Pan Dan se rozvaloval na útulném místě spolujezdce a ospale pozoroval, jak za okny monotónně ubíhá vyprahlá africká krajina. Velký tlustý černošský řidič se potil za volantem a čas od času si otřel ušmudlaným kapesníkem tvář. Slunce za okny pražilo a na nebi nebyl ani mráček, který by poutníkovi zavdal alespoň naději na úlevu.
Pan Dan zavřel oči a vzpomínal jak to celé začalo. Proč on, vysloužilý účetní, teď sedí v nákladním automobilu a míří do nějaké bohem zapomenuté země.
Začalo to při slavnostním rozlučkovém večírku u příležitosti jeho odchodu do důchodu. Už je to více než deset let. Dostal tehdy od firmy koš plný květin a památeční náramkové hodinky, které se starým vysloužilcům dávají, aby měli na paměti, že už jim mnoho času nezbývá. Jeho kolegové se tehdy složili a kromě odporného porcelánového slona mu darovali i výherní los. Přišlo jim to nejspíš levné a vtipné.
Pan Dan se tehdy ale nesmál. Vtipné mu to nepřišlo, jen levné. Smál se až při pohledu na protažené obličeje svých kolegů, když jim oznámil, že na los vyhrál dvě stě padesát miliónů. Všichni se usmívali a říkali, že je to skvělé a že mu to přejí, ale v jejich očích se zračila závist. Po pravdě řečeno, nikdo mu to vůbec nepřál. Každý se jen vyptával, co bude s těmi penězi na stará kolena dělat. On, starý mládenec, který na světě už nikoho nemá s kým by se o výhru podělil. Někteří rychlejší si i pospíšili s prosbou o půjčku, kterou však pokaždé odmítl.
A tehdy si to uvědomil. Když se jeho život oprostil od všudypřítomných čísel, tabulek a faktur, pochopil, že žil zbytečně. Nikdy nikoho neučinil šťastným, nikdy nikoho vlastně nemiloval a nikdy nebyl sám milován. Od smrti matky už neměl nikoho, kdo by mu byl blízký. Teď na sklonku života to pochopil a velice ho to zarmoutilo, že prošel životem jinak, než měl. Obrovská výhra mu však dala nenadálou možnost na poslední chvíli napravit alespoň částečně to, co za svého produktivního života zmeškal. Uvědomil si, že nechce z tohoto světa odejít s pocitem, že ničím nepřispěl. Že nic, kromě nesmyslného sčítání a odečítání čísel, pro tento svět neudělal. Nikoho nerozesmál ba ani nepotěšil.
Proto tehdy využil příležitosti, když četl inzerát o adopci na dálku a rozhodl se, že tímto způsobem bude ze svých prostředků podporovat nikoli jedno malé chudé dítě z rozvojového světa, ale celou velkou vesnici kmene Nadžá, dlouhodobě decimovanou hladomorem.
Hlasité předčítání
⭐⭐⭐⭐⭐ Nápad: 5/5 Velmi silný a originální příběh. Myšlenka starého účetního, který se rozhodne smysluplně využít výhru a zachránit vesnici, aby nakonec zjistil tragický paradox – že jeho pomoc byla k ničemu, protože lidé nevěděli, jak konzervy otevřít – je drásavá a zapamatovatelná. ⭐ ⭐⭐⭐⭐Atmosféra: 5/5 Autor dokáže skvěle navodit prostředí: od ospalé cesty africkou krajinou, přes vzpomínky na minulost, až po děsivý obraz vesnice postavené z konzerv. Atmosféra se postupně mění z naděje a očekávání v hrůzu a bezmoc. Závěr s modlitbou je působivý a emotivní. ⭐⭐⭐⭐ Provedení: 4/5 Text je dobře vystavěný, čtivý a má jasnou gradaci. Občas… Číst vice »