Povídka

Podzemí

Toto dílo je (5/6) součást sbírky: 
Ve stínu panelu
  

Katka:

„Jděte všichni do hajzlu, já nemám čas na lidi, jsem ve slepý uličce a bloudim tady sám…!“ káže z pódia s přesvědčivostí Martina Luthera naše místní inkarnace Iggyho Popa – Vilda. Po jeho levačce dře do krve skoro náhodně působící sled sedmi akordů Kubík Závozník, jedinej místní kytarista, kterej za něco stojí. I když je to prcek, a občas dost náladovej, máme ho tu vážně rádi. Na kytaru ho učily hrát dlouhý vlny porevolučních rádií a tátovy desky Led Zeppelin. Měl by se muzikou živit, protože ty kolosální zvukový zdi by nezvlád zbourat ani Jozue. Jeho rozervaná muzikantská duše navíc parádně souzní s existencialismem Vildovejch textů. Koneckonců, to tak trochu my všichni. Proto má koneckonců Poslední rok pravděpodobně na koncertech tak narváno. Teda – tady u nás. V Podzemí na konci světa. Jinde, zdá se, našli mnohem bezprostřednější hudební filosofii spočívající ve falešným hedonismu a mantrách o penězích a individuálním úspěchu pro každýho. Aspoň to Vilda studující lidi a práva dole na jihu tvrdí.

Luky Karásek – Kovboj – drhne basu. Snaží se, a na tuhle muziku to stačí. Má rád country, jenže tý odzvonilo, když se s životem rozloučil v pětadevadesátým Míša Tučný. I když skalní fandové tvrdí, že jen odjel do Mexika. Každej správnej posluchač country od tý doby rezignoval na muzikantskou kariétu v oboru, protože na Ameriku nemá a Snídani v trávě nepřekonáš. Tak se většina nich dala do candrbálovejch kapel a Luky, kterej se v pětadevadesátým narodil a prošel výchovou jednoho z takovejch  baladickejch honáků krav, nakonec skončil v týhle napodobenině grunge. Aspoň je to falešná Amerika, nechává se slyšet.

Začalo to tak, že s Vildou trávili hodiny a hodiny kecáním o Dylanovejch textech a přelomovosti Cashova Live in Folsom Prison. A když se Vilda s Kubíkem na gymplu konečně k něčemu rozhoupali, nechal se Luky na basu překecat. Přesto, anebo právě proto je dobře, že účel jeho života leží někde úplně jinde. S rodičema mají ranč za městem. Kus kopie z kopie divokýho západu. Ukazujou tam turistům, co do našeho kraje duchů omylem zabloudí, jak se chovaj koně. Jo a taky závodí. Prej je dobrej. Jenže my o tom moc nevíme, páč u nás se závody nekonaj. Proč taky, když tu máme dva a půl chovatele, žejo. Kdepak, když závody, tak se musí dál po proudu řeky, na jih. Tam leží země zaslíbená. A i když nejspíš neoplývá mlíkem a strdím, tak prachy, zážitky a spousta zklamáni tam bezpochyby čekaj.

Pak je tu Oťas. Náš Odysseus. Jedinej z místních, kterej Ameriku fakt dobyl. Teda dobyl – spíš ona dobyla jeho. Do svejch pětadvaceti šetřil na to, aby se tam moh přestěhovat a jednoho dne si koupil letenku a bez jakýhokoliv avíza zmizel. Po dvou dnech se mu někdo dovolal a zjistilo se, že stojí někde uprostřed Alabamy a hledá tam nocleh, ale prachy má a všechno je cajk a že je to tam skvělý a lidi milý a takový ty kecy, co řeknete, když nechcete, aby se o vás druhý báli. Pak prej pobíhal všude možně, sem tam sehnal nějakou práci a užíval si. Projel Shenandoah z jihu až k Harpers Ferry ve stopách Stonewall Jacksona. Našel Burnsideův most i Bull Run. Údajně potkal i samotnýho Roberta Lee, kterej drží ochrannou ruku nad všema, co obdivujou konfederátský ideály. Já si spíš myslím, že mu tu vzpomínku vštípila nějaká nekvalitní moonshine, nad kterou s nějakým zasněným pseudošedokobátníkem prokecal parnou jižní noc.

☆ Nehodnoceno ☆



<< Část 4         Část 6 >>

O autorovi

Vojtěch Vrba

Teoretik v oboru právní historie, příležitostný písničkář a ještě příležitostnější autor povídek a dalších literárních střípků.

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Inline Feedbacks
View all comments
Četba díla zabere cca 23 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆

Poslední příspěvky autora:

Noční režim
Četba díla zabere cca 23 min.
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Nanami Ichigo: Seděla jsem doma v obýváku na gauči a pustila si televizi. Dávali pěkný film s R...
Byla jsem v práci. Pracuji v kanceláři, kde je pár kolegů a zároveň jsou to i mí přátelé. N...
Byl na cestě již druhý týden. Jako bakalář svobodných umění vypravil se tehdy za hranice vévods...
V kanceláři:   Bylo pondělí a všichni jsme byli v zasedačce a čekali na naší styční d...
Pravá láska je  jako pohádka ...
Probudila jsem se do nového rána. Slunce vrhalo do místnosti rudé odlesky, jako by ho překryly obrov...
Odpuštění  není o tom ...
V učebně s pár studentů je Reid a Hotch (z pohledu Reida):   Já dostal za úkol společně ...
Ač stále ještě při síle, přesto již očividný stařík se letmo zamyslel. V jeho věku mu již n...
Z pohledu Teressy:   Ale nakonec na zátah za podezřelým jsem jela já, Gideon, Reid, Morgan a ...
"Tati, tati! Já chci k tobě!" kňučí z dálky nepřeslechnutelný hlásek. Kdo by odolal...
Seděl za svým stolem, v práci, která ho nebavila, a odpočítával hodiny zbývající do setkání s...
Ve výtahu:   Jeden student se dvěma studentkami čekal na výtah. Ten student zrovna měl hovor,...
Žili jsme u moře. Od vždycky. Miloval jsem zvuk vln, pěnu na březích při přílivu, racky krouží...
Oblékal se do černo fialové. Myslel, že spasí svět. Lhal sám sobě, před sebou samým. Svět byl ...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Ve výtahu:   Jeden student se dvěma studentkami čekal na výtah. Ten student zrovna měl hovor,...
Zdravotník rozrazil dvoukřídlé dveře. Do potemnělé chodby pak další dva vtlačili vozík, na kte...
Tornáďan   Každý Nový rok si říkám, že i bez osobních předsevzetí prožiju svůj živo...
U Jane doma (z pohledu Jane):   Seděla jsem na gauči, v ruce jsem držela hrnek s kávou a zí...
Nikdy jsem si vpravdě nevšiml, v jak velkém domě žiji. Avšak díky těm několika důležitým věc...
Dítě se dalo do pláče. Dítě. Ještě nemluvně. O to pronikavější ten křik byl. Již pár okam...
Dvě slova ... použijte důležitá slova včas ...
Před požárem:   V jedné učebně si studenti zapisovali novou látku z tabule, kterou jim vy...
Odpuštění  není o tom ...
Když jsme dorazili na stanici šerifa, hned jsme se všichni sešli v místnosti, kterou pro nás šeri...
"Tati, tati! Já chci k tobě!" kňučí z dálky nepřeslechnutelný hlásek. Kdo by odolal...
Když jsem se mezi nimi objevil, na hřbitovní zdi bylo plno. Byl jsem slepý. Jako když se narodí pes...
Podívala jsem se taky na Hotche, protože mi došlo, že Reid se na Hotche podíval, že ví, o koho jde...
Co si dnes obléknu? Ptám se sám sebe každé ráno. Ale kdepak, tohle určitě ne. To už není to pra...
V panelu betonovejch svatyní postmoderní společnosti jsou zakletý duchové. Vím to od tý doby, co ...
0