Moranova královna Lucinda u obra v Temnovišti vážně onemocněla a doposud se s nemoci nevzpamatovala. To, co byla pro Morana jen hloupá sázka a zkouška, co všechno jeho královna snese, se mu nevyplatila. Lucinda od té doby, co nějaký čas strávila u obra v Temnovišti, nepromluvila. Jen ležela v posteli a bylo to s ní velmi špatné. Léčitelé, mágové i víly se snažili královnu uzdravit, dokonce se toho ujala sama mocná stará paní Vln, ale královna chřadla dál. Stará paní Vln byla v koncích, seděla tam i Lucinda mladší s manželem a obávala se o svoji nemocnou matku. Zeptala se staré paní Vln: „Babi, to už pro ni vážně nemůžeš vůbec nic udělat?“
Stará paní Vln smutně odpověděla: „Temnoviště zabíjí!“
Podívala se na mě a pokývla hlavou. Byla to hodně stará paní, myslím, že to byla prababička královny Lucindy. Měla na sobě závojové šaty a celá se třpytila nějakým kouzelným vílím prachem. Měla tolik šperků, náramků a korálků, i ve vlasech, že až oči přecházely. Její pohled na mě byl zamračený, ani nevím proč. Asi že se stane i mně to stejné, co královně Lucindě?
Moran po této smutné návštěvě už obra ani mě k sobě domů nepozval. Asi nechtěl, abych viděla, jak možná dopadnu i já. Jeho Lucinda mu pomalu odcházela a on byl proti tomu bezmocný.
Moran ale nevypadal, že by ho to nějak zvlášť trápilo. Nevinil s toho obra, že jeho královna v Temnovišti takto onemocněla. Dál s obrem trávil svůj čas a o jeho nemocné královně Lucindě už ani moc nemluvil. Ale mě to vadilo a vždycky když Moran za obrem přišel, tak jsem se ho na jeho Lucindu zeptala. Pokaždé odpověděl: „Nic nového!“ A dál se se mnou nebavil.
Obr Zoltyho vytrénoval na obřího svalouše a s Moranem většinu svého času trávili ve vězení a pořádali ty protivné souboje, do kterých se zapojovali i Bojka s Ohynem, což mě vadilo asi nejvíc ze všech.Proto to bylo u obra v Temnovišti pro mě moc hrozné, nesnášela jsem ho a ani Morana za to všechno, co pro ně pro oba bylo zábavou, pro mě to bylo nesnesitelné utrpení. Pak se mi povedlo utéct k Silverovi, k jejich velkému vzteku. Obr už mě ve věži s Ohynem nenechával, to bylo pro mě to nejhorší. Bral mě i Ohyna všude sebou a Ohyn Morana čím dál víc nenáviděl. Když jsme byli s obrem a s Ohynem sami bez Morana, tak Ohyn vypadal krásně a docela to s ním ušlo. Ale sotva se tam objevil Moran, tak Ohyn zrudl vzteky, oči mu svítily červeně a Moran si Ohyna za to často dobíral. Ohyn tak kvůli Moranovi ztrácel zbytečně moc energie tím, jak v sobě potlačoval vztek a pak ho obr nutil do soubojů, kde to s Ohynem nikdy moc dobře nedopadlo.
Za to jsem se na obra i na Morana nazlobila. Když jsem se tak moc zlobila, moje znamení na levé ruce se jakoby rozehřívalo. Cítila jsem z levé dlaně žár, tak silný, že se mi z dlaně zase kouřilo! Dokázala jsem tak zmizet k Silverovi.
Hlasité předčítání