Po tom,co Moranovi zemřela jeho královna Lucinda, se Moran v Temnovišti u obra dlouhou dobu neukázal,obr ale dál trávil svůj čas trápením vězňů a sledováním soubojů mezi nimi,moje fňukání a nářky nesnesl a taky mu to moc vadilo,jak ho pořád ruším od jeho zábavy.
Po čase se rozhodl, že mě pošle zpět do věže, kde budu s Ohynem, a dal mi přísný zákaz:
,,Ani na okamžik si nepomysli na to, že bys použila to znamení.”
Ohyn mi na obrův příkaz spoutal ruce, což mě ještě víc trápilo.
Zoufale jsem ho prosila: „Ínemaku, prosím… nechci být pořád v těch poutech. To už opravdu nesnesu!“
Obr se na mě zamračil a jeho hlas zněl přísně: „Můžeš si za to sama,ty tvoje útěky k Silverovi ti nebudu tolerovat a ani to,když budeš mít volné ruce,že bys tu mohla svádět Ohyna!Přemýšlej o sobě, proč ti tvůj Ínemak už nedůvěřuje?“
Jeho hrozivý pohled a těžký povzdech zklamání na mě jsem cítila i dlouho po tom co zmizel z věže a nechal mě tam v poutech,nemohla jsem se ani pohnout.
Když nechci být v poutech
Ohyn zasyčel ode dveří:,,Nezkoušej se s toho nijak dostat,máš to marný!“
„Nemám to marný,“ odpověděla jsem pevně. „Cítím něco v levé dlani. Myslím, že ti zmizím, i když mám ty pouta. A jestli nechceš, abych zmizela, hned pojď ke mně!“
Ohyn se od dveří ušklíbl,zasyčel: „Mě nepřemluvíš!“ Tak jsem Ohynovi řekla:,,Myslím,že obr a ani ty už nejste moji přátelé,tohle si přeci přátelé nedělají,tak už tu nechci být a abys věděl,opustím tebe i obra!“
Ohyn ode dveří řekl:,,Nevyhrožuj jo?Ty se taky nechováš moc přátelsky,ale zrádně,tak se pak nediv,že se na tebe pán zlobí!“
Tak jsem se zeptala:,,Ale ty se na mě přeci nezlobíš,nebo jo?“
Ohyn na to naštvaně odpověděl:,,To víš,že se na tebe zlobím,myslíš,že mě baví tady stát u dveří a hlídat tě?!“
Zaprosila jsem:,,Ohy prosím!Pojď sem ke mně a nestůj tam tak naštvaně!Jinak odsud vážně zmizím a obr tě pak potrestá,že jsi mě tu neuhlídal!“
Ohyn reagoval sarkasticky: „To chci vidět. Jak se dostaneš z pout a zmizíš. Vím, že se zase dostaneš k Silverovi, tak pro tebe hned půjdu a přivedu tě zpět. Pán to ani nezjistí.“
„Ale zjistí! Silver mu to řekne! A co když nezmizím k Silverovi?“ odpověděla jsem s odhodláním.
Ohyn zasyčel: „A kam jinam, hm?“ Přišel ke mně blíž,ale s mojí levé dlaně i přes to,že jsem měla ruce spoutaný k posteli nad hlavou se tu rozšířil hustý kouř,Ohyn mě k sobě hned chytil,řekl:,,Nedovolím ti mi nikam zmizet!“
Pouta mi povolily,tak jsem se vyvlíkla,abych mohla Ohyna obejmout:,,Kdybys ke mě nepřišel a nechytil mě,už tu nejsem!“Zašeptala jsem.
Ohynovo přiznání
Ohyn na mě zasyčel:,,Ale já tě najdu všude,proto tě tu přeci musím hlídat já,to nikdo jiný nedokáže a to tvoje znamení,je prokletí,neměla bys to chtít používat,pán se bude moc zlobit,slíbila jsi,že to nebudeš chtít použít a zase jsi porušila slib!“
Hlasité předčítání