Povídka

Podzemí

Toto dílo je (5/6) součást sbírky: 
Ve stínu panelu
  

Katka:

„Jděte všichni do hajzlu, já nemám čas na lidi, jsem ve slepý uličce a bloudim tady sám…!“ káže z pódia s přesvědčivostí Martina Luthera naše místní inkarnace Iggyho Popa – Vilda. Po jeho levačce dře do krve skoro náhodně působící sled sedmi akordů Kubík Závozník, jedinej místní kytarista, kterej za něco stojí. I když je to prcek, a občas dost náladovej, máme ho tu vážně rádi. Na kytaru ho učily hrát dlouhý vlny porevolučních rádií a tátovy desky Led Zeppelin. Měl by se muzikou živit, protože ty kolosální zvukový zdi by nezvlád zbourat ani Jozue. Jeho rozervaná muzikantská duše navíc parádně souzní s existencialismem Vildovejch textů. Koneckonců, to tak trochu my všichni. Proto má koneckonců Poslední rok pravděpodobně na koncertech tak narváno. Teda – tady u nás. V Podzemí na konci světa. Jinde, zdá se, našli mnohem bezprostřednější hudební filosofii spočívající ve falešným hedonismu a mantrách o penězích a individuálním úspěchu pro každýho. Aspoň to Vilda studující lidi a práva dole na jihu tvrdí.

Luky Karásek – Kovboj – drhne basu. Snaží se, a na tuhle muziku to stačí. Má rád country, jenže tý odzvonilo, když se s životem rozloučil v pětadevadesátým Míša Tučný. I když skalní fandové tvrdí, že jen odjel do Mexika. Každej správnej posluchač country od tý doby rezignoval na muzikantskou kariétu v oboru, protože na Ameriku nemá a Snídani v trávě nepřekonáš. Tak se většina nich dala do candrbálovejch kapel a Luky, kterej se v pětadevadesátým narodil a prošel výchovou jednoho z takovejch  baladickejch honáků krav, nakonec skončil v týhle napodobenině grunge. Aspoň je to falešná Amerika, nechává se slyšet.

Začalo to tak, že s Vildou trávili hodiny a hodiny kecáním o Dylanovejch textech a přelomovosti Cashova Live in Folsom Prison. A když se Vilda s Kubíkem na gymplu konečně k něčemu rozhoupali, nechal se Luky na basu překecat. Přesto, anebo právě proto je dobře, že účel jeho života leží někde úplně jinde. S rodičema mají ranč za městem. Kus kopie z kopie divokýho západu. Ukazujou tam turistům, co do našeho kraje duchů omylem zabloudí, jak se chovaj koně. Jo a taky závodí. Prej je dobrej. Jenže my o tom moc nevíme, páč u nás se závody nekonaj. Proč taky, když tu máme dva a půl chovatele, žejo. Kdepak, když závody, tak se musí dál po proudu řeky, na jih. Tam leží země zaslíbená. A i když nejspíš neoplývá mlíkem a strdím, tak prachy, zážitky a spousta zklamáni tam bezpochyby čekaj.

Pak je tu Oťas. Náš Odysseus. Jedinej z místních, kterej Ameriku fakt dobyl. Teda dobyl – spíš ona dobyla jeho. Do svejch pětadvaceti šetřil na to, aby se tam moh přestěhovat a jednoho dne si koupil letenku a bez jakýhokoliv avíza zmizel. Po dvou dnech se mu někdo dovolal a zjistilo se, že stojí někde uprostřed Alabamy a hledá tam nocleh, ale prachy má a všechno je cajk a že je to tam skvělý a lidi milý a takový ty kecy, co řeknete, když nechcete, aby se o vás druhý báli. Pak prej pobíhal všude možně, sem tam sehnal nějakou práci a užíval si. Projel Shenandoah z jihu až k Harpers Ferry ve stopách Stonewall Jacksona. Našel Burnsideův most i Bull Run. Údajně potkal i samotnýho Roberta Lee, kterej drží ochrannou ruku nad všema, co obdivujou konfederátský ideály. Já si spíš myslím, že mu tu vzpomínku vštípila nějaká nekvalitní moonshine, nad kterou s nějakým zasněným pseudošedokobátníkem prokecal parnou jižní noc.

☆ Nehodnoceno ☆



<< Část 4         Část 6 >>

O autorovi

Vojtěch Vrba

Teoretik v oboru právní historie, příležitostný písničkář a ještě příležitostnější autor povídek a dalších literárních střípků.

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Inline Feedbacks
View all comments
Četba díla zabere cca 23 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆

Poslední příspěvky autora:

Noční režim
Četba díla zabere cca 23 min.
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

“Tak už je tady zase. No jen se koukni.” “Je to ona. Všiml sis? V poslední době už chodí s...
Náhle se vše roztřáslo. Dosud zahálčivě konejšivý poklid byl přerván zvolna se zesilujícími ...
Ten den vlaky ještě odjížděly tak, jak měly. Lidé nastupovali a vystupovali sledujíce své každo...
Oblékal se do černo fialové. Myslel, že spasí svět. Lhal sám sobě, před sebou samým. Svět byl ...
Všichni pohromadě u horké linky:   Poté, co jsme domluvili s Garcinou, která slíbila, že s...
Tamhle svítí sjezdovka! Znala jsem ho už od školy. Tehdy to bylo takové hubené bidlo, krátké vla...
Prolog Ta zrnka, ta nepatrná smítka vystavěla kdysi čísi srdce. Nebo list v koruně stromu. Či sna...
Jsme rodina Hodačová. Já se jmenuji Sandra Hodačová a je mi dvacet pět let. Měřím sto sedmdesát...
Můj táta byl někdo. Zbožňovala jsem ho. Odmalička byl veselá kopa, osobnost, vůdce. Mělo to i...
Byl na cestě již druhý týden. Jako bakalář svobodných umění vypravil se tehdy za hranice vévods...
    Byl zas na cestě. Už ani nevěděl, jak se tam ocitnul. Stejný chodník, stejný směr, ba i h...
Vilda: Na sídliště přišlo jaro. Poznáš to podle toho nasládlýho pocitu na jazyku, kterej ti jed...
V panelu betonovejch svatyní postmoderní společnosti jsou zakletý duchové. Vím to od tý doby, co ...
Jemný vánek rozechvíval cípy jejích blankytných vílích křidélek. Dudlinka měla naspěch, letě...
Na jednom pracovním stole, žily kancelářské pomůcky a jiné věci, se kterými jejich majitel, spis...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Jsem černý svědomí tohohle města, jeho duše, kterou nikdy nemělo. Jsem fantom, personifikace jeho ...
Vilda: Na sídliště přišlo jaro. Poznáš to podle toho nasládlýho pocitu na jazyku, kterej ti jed...
Neobyčejný příběh Ať kdokoliv myslí na cokoliv, všechno se splní
Nanami Ichigo: Seděla jsem doma v obýváku na gauči a pustila si televizi. Dávali pěkný film s R...
Až tehdy se to stalo. Nepamatuji se už, kolik mi mohlo být. Určitě jsem ještě nechodil do školy....
Oblékal se do černo fialové. Myslel, že spasí svět. Lhal sám sobě, před sebou samým. Svět byl ...
Pan Dan se rozvaloval na útulném místě spolujezdce a ospale pozoroval, jak za okny monotónně ubíh...
Bubble Halooo! Je tu někdo? Halooo? Kde to jsem a proč tu jsem? Nedává mi nic smysl, jsem otře...
Sedím. Sám bez sebe. Kolem mě vnímám vše rozmazaně jako v mlze. Tuším jen, že se okolo pohybuj...
Zjistil jsem to až na cestě k autobusu. Navyklým způsobem jsem chtěl stále sklouzávající brýle ...
V době pandemie jsem přišel, tak jako většina umělců o práci. Byl jsem zaměstnán, jako herec v ...
Náhle se vše roztřáslo. Dosud zahálčivě konejšivý poklid byl přerván zvolna se zesilujícími ...
(Podle skutečné události, jen lehce přibarveno)   „Tak nezapomeň, vole, dneska v sedm u mě...
Ač stále ještě při síle, přesto již očividný stařík se letmo zamyslel. V jeho věku mu již n...
Já, mé druhé já a zase já. Cinkot sklenic, tříštícího se skla a rámusu v podobě hlaholu op...
0