Ve výtahu:
Jeden student se dvěma studentkami čekal na výtah. Ten student zrovna měl hovor, když výtah přijel.
„Chystám se do výtahu, tak se připojení přeruší. Takže zatím.“ Ukončil hovor student s úsměvem na tváři. Nastoupil do výtahu jako poslední a výtah poté, co se zavřely dveře se rozjel.
Po chodbách kampusu (z pohledu Gideona):
To, co udělal Hotch jsem měl v plánu. Aniž by si toho někdo všiml, tak jsem se takhle s Hotchem domluvil. Když nastal okamžik, dal jsem Hotchovi nenápadně znamení a Hotch se sebral a odešel s Jane. Teď jsem šel chodbou kampusu a přes vysílačku jsem byl ve spojení s kamerovou centrálou i s týmem.
„Je všechno pod kontrolou?“ zeptal se přes vysílačku.
„Všechny chodby i schodiště jsou čisté.“ Ozval se Derekův hlas z vysílačky.
„I kabiny výtahů?“ zeptal jsem se, protože i výtah byla možnost, že tam někdo bude.
„Výtahu jsou už mimo provoz.“ Ozval se mi znovu z vysílačky Derekův hlas. Šel jsem dál chodbou.
Ve výtahu:
V tom se výtah se třemi studenty zastavil. Studenti se na sebe podívali. Zkusila zmáčknout pár tlačítek, ale výtah stál na místě.
„Jimmy, nemáš klíč?“ zeptala se jedna studentka studenta.
„Zapomněl jsem ho na věšáku v kanceláři.“ Povzdychl si Jimmy. Podíval se na ty dívky, které byly v obličeji bledé strachy. „Budeme volat o pomoc.“ Usmál se na ně Jimmy, a snažil se nedat najevo, že i on má strach. Než ale začali volat, tak ještě zmáčkl tlačítko tísňového volání, kdyby to náhodou fungovalo. Ale nefungovalo. „Nejspíš to vypnuli. Nezbývá nám nic jiného než volat o pomoc.“ Rezignoval jsem a doufal, že nás někdo uslyší a zachrání.
Po chodbách kampusu (z pohledu Gideona):
Chtěl jsem něco říct do vysílačky, když jsem něco zaslechl. Zastavil jsem se a otočil se. Dobíhala mě Teressa.
„Gideone počkej. Jdu s tebou.“ Řekla zadýchaně, když mě doběhla. Chtěl jsem něco říct, ale nejen Teressa, ale i já jsem něco zaslechl. Znovu se ozvala vysílačka.
„Jasone, Clara Hayes je pravděpodobně dobrý člověk. Nechci nikomu ublížit, jako jiní racionální lidé. Její porucha není racionální. Tahle porucha způsobuje špatnou komunikaci s daným člověkem. Jde o komunikaci mezi čelní částí mozku a orbitální kůrou. Plus se k tomu počítají hlubší struktury, jako jsou bazální ganglia. Nemůžeš s ní mluvit o fyziologickém problému. Ty ohně nezakládá, že by chtěla, ale proto, že musí.“ Vysvětloval mi Reid. Já v ruce držel vysílačku a díval se na Teressu a ta na mě. Poté pokrčila rameny.
„Co tím chceš říct, Reide?“ zeptal jsem se ho, protože z toho co řekl jsem nepochopil, co tím míní říct. A čas přemýšlet o tom, ten nebyl.
„Nesnaž se ji přesvědčit, aby přestala, protože nedokáže přestat.“ Nakonec to Reid zjednodušil.
Ve výtahu:
Ty dvě studentky se začaly hodně bát. Nedávalo jim nic smysl, ani to, proč nic nefunguje. Otočili se na Jimmyho.
„Proč to teda nefunguje?“ zeptala se s hysterickým tónem v hlase jedna ze studentek. Jimmy se na obě otočil.
„Už jsem říkal, spustili bezpečnostní opatření. Proto výtah ani nouzové tlačítko nefunguje.“ Vysvětlil dívkám a sám se snažil sebe uklidnit.
„Pomoc! Pomozte nám někdo!“ začaly studentky volat o pomoc a Jimmy se usmál a připojil se k nim. V tom se okýnko v horní části výtahu otevřelo.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★☆☆
Využití známých postav ze seriálu Myšlenky zločince ukazuje tvou vášeň pro tento svět, i když to textu mírně ubírá na původní originalitě. Samotná zápletka s uvězněním studentů a psychologickým profilem žhářky je však velmi nosná a skvěle vymyšlená. Střídání pohledů vyšetřovatelů a obětí je výborný nápad, který přirozeně buduje napětí.
Atmosféra – ★★★☆☆
Podařilo se ti vytvořit slušný kontrast mezi chladnou profesionalitou agentů a narůstající panikou studentů ve výtahu. Mrazivý klid psychicky narušené Clary, která si myslí, že oběti zachraňuje, funguje skvěle a vyvolává skutečnou tíseň. Emoce by ale vynikly ještě lépe, kdyby se postavy chovaly o něco přirozeněji, například Jimmyho neustálé usmívání se v krizové situaci působí trochu rušivě.
Provedení – ★★☆☆☆
Text má dobré tempo díky střídání scén, ale stylistika a plynulost potřebují péči, protože často zbytečně opakuješ stejná slova blízko sebe (student, výtah, vysílačka). Dej si velký pozor na udržení perspektivy, v jedné pasáži ve výtahu jsi nechtěně přeskočil ze třetí osoby do první (Rezignoval jsem a doufal…). Dialogy občas působí trochu prkenně a popisně, zkus je příště více odlehčit, aby zněly jako skutečná mluvená řeč.
Celkové hodnocení:
Máš skvělý cit pro dramatičnost a stavbu scény, což je pro psaní napínavých příběhů obrovská výhoda. Tvůj text má spád a dokáže čtenáře udržet v očekávání, co hrozného se stane dál. Pokud zapracuješ na plynulosti vět, omezíš opakování slov a udržíš jednotný úhel pohledu, tvé psaní se posune o obrovský kus dopředu. Rozhodně piš dál, máš v sobě velký vypravěčský potenciál!