Kráčel jsem rozpálenou třídou krále Jiřího v Jeruzalémě za zvuků šofarů, svolávajících na burlesku s napětí slibujícím názvem Konec světa.
Ali Hadždž mi kdysi ukázal směr. Řek jenom „Hochu, stejně jsme všichni ztracený, tak běž přímo tam, kam tě táhne ten tichej hlásek úpějící na dně tvý hlavy. A moc se neohlížej, nebo zjistíš, čím jsi byl, a to není hezkej pohled.“
A tak jsem šel. Rytmus kroků ve mně ukolíbal neklid duše davu a já konečně zapomněl na papundeklový zdi open office, falešnou čistotu pracovní uniformy, který se říká dress code, a akorát tak supluje čistotu svědomí. Ty tam byly najednou virtuální lásky i videa s koťátkama nebo hrdinství bezejmenných celebrit, co po nich nakonec neštěkne ani toulavej pes, co je najde ve tři ráno následujícího dne ve škarpě s bezmála dvouciferným množstvím alkoholu v krvi.
I.
„Když nemáš cíl, tak tě k němu žádná cesta nedovede,“ řekla mi nesvatá Barbora v kostýmku od Yvese Saint Laurenta a nasadila úsměv číslo devatenáct. „Ráno to trendovalo na netu, a je to hluboká pravda. A tobě by to někde měl už dávno říct.“ V hlase jí rezonovalo přesvědčení porevolučních janičářů, který vyměnili šavle za kancelářský svorky, disciplínu za asertivitu a víru za snůšku polopravd letících éterem spleteným z tepen, žil a cév drátů nejvyššího vedení. Tvrzení bez autora imperativně dláždící cestu k pocitu sebeštěstí.
„No jo, milá zlatá, jenže teprve když cíl splyne v jedno s cestou, okamžik se promění v nekonečnou vteřinu bytí, jak o tom ostatně psal i svatej Augustýn, tak teprve poznáš, že bezohledná touha, která tě nutí dohánět sebe sama a hnát se za iluzí jedinečnosti takovýho cíle je zhruba stejně užitečná, jako sluneční brejle v metru,“ odpověděl jsem jí.
„Nechápu,“ vykulila oči.
„Klid, já taky ne.“
Pak jsem smeknul a šel radši o dům dál.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Text nabízí velmi zajímavý existenciální přesah a skvěle staví do kontrastu starobylou spiritualitu s prázdnotou moderního korporátního světa. Ačkoliv se zatím jedná spíše o filozofickou črtu než o příběh s jasnou zápletkou, nosná myšlenka hledání smyslu je silná a originálně podaná. Určitě by stálo za to tento motiv rozvést do širšího děje, aby čtenář mohl hrdinovu cestu prožít naplno.
Atmosféra – ★★★★★
Atmosféra je jednoznačně nejsilnější stránkou ukázky, protože se ti daří okamžitě vtáhnout čtenáře do hrdinova vnitřního světa. Kontrast mezi rozpáleným Jeruzalémem a sterilním prostředím open space kanceláří vyvolává silné emoce a hmatatelnou náladu deziluze. Práce s detaily, jako jsou zvuky šofarů nebo falešný úsměv číslo devatenáct, dodává scénám na plasticitě a uvěřitelnosti.
Provedení – ★★★★☆
Tvůj styl psaní je velmi čtivý, plynulý a disponuješ bohatou slovní zásobou, což dokazují skvělá a neotřelá přirovnání jako porevoluční janičáři. Dialogy působí přirozeně a hovorová čeština v promluvách i myšlenkách vypravěče výborně dokresluje jeho cynický, ale hledající charakter. V textu se objevuje jen pár drobných interpunkčních nepřesností, které však vůbec nenarušují celkový výborný zážitek z četby, jen si na ně při finálních korekturách dej pozor.
Celkové hodnocení:
Jedná se o velmi slibný a myšlenkově bohatý text, který ukazuje tvůj nesporný literární talent a cit pro jazyk. Dokážeš skvěle pracovat s metaforami a vytvořit hlubokou, až melancholickou náladu, což je pro spisovatele obrovská výhoda. Pokud se ti podaří tuto filozofickou rovinu propojit s pevnější dějovou linkou, vznikne opravdu výjimečné dílo. Rozhodně v psaní pokračuj, máš čtenářům co předat!