Povídka

2. díl – Pokušení – 12. kap.

Autor: JaneyT
Toto dílo je (22/25) součást sbírky: 
Myšlenky zločince - 1. série
  

Ve výtahu:

 

Jeden student se dvěma studentkami čekal na výtah. Ten student zrovna měl hovor, když výtah přijel.

„Chystám se do výtahu, tak se připojení přeruší. Takže zatím.“ Ukončil hovor student s úsměvem na tváři. Nastoupil do výtahu jako poslední a výtah poté, co se zavřely dveře se rozjel.

 

Po chodbách kampusu (z pohledu Gideona):

 

To, co udělal Hotch jsem měl v plánu. Aniž by si toho někdo všiml, tak jsem se takhle s Hotchem domluvil. Když nastal okamžik, dal jsem Hotchovi nenápadně znamení a Hotch se sebral a odešel s Jane. Teď jsem šel chodbou kampusu a přes vysílačku jsem byl ve spojení s kamerovou centrálou i s týmem.

„Je všechno pod kontrolou?“ zeptal se přes vysílačku.

„Všechny chodby i schodiště jsou čisté.“ Ozval se Derekův hlas z vysílačky.

„I kabiny výtahů?“ zeptal jsem se, protože i výtah byla možnost, že tam někdo bude.

„Výtahu jsou už mimo provoz.“ Ozval se mi znovu z vysílačky Derekův hlas. Šel jsem dál chodbou.

 

Ve výtahu:

 

V tom se výtah se třemi studenty zastavil. Studenti se na sebe podívali. Zkusila zmáčknout pár tlačítek, ale výtah stál na místě.

„Jimmy, nemáš klíč?“ zeptala se jedna studentka studenta.

„Zapomněl jsem ho na věšáku v kanceláři.“ Povzdychl si Jimmy. Podíval se na ty dívky, které byly v obličeji bledé strachy. „Budeme volat o pomoc.“ Usmál se na ně Jimmy, a snažil se nedat najevo, že i on má strach. Než ale začali volat, tak ještě zmáčkl tlačítko tísňového volání, kdyby to náhodou fungovalo. Ale nefungovalo. „Nejspíš to vypnuli. Nezbývá nám nic jiného než volat o pomoc.“ Rezignoval jsem a doufal, že nás někdo uslyší a zachrání.

 

Po chodbách kampusu (z pohledu Gideona):

 

Chtěl jsem něco říct do vysílačky, když jsem něco zaslechl. Zastavil jsem se a otočil se. Dobíhala mě Teressa.

„Gideone počkej. Jdu s tebou.“ Řekla zadýchaně, když mě doběhla. Chtěl jsem něco říct, ale nejen Teressa, ale i já jsem něco zaslechl. Znovu se ozvala vysílačka.

„Jasone, Clara Hayes je pravděpodobně dobrý člověk. Nechci nikomu ublížit, jako jiní racionální lidé. Její porucha není racionální. Tahle porucha způsobuje špatnou komunikaci s daným člověkem. Jde o komunikaci mezi čelní částí mozku a orbitální kůrou. Plus se k tomu počítají hlubší struktury, jako jsou bazální ganglia. Nemůžeš s ní mluvit o fyziologickém problému. Ty ohně nezakládá, že by chtěla, ale proto, že musí.“ Vysvětloval mi Reid. Já v ruce držel vysílačku a díval se na Teressu a ta na mě. Poté pokrčila rameny.

„Co tím chceš říct, Reide?“ zeptal jsem se ho, protože z toho co řekl jsem nepochopil, co tím míní říct. A čas přemýšlet o tom, ten nebyl.

„Nesnaž se ji přesvědčit, aby přestala, protože nedokáže přestat.“ Nakonec to Reid zjednodušil.

 

Ve výtahu:

 

Ty dvě studentky se začaly hodně bát. Nedávalo jim nic smysl, ani to, proč nic nefunguje. Otočili se na Jimmyho.

„Proč to teda nefunguje?“ zeptala se s hysterickým tónem v hlase jedna ze studentek. Jimmy se na obě otočil.

„Už jsem říkal, spustili bezpečnostní opatření. Proto výtah ani nouzové tlačítko nefunguje.“ Vysvětlil dívkám a sám se snažil sebe uklidnit.

„Pomoc! Pomozte nám někdo!“ začaly studentky volat o pomoc a Jimmy se usmál a připojil se k nim. V tom se okýnko v horní části výtahu otevřelo.

☆ Nehodnoceno ☆



<< Část 21         Část 23 >>

O autorovi

JaneyT

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Inline Feedbacks
View all comments
Četba díla zabere cca 6 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Noční režim
Četba díla zabere cca 6 min.
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

předchozí část zde … Vzbudil jsem se na podlaze někdy kolem osmé ráno, celý rozbolavělý, se...
Pavlína a Jakub vstoupili do sálu plného lidí. Na tvářích přítomných bylo vidět neskrývané o...
Neustále hledím na kurzor, problikávající na bílé stránce. Ta zář mě oslňuje, jako bych hled...
Pravá láska je  jako pohádka ...
   Skrytá v kouři cigaret, jsem pozorovala kolemjdoucí, kteří pospíchali sem a tam. Proplétali s...
Dům na hraně pekla Lásko, odpusť, musel jsem naléhavě odjet. Vydal jsem se hledat jednoho starého ...
A tak jsem na to tenkrát přišel. Co mi to dalo hlavy lámání! Skoro celou polovinu života. A to už...
O trpělivosti ... všechno má svůj čas
V kanceláři:   Bylo pondělí a všichni jsme byli v zasedačce a čekali na naší styční d...
Svět kolem mě se zastavil. Všechno je tak tiché, tak jemné, jako by tahle chvíle měla zůstat na p...
Dnes se mi zdálo, že jsi umřel, víš? Byl to zvláštní sen, kde jsem byla zmatená a vyděšená. P...
U Jane doma (z pohledu Jane):   Seděla jsem na gauči, v ruce jsem držela hrnek s kávou a zí...
předchozí část zde … Paní Müllerová mě přivítala v slzách. Vypadala hrozně, jak se asi d...
DENÍK Výpověď Viktora Wolframa o podivných událostech obklopujících případ zesnulé Natálie M...
I. Dobré ráno Když se Jiří ráno probudil z nepokojných snů, z hrůzou si uvědomil, že je mrtv...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

K cíli  vede více cest ...
Ten pocit, vidieť ho ruka v ruke s ňou. Ten pocit stáť tam a tváriť sa, že mi je to jedno. ...
Všichni jsme se na Martina podívali. Po tvářičce mu tekla slza. „Copak Martine, co se stalo?“...
Sedím v potemnělém školním kabinetě s respirátorem staženým pod bradou, tak šíleně zamatlané...
Několik hodin v životě muže, který ztratil zdraví, naději a svou rodinu. Naději a zdraví mu slí...
předchozí část zde … V noci jsem ale opět nemohl usnout. Mrazivá, tvrdá podlaha mě i přes si...
Byl prosinec, sníh se sypal za oknem jako roztržená peřina. Do Vánoc chybělo jen několik málo dn...
Už půl roku jsem nebyl ve své původní práci. Jsem na placené dovolené, ale doma bych, jsem se zbl...
Zdravotník rozrazil dvoukřídlé dveře. Do potemnělé chodby pak další dva vtlačili vozík, na kte...
V kanceláři panovalo ticho. Všichni jsme sledovali televizní obrazovku. Tam venku panoval chaos. Po ...
Na horké lince, v místnosti je Jane a Derek:   Já dostala za úkol být s Derekem v místnos...
  Vcelku uzavřená společnost. Nikterak početná. Na prstech dvou rukou byste je spočetli. Ni...
Nikdy jsem si vpravdě nevšiml, v jak velkém domě žiji. Avšak díky těm několika důležitým věc...
V kanceláři:   Po shlédnutí daného videa, kdy mi tuhla krev v žilách a určitě nejen mě...
předchozí část zde … Paní Müllerová mě přivítala v slzách. Vypadala hrozně, jak se asi d...
0