Povídka

1. díl – Extrémní agresor – 7. kap.
Četba díla zabere cca 7 min.

Autor: JaneyT
Toto dílo je (7/25) součást sbírky: 
Myšlenky zločince - 1. série
  

Z pohledu Teressy:

 

Ale nakonec na zátah za podezřelým jsem jela já, Gideon, Reid, Morgan a Elle. Jane a Hotch zůstali v kanceláři v pohotovosti. Bylo mi to divné, protože Jane většinou na zátah jde automaticky, stejně jako Hotch. Ale rozkaz je rozkaz, takže nastala změna a jsem tu já a ne Jane s Hotchem. Seděla jsem v autě společně s Derekem a Reidem. Derek za volantem a Reid vzadu.

„Co říkáte na tu Elle?“ zeptal se nás Derek. Podívala jsem se na Reida a pak na Dereka.

„Neznám ji, ale bude dobrá.“ Pokrčila jsem rameny. Nemohla jsem říci, že jí v lásce nemám, protože jsem si všimla, jak nevraživě se dívá na Jane. A kdo je nepřítel Jane, je nepřítelem i mým.

„Není špatná.“ Byla Reidova odpověď. Poté jsme seděli mlčky v autě a čekali na pokyn, kdy můžeme zasáhnout.

 

Z pohledu Elle:

 

Seděla jsem v autě s agentem Gideonem. Čekali jsme, kdy započne zátah na našeho podezřelého. Byla tu jednotka, do které jsem chtěla patřit, ale neměla jsem odvahu si tam podat žádost.

„Nechtěla jste někdy dělat něco jiného než tuto práci?“ zeptal se mě Gideon. Bylo to znenadání, že mě na chvilku překvapil.

„Chtěla. Vždycky jsem chtěla do vaší skupiny, ale nikdy jsem si nepodala žádost.“ Řekla jsem nakonec pravdu.

„Byla byste pro nás přínosem.“ Poznamenal a podíval se na mě. Nemohla jsem uvěřit svým uším. On mě chtěl do týmu.

„Budu o tom uvažovat.“ Přikývla jsem a usmála jsem se. Volba byla jasná. Do toho týmu se dostat, i když jsem věděla, že z nějakými členy neshody mít budu, ale bylo mi to jedno. Práce byla důležitější než kolegové.

„Tak můžeme?“ zeptal se po chvíli Gideon a já přikývla. „Do akce!“ zvolal do vysílačky. Všichni jsme si vystoupili z auta a potichu se zbraněmi v ruce a ochrannou vestou obklíčili dům, kde se měl vyskytovat náš podezřelý. Plán byl takový, že vstoupím do domu a potichu vše vysvětlím a všichni vstoupíme dovnitř. Šlo se na akci.

 

Zaklepala jsem na dveře, ale nějakou dobu se nic nedělo, i když jsme věděli, že v domě je živo. Ale po chvíli nám otevřela stará paní, která za sebou vozila kyslíkovou bombu.

„Dobrý den, jsem Greenway, od policie, kde je Richard Slessman? A potichu, aby se nikomu nic nestalo.“ Zašeptala jsem rychle a doufala, že stará paní mě uslyší. Slyšela, protože mlčky ukázala na horní patro a ustoupila stranou.

„Druhé dveře vlevo.“ Ještě zašeptala a celé komando jsme šli nahoru za naším podezřelým.

 

Z pohledu Teressy:

 

Když panoval nahoře chaos, tak jsem zůstala u té staré ženy, abych jsem dohlídla, že se jí nic nestane. Byla bílá v obličeji, ale naštěstí záchranka byla v pohotovosti, kdyby nastaly komplikace.

„Vy jste matka Richarda?“ zeptala jsem se jí, když jsme seděli u jídelního stolu a ta stará paní popíjela čaj a bylo vidět, že je jí líp.

„Ne, babička. Jeho matka zemřela při požáru, když mu bylo třináct. Od té doby se o něho starám.“ Uvedla stará paní vše na správnou míru. Přikývla jsem hlavou, že rozumím. „Už od mala s ním byli problémy. Po smrti jeho matky se z něho pomalu stal žhář.“ Řekla a roztřesenou rukou si setřela stékající slzy. Bylo mi ji líto. Věděla jsem, že i ze žhářů se může se stát sériový vrah. Jako tomu bylo u Davida Berkowitze, který založil nespočet ohňů, než se z něho stal sériový vrah. Z počátku zapaloval stará neobydlená obydlí, ale po čase přešel k zapalování domů a chat, kde žili lidé. Jeho počet obětí je přes tisíc. Reid by věděl, kolik přesně. A právě pomalu z jejího vnuka se stal sériový vrah. Poté jejího vnuka odvedla jednotka S.W.A.T. v želízkách. Odváželi ho na policejní stanici, kde ho měl vyslechnout Hotch s Jane. My měli prohledat dům. Práci jsem nechala na ostatních, a dokud se neměl kdo o paní Slessmanovou postarat, byla jsem u ní.

☆ Nehodnoceno ☆



<< Část 6         Část 8 >>

O autorovi

JaneyT

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

1.Koho nechci potkat? Když mě obr přivedl k němu do hradu v Temnovišti, tvářil se zamyšleně,ani...
1. Obr Ínemak s Normanem nekončí Nevím, proč jsem si vlastně myslela, že po tom všem, co se stal...
Možná si na konci příběhu řeknete, že šlo jen o banální a zcela běžnou krizi středního věk...
Denisa už měla minimálně deset minut stát před dveřmi ředitele divadla. Zatímco hledala místo k...
V dalším příběhu ze snů jsem byla znovu v tom domě,ale tentokrát jsem nikoho nevyděsila,procház...
O trpělivosti ... všechno má svůj čas
Ínemak se mnou nekončí I když se na mě obr zlobil, nenechal mě jen tak být v klidu. Vzal mě znov...
Jsem černý svědomí tohohle města, jeho duše, kterou nikdy nemělo. Jsem fantom, personifikace jeho ...
Noční můry útočí... Byla jsem zpátky v tom domě. Kde žijí moji dávní přátelé. Možná už ...
Nechci ještě zpátky k obrovi! Seděla jsem u Děsmana a povídala mu všechno,co se mi minulou noc ...
V panelu betonovejch svatyní postmoderní společnosti jsou zakletý duchové. Vím to od tý doby, co ...
  Se stromy si hrál jemný vítr. Z kašny proudila voda střídajíc jedny a druhé proudy. Na...
  Bylo mi asi čtrnáct nebo patnáct. Jezdil jsem tehdy každé léto na tábory. A taky pak býva...
Byl pátek a bylo okolo osmé hodiny ranní. Okolo desáté měl přijet Michalův bratr Patrik s rodino...
Tajemství útesu Po oslavě u krále Morana na lodi mi bylo dlouho špatně. Ve snech jsem viděla Moran...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Na horké lince, v místnosti je Jane a Derek:   Já dostala za úkol být s Derekem v místnos...
Do střešního okna v podkroví začal svítit měsíc,blíží se úplněk,ta záře osvítila celý po...
Každý nový vztah  je tak trochu vabank ...
předchozí část zde … O půlnoci téhož dne jsem se ocitl na městském hřbitově kousek na záp...
Nanami Ichigo: Seděla jsem doma v obýváku na gauči a pustila si televizi. Dávali pěkný film s R...
předchozí část zde … Myslím, že tehdy jsem také začal mít problémy se spaním. Druhý den r...
Čeká mě cesta pěšky přes kopec ve tmě a zimě. Vůbec se mi nechce. Navíc je oblačno místy zat...
V panelu betonovejch svatyní postmoderní společnosti jsou zakletý duchové. Vím to od tý doby, co ...
  Jestli bylo na světě místo, kde nikdy nepřestalo pršet, bylo to zrovna tohle město. Takové...
Šel závějemi. Město jako kráva a nikde nikdo. Měl na sobě jenom triko a byla mu ukrutná zima. Ně...
,Rogas’ Když jsme s Alexem zaspali u krbu v jejich chatě,měla jsem pak moc děsivý sen ze ...
Uháněli jsme úzkou silnicí, vinoucí se kolem pobřeží Finistère. Neodolal jsem a přerušil dlouh...
Po tom,co Moranovi zemřela jeho královna Lucinda, se Moran v Temnovišti u obra dlouhou dobu neukázal,...
Byla jsem v práci. Pracuji v kanceláři, kde je pár kolegů a zároveň jsou to i mí přátelé. N...
Stín to nevzdává Další příběh začíná podobně jako ten minulý – já a ten ve stínu v podk...
0