Probuzení v cizí posteli nikdy není příjemný pocit. Nevíte, kde jste, jak jste se tam dostali, a v mnoha případech ani netušíte, s kým jste celou noc strávili.
Zazvoní Vám telefon. Volá Vaše nejlepší kamarádka, kde jste. Ztišíte ji a vysvětlíte jí svou situaci. Rozesměje se a mezi smíchem Vám začne vysvětlovat cestu do baru, kde na Vás čeká. Po podlaze posbíráte poházené oblečení, najdete cigaretu, zapálíte si, poplácáte spící Růženku po zadku a rychlým tempem zmizíte ze záhadného bytu.
Nevíte, jestli slunce vychází, či zachází. Je Vám to jedno. Jedna cigareta nestačí. Zapalujete si další. Dým záhadně stoupá vzhůru. Je příšerná zima. Nasadíte si sluchátka, přehodíte si kapuci přes hlavu, hlavně schovat vlasy, nikdo nepotřebuje vědět, že jste holka s dlouhými rezavými vlasy.
Zavoláte kámošce, že stojíte před vchodem do baru, ať Vás vyzvedne. Téměř Vás neslyší, ale evidentně z toho huhlání pochopila, co po ní chcete. Sotva Vás uvidí, nasáklá alkoholem jako houba, vrhne se Vám kolem krku a začne Vám šeptat do ucha tak hlasitě, že všichni okolo stojící zaraženě zírají na ten Váš podivný propletenec končetin. Jo, Jeho všichni znají. Ten sexy týpek, který má každý večer v posteli jinou.
Jdete dovnitř. Ani nevíte, jak se Vám v ruce zjevila sklenka vodky, jak jste se dostali k baru a už vůbec nevíte, co dělá ten týpek, který se na Vás lepí až příliš úlisným způsobem. Je Vám to šumák. Klopíte do sebe jednoho panáka za druhým, pálíte cigaretu za cigaretou a snášíte dotyky toho záhadného kluka, který Vám řekl své jméno, ale co je Vám po něm, když nemáte šanci si ho zapamatovat.
Proč neudělat večer pestřejší? S kámoškou do sebe každá hodíte po jedné pilulce extáze a necháte se unášet na vlnách barev a ostrých zvuků. Matně Vám před očima probleskují obrazy rtů pana Záhadného a do zad studící neonové zdi. Blackout.
Zazvoní Vám telefon. Matka. Ignorujete ji, protože na proslov o Vašem špatném chování bude čas později. Příšerně Vás bolí hlava a nevíte, kde jste. Nalevo leží týpek z večera, což není nijak překvapivé. Napravo Vaše kámoška. Políbíte kamarádku na ústa, jeho poplácáte po zadku a nenápadně se vstanete z postele. Posbíráte poházené kusy oblečení. Sluchátka do uší, zapálená cigareta do úst, boty do ruky a rychle pryč.
Slunce Vás štípe do očí, když se kolíbavou chůzí blížíte do náruče dalšímu zklamání z nenaplněných snů i prázdných večerů a slov…
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★☆☆
Námět zacykleného večírku a prázdnoty nezávazných vztahů sice nepatří mezi nejoriginálnější, ale má v sobě silný generační náboj. Líbí se mi, jak text chytře pracuje s motivem opakování, kdy hrdinka prožívá v podstatě ten samý scénář znovu a znovu. Pokud bys do budoucna přidala hlubší motivaci postavy, příběh by získal na jedinečnosti.
Atmosféra – ★★★★☆
Atmosféra je rozhodně nejsilnější stránkou tvého textu, protože z něj přímo sálá chlad, apatie a neonová odtažitost nočního města. Skvěle se ti podařilo zachytit smyslové vjemy, od štípajícího slunce až po studící zeď, což čtenáře snadno vtáhne do děje. Z textu je cítit autentická melancholie a prázdnota, která přesně odpovídá zvolenému tématu.
Provedení – ★★★☆☆
Zvolená du-forma (vyprávění ve druhé osobě) je velmi odvážná a dodává textu zajímavou dynamiku, díky níž je příběh velmi čtivý. Musím tě však upozornit na častou chybu v podobě psaní velkých písmen u zájmen (Vám, Vaše) – to patří do formální korespondence, v beletrii se píší s malým. Když si na tento detail dáš příště pozor a trochu uhladíš větnou stavbu, bude výsledek působit mnohem profesionálněji.
Celkové hodnocení:
Tvá povídka je syrovou a upřímnou sondou do života plného večírků, která velmi dobře pracuje s pocitem odcizení a zacyklenosti. Ačkoliv téma může působit trochu ohraně, tvůj styl psaní má spád a dokáže čtenáře udržet v pozornosti až do samotného závěru. Jsi na velmi dobré cestě, jen se neboj jít více do hloubky a opustit některé drobné stylistické zlozvyky.