Novela

Jen pár dní mezi životem a smrtí (3)
Četba díla zabere cca 33 min.

Toto dílo je (3/5) součást sbírky: 
Příběh na pokračování
  

4. a 5. kapitola

Následující dopoledne využila Daniela krásného počasí ke koupání. Nevelká zátoka ji fascinovala sytou smaragdovou zelení, obklopenou tyrkysovým mořem. Načechrané vlny šplouchaly do půli lýtek několik dlouhých minut, než se nabažila pohledem po okolí. Útesy porostlé bujnou vegetací vydechovaly neviditelnou energii a poklidnou atmosféru tak nakažlivě, až se Daniely konečně zmocnil blažený pocit, jaký už dlouhý čas nezažila. Užívala si koupání v oceánu, dlouhé dvě hodiny vnímala jen křišťálově průzračnou vodu a sluneční paprsky odrážející se od hladiny. Příjemně unavená vrátila se na pláž. Natahovala se pro brýle na čtení, když v tom si všimla čerstvých stop v písku. Vedly kolem místa, kde se rozhodla nerušeně odpočívat, směrem k nedalekému palmovému háji. Nenápadně se rozhlížela kolem. Ve stínu palem zahlédla muže s fotoaparátem.

O několik minut později se vracel stejnou cestou podél pláže. Pomalu došel až k Daniele. Postavil se tak, že jí slunce svítilo do očí a bránilo pohledu do jeho obličeje. Přesto si nemohla nevšimnout urostlé postavy, trochu rozcuchaných, mírně delších vlnitých vlasů a několika denního strniště na tváři.

„Ahoj“, řekl klidně, jako kdyby se znali.

Dívala se na neznámého muže s neskrývaným úžasem a v první chvíli se nezmohla na jediné slovo. V očích měla neskrývaný údiv a šok. Rozhodně neočekávala, že v těchto končinách uslyší rodnou řeč. Obzvlášť poté, co se záměrně ubytovala na soukromé pláži, alespoň trochu odlehlé od ruchu civilizace.

„Posadíš se? Svítí mi slunce do očí.“ Řekla místo pozdravu. To se mi snad jen zdá, pomyslela si nevěřícně. Prohodím jen pár slov a doufám, že se mi ztratí z dohledu tak rychle, jak nečekaně se tady objevil!

„Promiň. Rád se posadím. Já jsem Martin Karas“, řekl a podal jí ruku.

„Ahoj, Daniela Ondrová“, usmála se. Jeho stisk byl příjemný a pevný.

„Nechtěl jsem rušit. Mám rád tuhle pláž, občas se tady procházím“, vysvětloval nečekaný vpád.

Mlčky se na něj dívala, jeho vzhled je příjemný, napadlo ji, ovšem na první dojem vypadá tak trochu jako bezdomovec.

„To ta kniha v českém přebalu, trochu mě to překvapilo. Nechci být dotěrný – jen mě přivedla zvědavost.“ Omluvně pokrčil rameny. „Už několik měsíců používám téměř jen angličtinu, tak bych si moc rád popovídal. Pokud ti to nebude vadit,“ řekl s výrazem nadšeného očekávání. Velké hnědé oči přimhouřil v milém úsměvu.

„Nevadí,“ řekla jen. Konečky prstů nervózně kreslila v jemném písku. Také se usmála, na oplátku, ovšem poněkud rozpačitě. Jeho nadšení pro konverzaci zrovna nesdílela. Ještě se tak docela nevzpamatovala z nečekaného vpádu do svého soukromí. Rozhodně nečekala, ne ani ve snu by ji nebylo napadlo, že bude mít příštích několik dní společnost. Přála si totiž jediné: strávit poslední dovolenou jen a jen sama. Zpytovat svědomí a analyzovat život, se vším co jí dal i vzal. V meditaci a odpočinku naplánovala si připravit se na poslední cestu. Na tu nejdelší (či snad nejkratší?) cestu svého života.

Martin si Danielu po očku prohlížel: mladá žena, věk něco málo přes třicet, vypadá sebevědomě, jen se zdá být poněkud vyvedená z míry. Docela přitažlivá. Má úžasné oči, pomyslel si, tak temně modré, hluboké a uhrančivé. Navíc se mu zdály být protkané smutkem, o kterém nic nevěděl. Odhadoval, že smutný výraz očí trvá již delší čas, a za tímto pohledem tušil živoucí energii.

☆ Nehodnoceno ☆



<< Část 2         Část 4 >>

O autorovi

Rebeka Sprinncová

Albert Einstein: „Objevuji tak, že přemýšlím, přemýšlím, přemýšlím. Devětadevadesátkrát se mýlím. Po sté trefím do černého.“

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Kráčel jsem rozpálenou třídou krále Jiřího v Jeruzalémě za zvuků šofarů, svolávajících n...
Abú As-Salahadín se, zahalen do kaftanu barvy tak sakramentsky dobrýho kafe, že by jim ani agent Coop...
2. a 3. kapitola Nezapomenutelná, důvěrně známá vůně fialek na stráni, ve větru vlnící se ...
Ahoj, rád bych se s vámi podělil o svoji e-knihu Nedaleko, kterou jsem nedávno dokončil. Zdraví...
1. kapitola Trvale zhoubná bolest a strach, hluboko zakořeněný, přestal ovládat pavučiny myšle...
Cítím jeho ocelový stisk kolem mého krku. Bolí to, ale zvláštním, až nepopsatelným způsobem. N...
6.  a 7. kapitola Vzpomínky byly nepříjemné a nepřidaly Daniele na dobré náladě. Stále marn...
Probuzení v cizí posteli nikdy není příjemný pocit. Nevíte, kde jste, jak jste se tam dostali, a ...
Proč jsem to udělal? Věděl jsem, jak to může skončit a stejně jsem to udělal. Lhal jsem jí. Pro...
Ocitnul jsem se po boku nedosažitelně dalekejch hor a vysoko nad hlavou mi vykvetly cáry svatebních r...
Nemohla se hýbat a ani nadechnout, cítila se jako v uvězněná v kleci. Co se s ní děje? Je k něče...
*** Hluboká noc dokonale pohlcovala jednu z méně frekventovaných neosvětlených silnic v Sydnor...
Vždy jsem chtěla vědět, jaké to je žít podle sebe. Nikdy jsem nedostala tu šanci. Je pozdě čeho...
8. 9. a 10. kapitola Už je to velmi dlouho od okamžiku, kdy Daniela naposledy pocítila vášnivé o...
Díval jsem se jí do očí a nemohl jsem se od nich odtrhnout. Viděl jsem v nich celou její osobnost,...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Probuzení v cizí posteli nikdy není příjemný pocit. Nevíte, kde jste, jak jste se tam dostali, a ...
Vždy jsem chtěla vědět, jaké to je žít podle sebe. Nikdy jsem nedostala tu šanci. Je pozdě čeho...
Abú As-Salahadín se, zahalen do kaftanu barvy tak sakramentsky dobrýho kafe, že by jim ani agent Coop...
*** Hluboká noc dokonale pohlcovala jednu z méně frekventovaných neosvětlených silnic v Sydnor...
Ocitnul jsem se po boku nedosažitelně dalekejch hor a vysoko nad hlavou mi vykvetly cáry svatebních r...
Proč jsem to udělal? Věděl jsem, jak to může skončit a stejně jsem to udělal. Lhal jsem jí. Pro...
1. kapitola Trvale zhoubná bolest a strach, hluboko zakořeněný, přestal ovládat pavučiny myšle...
Cítím jeho ocelový stisk kolem mého krku. Bolí to, ale zvláštním, až nepopsatelným způsobem. N...
2. a 3. kapitola Nezapomenutelná, důvěrně známá vůně fialek na stráni, ve větru vlnící se ...
Ahoj, rád bych se s vámi podělil o svoji e-knihu Nedaleko, kterou jsem nedávno dokončil. Zdraví...
Díval jsem se jí do očí a nemohl jsem se od nich odtrhnout. Viděl jsem v nich celou její osobnost,...
Nemohla se hýbat a ani nadechnout, cítila se jako v uvězněná v kleci. Co se s ní děje? Je k něče...
6.  a 7. kapitola Vzpomínky byly nepříjemné a nepřidaly Daniele na dobré náladě. Stále marn...
Na lavičce autobusový zastávky u silnice na Alamo, která svým povrchem připomínala hadí kůži, s...
8. 9. a 10. kapitola Už je to velmi dlouho od okamžiku, kdy Daniela naposledy pocítila vášnivé o...
0