1. Divné chvíle smutku i smíchu 😊
Obr Ínemak se rozhodl pozvat krále Morana na návštěvu do Temnoviště.
Ínemak mi poručil, abych se převlékla zase do černých šatů, které mi minule dal,ale vůbec se mi nechtělo. Seděla jsem na obří posteli, dívala se na obra, který stál zamyšleně u krbu a čekal, až se převléknu.
„Pozval jsem Morana na dnešní večer,“ řekl. „Chci si s ním promluvit. Tak ne, abys na něho zase tak zírala!“
Obr se na mě otočil. Když uviděl, že pořád jen sedím a nepřevlékám se, zamračeně řekl:
„Pohni sebou! Co tu jen tak sedíš?!“
Přistoupil ke mně a dodal důrazně:
„Slyšela jsi, co jsem říkal? Snaž se upravit, než přijde Moran!“
Kývla jsem tiše hlavou. Obr beze slova odešel z komnaty.
Osaměla jsem. Oblékat se do černých šatů se mi vůbec nechtělo-
Najednou se tu objevil Ohyn. Když viděl, jak jen tak sedím, šel mi beze slov pomoct s převlékáním. Chtělo se mi brečet. Objala jsem ho a zašeptala:
„Je mi v těch černých šatech nějak víc smutno.“
Ohyn se zasmál, odtáhl mě k popraskanému zrcadlu a začal mi upravovat vlasy.
„Raději toho nech,“ řekl. „Jestli nechceš skončit v hradním vězení.“
Otočila jsem se na něj:
„Kdybys věděl, jak jsou ty černé šaty nepohodlný a těžký, taky bys je nechtěl!“
Znovu se rozesmál:
„Nebuď ufňukaná! Važ si toho, že je pán na tebe hodný a dal ti nové šaty. Mně se ty šaty líbí. Jenže jsou pro ženy. Dovedeš si mě představit v takových šatech?“
Rozesmála jsem se:
„Tak jo, můžeme si to vyměnit. Ty mi dáš svoji zlatou sukni a já ti za ni dám ty černý šaty! Akorát by mi asi chyběl nějaký vršek…“
Ohyn se rozchechtal nahlas, zakroutil hlavou:
„Ty jsi zase bláznivá! Napřed fňukáš,jak je ti smutno a pak vymýšlíš hlouposti,no myslím,že jen k vůli těm šatům to ale nebude!Kdyby tě slyšel pán, tak tě rovnou zavře do vězení!“
„Ale nezavře!“ namítla jsem. „Vždyť ví, že bych mu s tama zmizela!“
Ohyn zahučel:
„To bych ti neradil.“
Najednou mi přišel protivný. Zazlobila jsem ho:
„Už se těším, až přijde Moran. Jak se na něho budeš zase tvářit!“
Ohyn se zamračil, šťouchl mě a zasyčel:
„Cože?! Jak to myslíš?“
Zasmála jsem se a se smíchem řekla:
„Budu schválně na Morana zase tak civět, abyste měli ty i obr na mě vztek. A možná mu dám i pusu! Taky si mu postěžuju, že musím mít tyhle protivný černý šaty. On mi určitě donese zase nějaký hodně průhledný, s velkým výstřihem – a ty si obleču radši než tyhle smuteční!“
Hlasité předčítání