Kapitola pátá: Jak Grimur strašlivý souboj svedl:
A tak ráno se všichni tři zase postavili na nohy a vyrazili směrem k horám, neboť věděli, že tam mezi ostrými skalami a rozviklanými balvany pramení z hlubin země černý potok, o němž byl Grimur přesvědčen, že jeho voda dovede spojit ingredience, které na své výpravě posbíral a vrátit tak Grimurovi jeho zdraví a učinit jej zase silným.
Erik a Björn šlapali vpředu svižností, která jim byla vlastní a tak jako vždycky si povídali své vtipné příběhy a oba se chichotali tomu, co Grimur, pajdaje za nimi, neslyšel. Grimur si je i přes to nenechal utéct a tu a tam přidal do svého kroku, když šlapali do kopce k hranicím zemí velikých obrů, strašlivých draků a zákeřných trollů.
Grimur ovšem věděl, že v těchto skalách příšery nejspíš nepotkají, neboť po cestě viděl ženy a jejich ratolesti jak nesou prádlo k potoku, aby jej zbavily nečistot a dodaly jim novou svěžest a přemýšlel, že i on si jde k potoku za tímto cílem.
Erik a Björn ho ale vedli dál, než se ženy odvážily a Grimura postupně přece jen navštívila nervozita z představy, že na ně odněkud vyskočí strašlivý troll a obříma rukama rozbije jejich těla. Pak si vzpomněl, jaká odměna jej čeká a musel se usmát a přemýšlel, jak se svým společníkům odvděčí, až jej bolesti opustí.
Neuplynulo mnoho času a dostali se mezi skály, které vypouštějí do světa ten černý potok, jehož vody mohou Grimurovi navrátit jeho zdraví a učinit jej zase silným a čím blíže byli k tomu prameni, tím silnějším se Grimur cítil, když ne tělem, tak alespoň duší a i Erik a Björn to museli cítit, neboť se veselili více, než kdy předtím.
Aniž by tak spatřili jediného obra, aniž by na jejich těla dopadl stín draků a aniž by snad jejich cestu zkřížili příšerní trollové, se dostali do míst, kde již bylo slyšet bublání té zázračné vody, která si razila cestu mezi oblázky a ostrými kameny a pomalu prořezávala skálu na dvě.
Když však už téměř byli o svého cíle, spatřili o pramene ženu, jak klečí na kameni a máchá prádlo v tom studeném pramínku a malou dívku opodál, jenž ještě nedávno živa byla z prsu matky, jak prohlíží si pestrosti motýla. A soustředěna na svou práci si žena těch tří nevšimla.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Nápad je velmi osvěžující a hravý. Líbí se mi kontrast mezi epickým očekáváním strašlivého souboje a komickou realitou, kdy hrdina dostane nařezáno mokrým hadrem od naštvané pradleny. Zápletka má vtip, ironii a skvěle si hraje s klišé hrdinských fantasy výprav.
Atmosféra – ★★★★☆
Atmosféra textu výborně balancuje mezi mýtickou epičností a syrovou, až úsměvnou každodenností. Emoce obou aktérů – Grimurova zoufalá touha po uzdravení a Singridina frustrace z mužských výprav – jsou velmi uvěřitelné a spolehlivě vtáhnou čtenáře do děje. Přirovnání k severské mytologii dodávají scéně skvělý pohádkově-drsný nádech.
Provedení – ★★★☆☆
Máš bohatou slovní zásobu a dialogy působí živě, ale textu hodně ubližují extrémně dlouhá a komplikovaná souvětí, která zpomalují tempo a zhoršují čtivost. Občas se objeví kostrbatější slovosled nebo chybička v interpunkci, ale to se dá snadno vyladit při korektuře. Zkus věty více sekat a zkracovat, děj tak získá mnohem větší dynamiku a údernost.
Celkové hodnocení:
Jde o velmi sympatický a nápaditý text, ze kterého čiší autorova radost ze psaní a smysl pro humor. Příběh má srdce, zajímavé postavy a skvělou pointu, která čtenáře zaručeně pobaví. Pokud zapracuješ na plynulosti textu a rozdělení příliš dlouhých souvětí, posuneš své psaní na úplně novou úroveň. Jen tak dál, máš velký potenciál!