- Jak se PEXESO poskládalo
V jednom domku, kde bydlela rodina s dětmi, se v dětském pokoji válelo rozházené staré PEXESO. Rodina odjela na dovolenou a děti to PEXESO zapomněly uklidit. Na obrázcích byly pohádkové postavičky. Večerníčkovi se ten nepořádek vůbec nelíbil, a tak řekl všem obrázkům, aby se seřadily podle čísel. On byl pochopitelně jednička. Za ním pak následovala další čísla až po dvaatřicítku. Všechny obrázky vytvořily řadu dlouhou jeden a půl metru.
Avšak ouha. Některé obrázky chyběly. Večerníček poprosil Macha a Šebestovou, jako žáky, kteří umí počítat, aby zkontrolovali stav PEXESA. Inventůra dopadla špatně. Od čísla 27 až po číslo 32 chyběly všechny obrázky a Štaflíkovi, víle Amálce a Křemílkovi chyběl druhý obrázek. Celkem PEXESO postrádalo patnáct obrázků.
Cipísek začal plakat, že je to s PEXESEM špatné a že ho děti, až přijdou domů, asi vyhodí, protože PEXESO, které není celé, není k ničemu. Rákosníček udělal žalem ohňostroj. Malá čarodějka zkusila chvíli čarovat, aby ztracené obrázky objevila, ale nebylo to nic platné. Místo obrázků, se jí podařilo vyčarovat pouze zmrzlinu.
Všech pět psů, to je Maxipes Fík, Štaflík a Špagetka, Jonatán i Škubánek začali čuchat a projeli svými raťafáky celý pokoj. Patnáct obrázků však bylo zřejmě vyluxováno, či jinak vyhozeno do odpadu.
Kocour Mikeš, který si vždy se vším věděl rady otevřel krabici s fotkami a za pomoci Malvíny, Micky a Mourka vystříhali z fotek rodiny šest nových PEXESOVÝCH obrázků.
„Tak to bychom měli.“ řekl hajný Robátko. „Ale k těm šesti novým, k Štaflíkovi, k víle Amálce a ke Křemílkovi, potřebujeme ještě druhý obrázek.“
Teď přišla řada na Boba a Bobka. Králíci z klobouku vzali všech devět obrázků, které potřebovaly svého dvojníka a s pomocí kopírky vytvořili devět krásných nových PEXESOVÝCH čtverečků. Kopírka byla bohužel stará a vyráběla jen černobílé obrázky, ale to nikomu nevadilo.
PEXESO bylo kompletní. Všichni jásali, zpívali a tancovali.
My jsme komplet PEXESO
bereme to s noblesou
život to je pro nás sranda
protože jsme príma banda
Nežli večer zavřeš víčka
vzpomeň si na Večerníčka
pohádky jsou pro děti
tohle račte věděti
- Co způsobila bouřka
Když byla oslava v nejlepším, venku to zahřmělo a vítr rozrazil pootevřené okno. Vše v místnosti začalo létat. Déšť a vítr udeřily takovou silou, že se PEXESO rozletělo po celé místnosti. Po chvíli se bouřka přehnala a vše utichlo. Obrázky se pomalu sbíraly ze země, z polic i postele a Večerníček opět svolával všechny ke kontrole stavu. Tentokrát to dopadlo poněkud lépe. Ze všech obrázků chyběly jen dva. Krteček a Kosí bratři.
Večerníček se opět obrátil s prosbou na Boba a Bobka, zda by mohli vytvořit další kopie Krtečka a Kosích bratrů. Jenže bouřka vyhodila pojistky v celém domě, a tak kopírka byla jako všechny elektrické spotřebiče bez proudu.
Znovu se rozeběhli psi z celého PEXESA a čmuchali a ňufali, až Škubánek zavolal: „Tady je Krteček!!“ A opravdu, Krteček byl odfouknut za skříň do úzké štěrbiny. Nemohl se z této pasti dostat. Vodník Česílko vytáhl rybářský prut a po chvíli snažení se mu opravdu podařilo Krtečka vytáhnout. To už však hlásil Maxipes Fík, že objevil Kosí bratry.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Nápad oživit postavičky z pexesa a nechat je řešit vlastní záchranu je neuvěřitelně milý, hravý a má obrovský potenciál. Zapojení klasických večerníčkových hrdinů do jedné společné domácnosti funguje skvěle a probouzí v dospělých čtenářích příjemnou nostalgii. Zápletka s doplňováním chybějících kartiček pomocí rodinných fotek nebo kopírky je originální a dává epizodickému příběhu jasný a nosný cíl.
Atmosféra – ★★★★☆
Z textu dýchá hřejivá, pohádková atmosféra plná dětské fantazie a kamarádství, která čtenáře velmi snadno vtáhne do děje. Emoce postaviček, ať už jde o Cipískův stesk nebo společnou radost z nalezení kamaráda, jsou vykresleny uvěřitelně a s velkým citem. Opakující se básničky navíc skvěle podtrhují hravou náladu celého vyprávění a fungují jako příjemný rituál.
Provedení – ★★★☆☆
Příběh má svižné tempo, velmi dobře se čte a jeho rozdělení do menších dobrodružství je pro dětského čtenáře naprosto ideální. Dialogy působí přirozeně a slovní zásoba krásně odpovídá zvolenému žánru. Text by si však zasloužil pečlivější korekturu, objevují se v něm pravopisné chyby (např. ‘inventůra’, ‘zapoměli’, ‘sebou’ místo ‘s sebou’) a občasné zmatky v interpunkci, což ale plynulosti vyprávění naštěstí příliš neubírá.
Celkové hodnocení:
Celkově se jedná o velmi povedený a kouzelný pohádkový příběh, který má obrovský dar potěšit děti i jejich rodiče. Autor prokázal velkou dávku fantazie a cit pro budování laskavého světa, kde si všichni nezištně pomáhají. Po mírném uhlazení gramatiky a drobných stylistických úpravách by text mohl bez problémů fungovat jako krásná knížka. Určitě pokračujte ve psaní, máte přirozený vypravěčský talent a vaše texty mají srdce!