Z pohledu Teressy:
Ale nakonec na zátah za podezřelým jsem jela já, Gideon, Reid, Morgan a Elle. Jane a Hotch zůstali v kanceláři v pohotovosti. Bylo mi to divné, protože Jane většinou na zátah jde automaticky, stejně jako Hotch. Ale rozkaz je rozkaz, takže nastala změna a jsem tu já a ne Jane s Hotchem. Seděla jsem v autě společně s Derekem a Reidem. Derek za volantem a Reid vzadu.
„Co říkáte na tu Elle?“ zeptal se nás Derek. Podívala jsem se na Reida a pak na Dereka.
„Neznám ji, ale bude dobrá.“ Pokrčila jsem rameny. Nemohla jsem říci, že jí v lásce nemám, protože jsem si všimla, jak nevraživě se dívá na Jane. A kdo je nepřítel Jane, je nepřítelem i mým.
„Není špatná.“ Byla Reidova odpověď. Poté jsme seděli mlčky v autě a čekali na pokyn, kdy můžeme zasáhnout.
Z pohledu Elle:
Seděla jsem v autě s agentem Gideonem. Čekali jsme, kdy započne zátah na našeho podezřelého. Byla tu jednotka, do které jsem chtěla patřit, ale neměla jsem odvahu si tam podat žádost.
„Nechtěla jste někdy dělat něco jiného než tuto práci?“ zeptal se mě Gideon. Bylo to znenadání, že mě na chvilku překvapil.
„Chtěla. Vždycky jsem chtěla do vaší skupiny, ale nikdy jsem si nepodala žádost.“ Řekla jsem nakonec pravdu.
„Byla byste pro nás přínosem.“ Poznamenal a podíval se na mě. Nemohla jsem uvěřit svým uším. On mě chtěl do týmu.
„Budu o tom uvažovat.“ Přikývla jsem a usmála jsem se. Volba byla jasná. Do toho týmu se dostat, i když jsem věděla, že z nějakými členy neshody mít budu, ale bylo mi to jedno. Práce byla důležitější než kolegové.
„Tak můžeme?“ zeptal se po chvíli Gideon a já přikývla. „Do akce!“ zvolal do vysílačky. Všichni jsme si vystoupili z auta a potichu se zbraněmi v ruce a ochrannou vestou obklíčili dům, kde se měl vyskytovat náš podezřelý. Plán byl takový, že vstoupím do domu a potichu vše vysvětlím a všichni vstoupíme dovnitř. Šlo se na akci.
Zaklepala jsem na dveře, ale nějakou dobu se nic nedělo, i když jsme věděli, že v domě je živo. Ale po chvíli nám otevřela stará paní, která za sebou vozila kyslíkovou bombu.
„Dobrý den, jsem Greenway, od policie, kde je Richard Slessman? A potichu, aby se nikomu nic nestalo.“ Zašeptala jsem rychle a doufala, že stará paní mě uslyší. Slyšela, protože mlčky ukázala na horní patro a ustoupila stranou.
„Druhé dveře vlevo.“ Ještě zašeptala a celé komando jsme šli nahoru za naším podezřelým.
Z pohledu Teressy:
Když panoval nahoře chaos, tak jsem zůstala u té staré ženy, abych jsem dohlídla, že se jí nic nestane. Byla bílá v obličeji, ale naštěstí záchranka byla v pohotovosti, kdyby nastaly komplikace.
„Vy jste matka Richarda?“ zeptala jsem se jí, když jsme seděli u jídelního stolu a ta stará paní popíjela čaj a bylo vidět, že je jí líp.
„Ne, babička. Jeho matka zemřela při požáru, když mu bylo třináct. Od té doby se o něho starám.“ Uvedla stará paní vše na správnou míru. Přikývla jsem hlavou, že rozumím. „Už od mala s ním byli problémy. Po smrti jeho matky se z něho pomalu stal žhář.“ Řekla a roztřesenou rukou si setřela stékající slzy. Bylo mi ji líto. Věděla jsem, že i ze žhářů se může se stát sériový vrah. Jako tomu bylo u Davida Berkowitze, který založil nespočet ohňů, než se z něho stal sériový vrah. Z počátku zapaloval stará neobydlená obydlí, ale po čase přešel k zapalování domů a chat, kde žili lidé. Jeho počet obětí je přes tisíc. Reid by věděl, kolik přesně. A právě pomalu z jejího vnuka se stal sériový vrah. Poté jejího vnuka odvedla jednotka S.W.A.T. v želízkách. Odváželi ho na policejní stanici, kde ho měl vyslechnout Hotch s Jane. My měli prohledat dům. Práci jsem nechala na ostatních, a dokud se neměl kdo o paní Slessmanovou postarat, byla jsem u ní.
Hlasité předčítání
