Povídka

2. díl – Pokušení – 12. kap.

Autor: JaneyT
Toto dílo je (22/25) součást sbírky: 
Myšlenky zločince - 1. série
  

Ve výtahu:

 

Jeden student se dvěma studentkami čekal na výtah. Ten student zrovna měl hovor, když výtah přijel.

„Chystám se do výtahu, tak se připojení přeruší. Takže zatím.“ Ukončil hovor student s úsměvem na tváři. Nastoupil do výtahu jako poslední a výtah poté, co se zavřely dveře se rozjel.

 

Po chodbách kampusu (z pohledu Gideona):

 

To, co udělal Hotch jsem měl v plánu. Aniž by si toho někdo všiml, tak jsem se takhle s Hotchem domluvil. Když nastal okamžik, dal jsem Hotchovi nenápadně znamení a Hotch se sebral a odešel s Jane. Teď jsem šel chodbou kampusu a přes vysílačku jsem byl ve spojení s kamerovou centrálou i s týmem.

„Je všechno pod kontrolou?“ zeptal se přes vysílačku.

„Všechny chodby i schodiště jsou čisté.“ Ozval se Derekův hlas z vysílačky.

„I kabiny výtahů?“ zeptal jsem se, protože i výtah byla možnost, že tam někdo bude.

„Výtahu jsou už mimo provoz.“ Ozval se mi znovu z vysílačky Derekův hlas. Šel jsem dál chodbou.

 

Ve výtahu:

 

V tom se výtah se třemi studenty zastavil. Studenti se na sebe podívali. Zkusila zmáčknout pár tlačítek, ale výtah stál na místě.

„Jimmy, nemáš klíč?“ zeptala se jedna studentka studenta.

„Zapomněl jsem ho na věšáku v kanceláři.“ Povzdychl si Jimmy. Podíval se na ty dívky, které byly v obličeji bledé strachy. „Budeme volat o pomoc.“ Usmál se na ně Jimmy, a snažil se nedat najevo, že i on má strach. Než ale začali volat, tak ještě zmáčkl tlačítko tísňového volání, kdyby to náhodou fungovalo. Ale nefungovalo. „Nejspíš to vypnuli. Nezbývá nám nic jiného než volat o pomoc.“ Rezignoval jsem a doufal, že nás někdo uslyší a zachrání.

 

Po chodbách kampusu (z pohledu Gideona):

 

Chtěl jsem něco říct do vysílačky, když jsem něco zaslechl. Zastavil jsem se a otočil se. Dobíhala mě Teressa.

„Gideone počkej. Jdu s tebou.“ Řekla zadýchaně, když mě doběhla. Chtěl jsem něco říct, ale nejen Teressa, ale i já jsem něco zaslechl. Znovu se ozvala vysílačka.

„Jasone, Clara Hayes je pravděpodobně dobrý člověk. Nechci nikomu ublížit, jako jiní racionální lidé. Její porucha není racionální. Tahle porucha způsobuje špatnou komunikaci s daným člověkem. Jde o komunikaci mezi čelní částí mozku a orbitální kůrou. Plus se k tomu počítají hlubší struktury, jako jsou bazální ganglia. Nemůžeš s ní mluvit o fyziologickém problému. Ty ohně nezakládá, že by chtěla, ale proto, že musí.“ Vysvětloval mi Reid. Já v ruce držel vysílačku a díval se na Teressu a ta na mě. Poté pokrčila rameny.

„Co tím chceš říct, Reide?“ zeptal jsem se ho, protože z toho co řekl jsem nepochopil, co tím míní říct. A čas přemýšlet o tom, ten nebyl.

„Nesnaž se ji přesvědčit, aby přestala, protože nedokáže přestat.“ Nakonec to Reid zjednodušil.

 

Ve výtahu:

 

Ty dvě studentky se začaly hodně bát. Nedávalo jim nic smysl, ani to, proč nic nefunguje. Otočili se na Jimmyho.

„Proč to teda nefunguje?“ zeptala se s hysterickým tónem v hlase jedna ze studentek. Jimmy se na obě otočil.

„Už jsem říkal, spustili bezpečnostní opatření. Proto výtah ani nouzové tlačítko nefunguje.“ Vysvětlil dívkám a sám se snažil sebe uklidnit.

„Pomoc! Pomozte nám někdo!“ začaly studentky volat o pomoc a Jimmy se usmál a připojil se k nim. V tom se okýnko v horní části výtahu otevřelo.

☆ Nehodnoceno ☆



<< Část 21         Část 23 >>

O autorovi

JaneyT

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Četba díla zabere cca 6 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Noční režim
Četba díla zabere cca 6 min.
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

předchozí část zde II. Stínohra Celý ten dlouhý den byl absolutně prázdný, nudný, plný jedn...
Rodina bez dětí? Nepředstavitelné. Rodina bez dětí pro nás nebyla rodinou. Po dětech jsme toužil...
Výslech Slessmana (z pohledu Hotche):   Když jsme šli směrem výslechová místnost, cítil j...
Neustále hledím na kurzor, problikávající na bílé stránce. Ta zář mě oslňuje, jako bych hled...
Venku jsou slyšet hromy a blesky ozařují oblohu. Příroda jde ruku v ruce s tím, co právě teď c...
Můj táta byl někdo. Zbožňovala jsem ho. Odmalička byl veselá kopa, osobnost, vůdce. Mělo to i...
A přece já se domnívám, můj milý, že by bylo lépe, aby má lyra byla rozladěna a falešně hrál...
Před požárem:   V jedné učebně si studenti zapisovali novou látku z tabule, kterou jim vy...
Viry  jsou opravdu velmi inteligentní
Pan Bělounek seděl za stolem a byl nešťastný. Oči schované za velkými brýlemi upíral směrem ke...
“Jak jste se rozhodl, generále? Dáte svolení k odchodu?” oslovil kapitán Adiarte netrpělivě, av...
Byl na cestě již druhý týden. Jako bakalář svobodných umění vypravil se tehdy za hranice vévods...
  Vcelku uzavřená společnost. Nikterak početná. Na prstech dvou rukou byste je spočetli. Ni...
Sci-fi příběh pro nejlepšího tátu na světě. Napsal Ephe. V propastné hlubině nekonečného ves...
Co si dnes obléknu? Ptám se sám sebe každé ráno. Ale kdepak, tohle určitě ne. To už není to pra...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Sedím. Sám bez sebe. Kolem mě vnímám vše rozmazaně jako v mlze. Tuším jen, že se okolo pohybuj...
Tamhle svítí sjezdovka! Znala jsem ho už od školy. Tehdy to bylo takové hubené bidlo, krátké vla...
Hotch řídil a já seděla vedle něho. Reid totiž byl rychlejší a sedl si dozadu. Chvíli jsme jeli ...
K našemu stolu si přisedne jakýsi vrásčitý ukrajinec s nesmírnou chutí si povídat. Házíme p...
I. Dobré ráno Když se Jiří ráno probudil z nepokojných snů, z hrůzou si uvědomil, že je mrtv...
Kolik je to dní? Kolik měsíců? A kolik let? Čas běží stále rychleji a rychleji, vzpomínky splý...
Psal se rok 2009, slunce již pomalu přestávalo hřát a žluté, oranžové a červené listí se z po...
Po celý den procházel mrazivými lesy, jejichž vrcholky šlehal mrazivý vítr. Sníh pod stromy byl p...
Až tehdy se to stalo. Nepamatuji se už, kolik mi mohlo být. Určitě jsem ještě nechodil do školy....
Náhle ho probudil nějaký divoký sen, který vmžiku zapomněl. Zrakem přejížděl po svém neuklize...
Když jsem jednou kráčel otevřeným vesmírem po šňůře na prádlo, všiml jsem si úžasné záře...
  …neobviňuj mou přirozenost za to, že mě odlišila od ostatních… Epiktétos, Rozpravy ...
Sci-fi příběh pro nejlepšího tátu na světě. Napsal Ephe. V propastné hlubině nekonečného ves...
  “Co to máš na tváři? Tady vlevo? Vždyť to vypadá jako hadí kůže. Ale je to slizké....
DENÍK Výpověď Viktora Wolframa o podivných událostech obklopujících případ zesnulé Natálie M...
0