Novela

Cestou II.
Četba díla zabere cca 4 min.

Toto dílo je (2/4) součást sbírky: 
Cestou
  

Abú As-Salahadín se, zahalen do kaftanu barvy tak sakramentsky dobrýho kafe, že by jim ani agent Cooper nepohrdnul, vypínal v žáru neúprosnýho poledního slunce nad polní pěšinu.

„As’salaam, příteli! Popatři na tu nádheru,“ rozmáchl se rukou k obzoru jako Říman prodávající pole, nebo politik házející přefiltrovanou pravdu zástupům neviňátek. „Tohle všechno je naše!“

„Odpusťte, effendi, ale vždyť já právě přišel…“ zareagoval jsem se směsí nepochopení, pokory a strachu v hlase.

„Cože?!“

Moje konstatování v něm evidentně probudilo žár pouště, ve kterým vyrostl, a kterej ukoval i skalil jeho temperament. S výkřikem vytáhl od pasu dlouhej tesák z damascénský oceli a postavil se do střehu.

„Klid, klid, to nebude potřeba… Já jenom procházím…“

„Mou zemí nemůžeš jen tak procházet! Mou zemi musíš ctít!“ chrlil ze sebe vzrušeně a aby podtrhnul dramatičnost okamžiku rozhazoval rukama, přičemž ozdobná záštita a hlavice jeho zbraně házely odlesky, co občas nepříjemně pálily do očí. Asi jako pravda. Nebo nevhodně aplikovaná kyselina chlorovodíková. Ostatně i vhodně aplikovaná kyselina chlorovodíková. Ale zpátky k Saladinově proslovu, kterým se mě snažil nejspíš zhypnotizovat – čímž to mě vlastně nevědomky sám zachraňoval život před sebou.

„Poslouchej důrazně! Mou zemí nesmíš jenom ctít, musíš jí milovat! Tak vášnivě, jako se poddáváš touze s nejnádhernější ženou za letní noci i tak intenzivně jako vnímáš bitevní vřavu co dělá z chlapců muže! Jako svůj vlastní život, když visí na vlásku…“

Jak ironické…

„…ten, kdo toho není schopen, ten sem nepatří!“

„Brachu, počkej chvíli,“ vpadl jsem mu drze do řeči. „Pochop, mám trochu jinou perspektivu, ale mě tu skutečně život na vlásku visí, á propos… teď si klidně zamiluju úplně cokoliv, to mi věř. Cokoliv, má-li mě to spasit: tvojí zemi, vegetariánský Burgery, toluen… ale vážně by tvá zem o takovou lásku stála?“

„Láska je jenom jedna!“ nedal se, „protože její projev je jen jeden! Nekonečná a neskonalá úcta!“

„Ach, brachu, kéž by to tak bylo. Podívej-“ ukázal jsem směrem k linii obzoru. Právě se tam objevil pár vyzařující kolem sebe auru se všema atributama zamilovanejch. Drželi se za ruce a pomalu se k nám přibližovali. „-tihle se mají rádi, ne?“

„No, ano, samozřejmě!“ horlivě souhlasil.

„Tak se dívej… Hej, ty, no ty, chlapče…“ zavolal jsem směrem k nim. Otičili se na mě a začali pro jistotu poslouchat oba. „Pověz mi, to budeš určitě vědět. Proč mít tak víc než troje boty v botníku?“

„Po pravdě nemám ani šajna, ale tady Julie by mohla vědět, co?“ ušklíbnul se.

„No hlavně abys zase s něčím nezačal. A nádobí po tobě, velmistře světa a pane tvorstva má uklízet do myčky jako kdo? Žijeme snad v hotelu Ritz, že máme doma sluhy?“

„Nezlob se na mě, ale to bylo jednou. JED-NOU. Slovy jednou!“

„Na tom absolutně nezáleží.“

„Ale záleží, to si piš, že ZÁLEŽÍ!“

S výměnou názorů, která nabrala razanci ranných burzovních operací pokračovali dál. Po několika desítkách kroků se hádka vyhrotila tak, že se zastavili a vzduchem prosvištěl políček. Pak se každý z nich vydal opačnou cestou, a když se dotkli obzoru, proměnili se v páru a vítr je odvál někam za lepším.

„Tak jsi to viděl a slyšel. Prokazovali si nekonečnou a neskonalou úctu?“

☆ Nehodnoceno ☆



<< Část 1         Část 3 >>

O autorovi

Vojtěch Vrba

Teoretik v oboru právní historie, příležitostný písničkář a ještě příležitostnější autor povídek a dalších literárních střípků.

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆

  

Tituly v této sbírce:

Poslední příspěvky autora:

Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Vždy jsem chtěla vědět, jaké to je žít podle sebe. Nikdy jsem nedostala tu šanci. Je pozdě čeho...
6.  a 7. kapitola Vzpomínky byly nepříjemné a nepřidaly Daniele na dobré náladě. Stále marn...
Nemohla se hýbat a ani nadechnout, cítila se jako v uvězněná v kleci. Co se s ní děje? Je k něče...
Ahoj, rád bych se s vámi podělil o svoji e-knihu Nedaleko, kterou jsem nedávno dokončil. Zdraví...
*** Hluboká noc dokonale pohlcovala jednu z méně frekventovaných neosvětlených silnic v Sydnor...
4. a 5. kapitola Následující dopoledne využila Daniela krásného počasí ke koupání. Nevelká ...
Kráčel jsem rozpálenou třídou krále Jiřího v Jeruzalémě za zvuků šofarů, svolávajících n...
2. a 3. kapitola Nezapomenutelná, důvěrně známá vůně fialek na stráni, ve větru vlnící se ...
Probuzení v cizí posteli nikdy není příjemný pocit. Nevíte, kde jste, jak jste se tam dostali, a ...
8. 9. a 10. kapitola Už je to velmi dlouho od okamžiku, kdy Daniela naposledy pocítila vášnivé o...
Ocitnul jsem se po boku nedosažitelně dalekejch hor a vysoko nad hlavou mi vykvetly cáry svatebních r...
Cítím jeho ocelový stisk kolem mého krku. Bolí to, ale zvláštním, až nepopsatelným způsobem. N...
Proč jsem to udělal? Věděl jsem, jak to může skončit a stejně jsem to udělal. Lhal jsem jí. Pro...
Díval jsem se jí do očí a nemohl jsem se od nich odtrhnout. Viděl jsem v nich celou její osobnost,...
Na lavičce autobusový zastávky u silnice na Alamo, která svým povrchem připomínala hadí kůži, s...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

6.  a 7. kapitola Vzpomínky byly nepříjemné a nepřidaly Daniele na dobré náladě. Stále marn...
2. a 3. kapitola Nezapomenutelná, důvěrně známá vůně fialek na stráni, ve větru vlnící se ...
Ahoj, rád bych se s vámi podělil o svoji e-knihu Nedaleko, kterou jsem nedávno dokončil. Zdraví...
Vždy jsem chtěla vědět, jaké to je žít podle sebe. Nikdy jsem nedostala tu šanci. Je pozdě čeho...
Kráčel jsem rozpálenou třídou krále Jiřího v Jeruzalémě za zvuků šofarů, svolávajících n...
*** Hluboká noc dokonale pohlcovala jednu z méně frekventovaných neosvětlených silnic v Sydnor...
Probuzení v cizí posteli nikdy není příjemný pocit. Nevíte, kde jste, jak jste se tam dostali, a ...
Ocitnul jsem se po boku nedosažitelně dalekejch hor a vysoko nad hlavou mi vykvetly cáry svatebních r...
Nemohla se hýbat a ani nadechnout, cítila se jako v uvězněná v kleci. Co se s ní děje? Je k něče...
Na lavičce autobusový zastávky u silnice na Alamo, která svým povrchem připomínala hadí kůži, s...
1. kapitola Trvale zhoubná bolest a strach, hluboko zakořeněný, přestal ovládat pavučiny myšle...
Cítím jeho ocelový stisk kolem mého krku. Bolí to, ale zvláštním, až nepopsatelným způsobem. N...
8. 9. a 10. kapitola Už je to velmi dlouho od okamžiku, kdy Daniela naposledy pocítila vášnivé o...
Proč jsem to udělal? Věděl jsem, jak to může skončit a stejně jsem to udělal. Lhal jsem jí. Pro...
Díval jsem se jí do očí a nemohl jsem se od nich odtrhnout. Viděl jsem v nich celou její osobnost,...
0