Díval jsem se jí do očí a nemohl jsem se od nich odtrhnout.
Viděl jsem v nich celou její osobnost, snad i čistou duši nevinné dívky, která se ukrývala kdesi hluboko pod kamennou slupkou špíny, zloby a opovržení, a zářila jako tisíce světlušek o půlnoci kolem jezera. Byl jsem unešen tou krásou, která mi byla nabídnuta.
Najednou se ta záře zahalila do temné mlhy nenávisti, světlo potemnělo a naděje pohasla. Přeběhl mi mráz po zádech, nevěděl jsem, co stálo za tou prudkou změnou, ale tušil jsem svou vinu.
Než jsem se dokázal vzpamatovat ze svého zasnění, zjistil jsem, že mi z břicha trčí dýka ze stříbra s nefritem barvy jedu. Dostala jí ode mne, aby se mohla bránit. Zakolísal jsem, ale nepřestával jsem se dívat do hlubin jejích očí.
Usmívaly se.
Ne radostně, ale škodolibě. Dostaly to, po čem toužily takovou dobu; moji krev. Sladký potůček rudého života z mých útrob. Cítil jsem, jak slábnu. Zem byla najednou tak chladná a přímo mne k sobě volala, ať se na ni položím a odpočinu si.
Její pohled se opět změnil. Ovládl jej zmatek a strach z vykonaného skutku. Vrhla se na kolena a přitiskla své chladné ruce kolem ostří dýky, jako by mohla zastavit vytékající krev. Toužila po krvi pomsty, ale najednou jako by ji děsila ta skutečnost, že se jí podařilo ji získat.
Po tvářích jí stékaly slzy. Drobné slané kapky se mísily s krví, jako by chtěly její tvář očistit od bolesti a křivdy. Chtěl jsem jí říct, ať nepláče, že za nic z toho nemůže, ale neměl jsem již sílu cokoliv říct. Umíral jsem a ona to věděla.
Odcházel jsem ze světa klidný, protože právě její oči byly to poslední, co jsem si zapamatoval před blížící se temnotou za doprovodu jejích slov:
„Promiň mi…”
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Zápletka o zradě milovanou osobou a použití darované zbraně je sice klasickým literárním motivem, ale tvé zaměření na detail očí jako zrcadla duše mu dodává zajímavou hloubku. Je to velmi nosná myšlenka, která skvěle funguje pro krátkou a údernou scénu. Pro příště bys mohl zkusit přidat ještě nečekanější zvrat, který by čtenáře překvapil o něco více, ale i tak má tento nápad velký potenciál.
Atmosféra – ★★★★★
Tady jsi odvedl naprosto fantastickou práci, protože se ti podařilo na velmi malém prostoru vystavět hutnou a pohlcující náladu. Přechod od romantického okouzlení přes šok z bodnutí až po mrazivou lítost je popsán neuvěřitelně živě a emotivně. Čtenář doslova cítí chlad dýky i zmatek obou postav, což svědčí o tvém velkém citu pro budování napětí.
Provedení – ★★★★☆
Tvůj styl psaní je velmi čtivý, plynulý a používáš krásnou, bohatou slovní zásobu, která textu dodává až poetický nádech. Rytmus vyprávění skvěle graduje a zpomaluje přesně tam, kde má, což umocňuje celkový zážitek. Objevuje se tu jen drobná gramatická nepřesnost (‘Dostala jí’ místo správného ‘Dostala ji’), ale to vůbec nenarušuje skvělý dojem z tvého vyprávění, jen tak dál!
Celkové hodnocení:
Předložil jsi velmi silný a emotivní text, který dokazuje, že máš velký talent pro zachycení lidských pocitů a dramatických okamžiků. Scéna působí uceleně, má jasný začátek i konec a dokáže ve čtenáři zanechat hluboký dojem. Určitě v psaní pokračuj, protože tvá schopnost vtáhnout do děje je už teď na velmi vysoké úrovni. Neboj se experimentovat s delšími formáty, kde bys mohl psychologii postav ještě více rozvinout.