Vážený čtenáři, následující text si neklade za cíl být příběhem pro rychlé čtení před spaním. Jeho cíle jsou v poctě starým formám literárního umění, který náš svět již opustil. Text má být čten nahlas, ideálně před někým dalším, pomalu a s důrazem a rytmus, intanaci a vším co k tomu patří, aby čtenář nebyl čtenář, ale vypravěč nebo host na Faisalově hostině.
Dějství první:
Ó Vznešení páni a nádherné dámy. Ctihodní hosté a požehnaní znalci písma. Jméno mé je Faisal ibn Zays al-Hashimi a jsem prostým synem svého otce, který hostí Vás zde ve svém sídle. A ač nabubřelé se to může zdáti, dovolte mi podmaniti si Vaší vzácnou pozornost a pobaviti Vás příběhem, jehož krása jest stejná jako krása vašich žen a poloviční kráse Vašich dcer.
Ó drazí páni jistě prominou pýše, kterou vkládám do svých slov a nechají otupiti hněv svůj ovocem, které zdobí naše stoly a kouzlem našich tanečnic a vyslechnou si příběh, kterým dovolím si vyplniti tento krásný večer.
Příběh, který se chystám Vám, vzácným hostům i vstřícným hostitelům, přednésti, jest příběhem tak nádherným, jako je východní satén hebký, a tak neuvěřitelným, jako jsou výjevy na západních tapisériích. I přesto Vám přísahám na duše Vašich dětí a bohatství Vašich domů, že má slova jsou čistá jako perla zanzibarská a vyzývám Vás drazí páni a vyzývám i Vás starostlivé dámy, abyste utišili pochybnosti nad tím, zda z mých úst sprosté lži nevychází, neboť si můžete býti jisti tím, že ten příběh skutečným jest od prvního slova po poslední hlásku.
Ten příběh hluboký, jako moudrost Alhazenova , jenž odhalil zákony, kterými se řídí i samotné Slunce a odvahu míval opraviti velikého Aristotela , největšího z Řeků, přenese Vás nedaleko slavného města Tabuk . Tam, kde menší města stojí a již nikdo si přesně nepamatuje, které z nich to vlastně bylo. Copak se ale lze zlobiti pro takovou nejistotu? Copak nelze najíti pochopení, že ani takový řečník, jakým jsem já sám, nemůže si býti jistý vším? Jistě se tady shodneme, zvláště pokud promlčíme případný odpor, že zlobiti se nelze.
V tom městečku malinkém žilo mnoho prostých lidí. Pasáčci koz i ustarané matky, páni hrdí na své rody i upovídaní obchodníci, žebráci i boháči. Ti všichni tam žili a milovali. Milovali zemi svou i krále svého. Slunce i měsíc. Dobrotu svých pánů i tyranii svých žen. A lásku svých žen samozřejmě také, neboť tu nelze schovat za občasnou nelibost.
Hlasité předčítání