Nemohla se hýbat a ani nadechnout, cítila se jako v uvězněná v kleci. Co se s ní děje? Je k něčemu přivázaná?
Viděla kolem sebe úlomky vzpomínek i nepřirozené výtvory fantazie. Miliony a miliony různým obrazů. Cítila se jako na horské dráze; prolétávala tím vším, ale nedokázala se na nic konkrétního zaměřit.
Jenže najednou se vše zaměřilo pouze na jediný střípek. Jako když v dálce vidíte padat sněhovou vločku a chcete si ji lépe prohlédnout. Obraz se začal přibližovat a jako by se snažil ji pohltit.
Byla pouhým pozorovatelem. Viděla nemocniční pokoj s problikávajícím stropním světlem a čistou bílou postelí. Skoro by si nevšimla drobné postavičky, která ležela v ní. Přistoupila k lůžku, ale když viděla, kdo v něm leží, s hrůzou začala couvat a slzy se jí začaly drát do očí.
V posteli ležel on, ten, kterého slíbila ochraňovat. Ten, za kterého by položila i svůj vlastní život. Ten, kterého milovala. Vypadal bezbranný a vydaný napospas osudu. Nemohla dělat nic. Začala se sama sebe ptát, jestli je to skutečné on, nebo se jí to jen zdá. Vypadalo to tak reálně.
Zničená tím, co viděla, se posadila k posteli, chytla ho za ruku a s neskrývanou bolestí se mu podívala do tváře. „Omlouvám se… Já… Vím, že jsem mohla udělat víc, ale nešlo to… Byla jsem až moc vyděšená, než abych ti dokázala víc pomoct… Mrzí mě to…”
Přitiskla se k němu, aniž by pustila jeho ruku. Naposledy viděla tu jiskřičku v jeho očích, kterou tak milovala, než nadobro vyhasla. Nechal ji tam samotnou s bolestí a prázdnotou v srdci…
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★☆☆
Samotný motiv snového putování vzpomínkami až k momentu ztráty milované osoby není v literatuře úplně nový, ale přesto má silný emocionální potenciál. Líbí se mi myšlenka postupného zaostřování z chaosu na jeden konkrétní, bolestný střípek reality, což působí velmi filmově. Pro příště by stálo za to zkusit do scény zapojit nějaký nečekaný prvek, který by klasické téma loučení v nemocnici více ozvláštnil a odlišil od ostatních.
Atmosféra – ★★★★☆
V úvodu se ti skvěle daří navodit pocit zmatku a klaustrofobie, čtenář je okamžitě vtažen do hrdinčiny dezorientace. Následný přechod do tichého, sterilního nemocničního pokoje působí jako velmi funkční a mrazivý kontrast k předchozímu víru obrazů. Emoce postavy jsou hmatatelné a závěrečný pocit viny a bezmoci dokáže u čtenáře spolehlivě rezonovat.
Provedení – ★★★☆☆
Text je velmi čtivý, má dobrý spád a plynule vede čtenáře až k emotivnímu závěru. Objevuje se zde několik drobných překlepů (např. ‘jako v uvězněná’, ‘miliony různým obrazů’), ze kterých si ale vůbec nic nedělej, to se v zápalu psaní stává a snadno to vyřeší zpětná korektura. Doporučila bych se však do budoucna vyvarovat některých zažitých klišé, jako je ‘jiskřička v očích’ nebo ‘slzy se draly do očí’, a zkusit tyto silné momenty popsat vlastními, originálnějšími slovy.
Celkové hodnocení:
Tato ukázka dokazuje, že máš velký cit pro zachycení hlubokých lidských emocí a dokážeš čtenáře přimět, aby s postavou upřímně soucítil. Ačkoliv text obsahuje pár drobných stylistických a gramatických mušek, tvůj vypravěčský talent a schopnost budovat tísnivou atmosféru jsou nezpochybnitelné. Pokračuj ve psaní, zkoušej hledat nová, neotřelá přirovnání a uvidíš, jak tvé příběhy ještě více ožijí!