Osoby: sluha Mojmír, pes Kvido, Královna, Pidižvík (hraje ho dívka), šišlavá veverka, soused švec.
Mojmír a Kvido přiběhnou na scénu.
Mojmír Neviděli jste ho? Já ho honím už půl hodiny a nemůžu ho chytit. Abyste mi rozuměli, ne, že by mi to královna rozkázala, ale kdyby se mi ho podařilo polapit, možná by mě povýšili do šlechtického řádu a pak bych si mohl vzít svou milovanou princeznu Cecílii Viktorii za svou právoplatnou manželku.
Kvido Vrrr haf. Cecilka není princezna.
Mojmír Ano. Cecilka není princezna.
Kvido Cecilka není princezna.
Mojmír Už jsme to slyšeli.
Kvido Cecilka není princezna.
Mojmír Ano. Cecilka není princezna. Je to schovanka paní královny. Jenže královna nemá děti a tak si umínila, že pro Cecilku najde toho nejlepšího partnera, pokud možno ze šlechtického rodu. Nejvíc jí podporuje ta její šišlavá veverka.
Mojmírova píseň
Cecilka ze zámku vlasy jak fén duši má jak anděl sám
Oči má veselé usměvavé neví jak moc rád ji mám
Královna mi ji nedá ženicha pro ni hledá a já
Přemýšlím jak získat rytířský řád snad chytím pidižvíka
Běhá tu smrdí tu je to neřád na smrad se těžko zvyká
Bez řádu jsem jen nula, u které ryba plula jen tak
Po písni přijde královna, za ní veverka.
Kvido Haf. Bacha, ježibaba. Haf haf.
Královna Co se tady Mojmíre potloukáš? Nemáš být náhodou u koní? Proč ten pes pořád štěká?
Veverka Ať ta beštie pšestane. Být vámi královno, nechám ji vyhodit.
Mojmír Už tam běžím milosti.
Kvido Haf. Ještě jednou mi řekne, že jsem bestie a zakousnu se jí do…tam.
Královna Na Kvida. Přestaň štěkat! Na Mojmíra. Ještě počkej. Tady máš pozvánku a doručíš ji osobně hraběti Horymírovi, otci Maxmiliána z Horní Cibule. Ručíš mi za to, že si to pan hrabě osobně přečte a počkáš na odpověď. Rozuměl si?
Mojmír Jistě má královno. Vezme od královny dopis (sbalený do ruličky) a vloží si ho pod košili. A mám hraběti říct, aby si vzal syrečky?
Veverka Šyrečky. To je nevzdělaneč. Neví, že jsou to tvarůčky.
Královna Kolikrát jsem ti říkala, že je krajně nevhodné nazývat Olomoucké tvarůžky syrečkami.
Mojmír Promiňte, paní královno.
Královna Nic hraběti neříkej. Všechno jsem mu napsala.
Mojmír Služebník. Mojmír se ukloní a královna s veverkou odejde.
Kvido To je smrad, ta, když se tady projde, myslím, že projel vlak s hnojem. Zlatý syrečky.
Mojmír Hraběti Horymírovi, Maxmiliánovi. To bude určitě pozvánka k námluvám pro jeho syna.
Kvido Jízlivě. Kolikrát jsem ti říkala, že je krajně nevhodné nazývat Olomoucké tvarůžky syrečkami. Příště, až přijde, kousnu ji do nohy.
Mojmír Ale Kvido, nebuď zlej.
Kvido Příště, až přijde, kousnu ji do nohy.
Mojmír Už jsme to slyšeli. Hele, není tady pečeť. Děti, myslíte, že bych si mohl přečíst dopis, i když není určen mně? Já vím, že se to nesmí, ale když já mám o Cecilku obavu, že mi jí královna provdá. Když není zapečetěn. Mojmír se rozhlédne, rozbalí dopis a čte.
Kvido Kousnu ji do nohy.
Mojmír Vážený pane hrabě Maxmiliáne. Má schovanka Cecílie Viktorie dosáhla věku, kdy je připravena k sňatku s vaším synem Maxmiliánem. Přijměte prosím mé pozvání na slavnost jara, kde dohodneme podmínky svatby. Jen vás musím upozornit, že u nás máme malý problém se zakletým pidižvíkem a tak si vezměte na cestu olomoucké tvarůžky. S pozdravem královna Izabela Ivona Olívie Mezirolská. Dočte.
Hlasité předčítání