši a jeho hrad. Vzpomněla jsem si, jak to obr četl ve svitku, který mu minule donesl posel od Normana. Obr svitek hodil do ohně a vzkázal tomu, kdo ho přinesl, aby vyřídil, že nepřijde. Obr se tvářil nazlobeně, že si ho Norman dovoluje vůbec žádat o pomoc, když mu ani nenabídne předem, co za to.

V dálce bylo slyšet dunění a řev, což mě vyděsilo. Najednou se u mě objevil podivín. Měl podobný černý plášť s kapucí jako obr, ale na něm bylo zvláštní označení a také kožich, protože byla venku velká zima. Já tam skoro tuhla zimou. Podivín neměl boty a držel v ruce hůl. Napadlo mě, že to bude čaroděj, a také že byl! Představil se mi s poklonou:

„Říkají mi Nat Přivolávač!”

Přišlo mi to trochu srandovní a zeptala jsem se:

„Co znamená, že jsi Přivolávač?”

Odpověděl trochu posměšně:

„Co by to tak asi mohlo znamenat? Představ si, že dokážu přivolat kohokoliv!”

Zeptala jsem se:

„Dokázal bys mi přivolat i Bojku?”

Kývl a řekl:

„To víš, že to dokážu, ale proč bych ho měl přivolat?”

Vysvětlila jsem mu, co a jak se stalo, a že bych ráda věděla, jestli se na mě Bojka nezlobí kvůli obrovi a jestli je v pořádku.

Nat na to nesouhlasně zahučel:

„Nerad tě zklamu, ale teď není na přivolání Bojky ta pravá chvíle. Jestlipak víš, co jsem já, Nat, vlastně začal? Je ti známo,jaký s obrem vedu spory a zkoušel jsem ho přemoct a zničit, ale musel jsem uznat, že je neporazitelný. Právě teď jsi potkala největšího nepřítele obra!”

Řekla jsem zamyšleně:

„Myslela jsem, že největší nepřítel obra je král Silver.”

Nat si sundal kapuci i plášť a přehodil ho přes mě, protože viděl, že se třesu zimou. Poděkovala jsem a prohlédla si ho. Usmál se na mě. Měl černé, rovné, dlouhé vlasy, temný pohled a celkem hezkou tvář. Nebyl moc vysoký, možná proto, že byl shrbený a opíral se o hůl. Polekala jsem se, když se za Natem objevil vlk! Nat rychle řekl:

„Neboj se, vlk je můj přítel a musí tě kousnout, aby tě označil.”

Vyděšeně jsem odpověděla:

„Nechci, aby mě kousl, nechci být označená!”Bála jsem se.

Vlk mě jenom očichal, ale nekousl. Poodešel ode mě a Nat kývl:

„Když tě nekousl, tak ví, proč to neudělal.”

Pak pohladil vlka a ten si lehl k jeho nohám. Nat pokračoval:

„Silver není obrův nepřítel. Obr musí Silvera chránit, jinak by padl sám. A ty? Ty by ses mohla někomu moc hodit!”

Zeptala jsem se udiveně:

„Komu?”

Nat se ušklíbl:

„V Normanově říši je válka a Norman žádal o pomoc všechny okolo, ale obr ani Silver nepřišli. Ale kvůli tobě přeci přijdou! Já Nat je přivolám a oni pomůžou Normanovi porazit vodního krále a jeho obludný klan!”

Sklonil se ke mně a mrkl:

„Tak poznáš, kdo jsem a co dokážu.”

Napřed rozdělal oheň a pak přivolal obra i Silvera. Objevili se tak rychle, až mě to vyděsilo! Nat jim řekl:

„Tak mocní vládcové, přivolal jsem vás, abyste téhle tady předvedli, jak se spolu zvládnete domluvit, když je to nezbytné!”

Oba to ale odmítli. Řekli Natovi, že Normanovi s válkou proti vodnímu králi nepomůžou! Normana nikdo moc nemusí a má přeci svoji velkou bandu a pomáhá mu jeho přítel Mořský král Moran. Ten je silný dost, tak proč by měli oni?

Nat řekl:

„Protože by to tak bylo správné! Vodní obludy zpustošily už polovinu území až do přístavu! Norman vás žádal o pomoc, protože to nezvládají. Už mají o polovinu bojovníků míň a já Nat jsem od obrova posledního souboje pořád oslabený. Měli byste teď zapomenout na chvíli na spory, co máte mezi sebou, a spojit se, abyste pomohli tam, kde to potřebují!”

Obr mě chytl a řekl:

„Norman mi za to, když mu pomůžu, nic nenabídl! Pokud vím, nemá už nic, o co bych stál!”

Nat na něho udělal divný ksicht a rychle řekl:

„Co když má? Pojďme za ním se domluvit! A uvidí se, co bude ochotný vám za pomoc nabídnout!”

Pak jsme šli všichni k Normanovi do jeho hradu. Tam vládl strašný smutek, protože Norman přišel v boji o syna. Jeho zmučení sluhové nás odvedli do hodovní síně a usadili nás ke stolu. Obr na mě potichu zavrčel:

„Tohle ti jen tak neprojde! Za to, že tu teď jsem, ti to později spočítám, budeš litovat!”

Tvářil se na mě hrozivě, když do místnosti vešel vysoký ozbrojený muž v brnění. Měl na hlavě přilbu s rohy a ta přilba byla i přes obličej. Nesundal ji, asi aby nikdo z nich neviděl, jak moc trpí ztrátou syna. Domlouvali se, co a jak dál. Norman promluvil vyčítavě:

„Kdybyste přišli dřív a pomohli porazit Zoltyga a jeho přemnožený klan, nemusel jsem přijít o syna! Teď už mi na ničem nezáleží!”

Nat mu řekl:

„Ale no tak, Normane, ještě to nevzdávej. Nejsi přeci sám, je tu tvá dcera, která tě potřebuje, i přátelé, kteří tě podporují a stojí při tobě!”

Norman na tom byl ale moc špatně! Nakonec se však dohodli a dopadlo to dobře.

Norman dobrovolně i s celou svou rodinou podstoupil vše, co mu zbylo, obrovi. Ten se tedy vydal do boje, porazil vodní obludy a zajal jejich krále Zoltyga, kterého odvedl do Temnoviště. Boj o Normanovu říši byl konečně u konce. Obr se rozhodl, že Norman s rodinou budou moci zůstat ve svém domově jako správci říše. Měli za úkol zemi obnovit a zajistit, aby se už nikdy neocitla na pokraji zkázy.

Ale obr neměl jen v úmyslu obnovit Normanovu říši. Před odchodem z Normanova hradu zajal Nata Přivolávače. Nikdo nechápal, proč to udělal – ani Nat sám, zdálo se, že se nebránil. Obr ho odvezl do svého temného hradu v Temnovišti, kde ho uvěznil v nepropustné truhle.

Pozorovala jsem to vše jako ve snu. Nat, který se zdál být tak mocný, proč se nechal zajmout tak snadno? Co měl obr za lubem? Bylo v tom něco víc? Nemohla jsem si pomoct, ale cítila jsem, že tahle kapitola nekončí.

Seděla jsem u temného okna ve věži a zírala do hluboké noci, zatímco můj neklid sílil. V hlavě mi vířily otázky. Proč to obr udělal? A proč mi připadalo, že Nat v tom všem má vlastní plán? Tohle nebyl konec. Jen začátek něčeho, co mělo změnit všechno, co jsem si dosud myslela.