Proč jsem to udělal? Věděl jsem, jak to může skončit a stejně jsem to udělal. Lhal jsem jí. Proč? Abych ji ochránil? Před čím? Co jsem si sakra myslel, že dělám?
Když mi volala, celá ponořená v černých myšlenkách, v úvahách na smrt po tom, co ji ten hajzl zase zmlátil, nevěděl jsem, jak mám reagovat. Pozval jsem ji k sobě, s odůvodněním, že se o ni postarám. Byla to chyba. Ublížil jsem jí tím víc, než jsem jí pomohl. Já tupec!
Přišla za mnou, vypadala, jako by si prošla peklem, což byla v zásadě pravda. Celé hodiny jsme seděli v objetí na posteli a já ji uklidňoval snůškou lží, kterým uvěřila, jelikož mi důvěřovala.
Z jedné noci se staly dvě, poté tři. Zamilovala se do mě, nebo mi to alespoň tvrdila. Nyní si spíše myslím, že chtěla bývalému vrazit kudlu do zad takovým způsobem, aby trpěl až do konce života. Spíš zasáhla mě, když mi po chvíli „vztahu” oznámila, že je těhotná.
Ten večer jsme se příšerně pohádali. Křičeli jsme na sebe věci, které se bojím znovu vyslovit. Ale jedna rozhodla: „Byl jsem s tebou jen kvůli sexu. Myslel jsem si, že to bude jen jednorázová záležitost.”
Byl jsem takový hlupák! Chci ji zpátky. Nemělo mě něco takového vůbec napadnout, natož to vyslovit! Chci se zbavit toho hříchu, jenž jsem získal tím, jak jsem jí lhal, jen abych ji dostal do postele.
Za její úsměv bych dal cokoliv. Jen ji znovu uvidět. Ponořit se do nekonečně modrých hlubin v jejích očích. Obejmout ji…
Jsem lhář. Jsem zloděj snů. Jsem milenec nepravdy. Jsem podvodník. A především hlupák.