A tak sestoupili z výšin hor, z té strašlivé země draků, obrů a příšerných trollů, aniž by spatřili jejich hrůzostrašné pohledy a Grimur si oddychl, neboť věděl, že pouze znalosti Erika a Björna a snad štěstěna sama umožnila se vyhnout jisté zkáze v čelistech horských nestvůr nebo v náručí mrazivých větrů. Sestoupili do panenských lesů tvořených stromy starými jako sémě vikingské, a nořili se hlouběji a hlouběji do zelenohnědých krajin, kde jim nebe zastínily koruny vysokých jehličnanů, které opanovaly tuto zem před dávnými věky a v jejichž hlubinách čekali zlovolné bludičky na zabloudivší nešťastníky, aby využili slabost jejich srdcí a ukradli jim jejich zoufalé duše.
Erik a Björn navzdory strašlivým nebezpečím, které mohou zkřížit jejich cestu, znovu nabrali na dobré náladě. Postupovali dále, jakoby snad starobylé ságy nikdy nezasáhli jejich mysl a vyprávěli si zábavné příběhy, jejichž obsah zůstával Grimurovi skryt, neboť jeho zničené nohy nemohly udržet tempo svých průvodců a tak neustále pajdal vzadu za nimi.
Když se dostali do míst, kde bylo slyšet jen zpěvu ptáků, nebo možná neznámých kapel zákeřných elfů, se Erik s Björnem podívali na Grimura a Erik tiše povídal: „Grimure. Tady někde to už může být. Někde tady už mohou být jeleni, které potřebuješ. Pamatuješ si, co máš dělat?“
A Grimur, vyděšen, aby nepřilákal svým hlasem zlovolné bludičky, potichu odpověděl: „Musíme ho chytnout a zatřást s ním, aby mu upadly parohy. A ty parohy pak nadrtíme kamenem.“
„Přesně tak.“ Přikyvoval Björn. „Už jsi někdy chytal jelena, Grimure?“
„Snad ano. Myslím, že jako dítě. Slyšel jsem, že když ulovíš jelena, tak jeho maso musíš sníst, jinak rozzuříš všechny bohy.“ Povídal bázlivě Grimur.
„A proto ho nebudeme lovit. Hehe.“ smál se Erik. „Musíme ho chytit a zatřást s ním a pak ho zase pustit. Hihihi.“ Doplnil Björn.
„Grimure…“ Začal zase Erik a Grimur očima přeběhl na jeho tvář. „Když uvidíš jelena, tak se k němu musíš přiblížit. Jinak ti uteče. Hehehe.“ Pokračoval Erik a Björn hned přitakal „Takový jelen, když se vyplaší, tak je rychlý, jako divoké větry svalbardských nocí. Hihi.“ „A silný jako Thórovo kladivo. Hehehe.“ přidal zase Erik.
Grimur slyšíc ta slova o majestátných paroháčích se hned vyptával „Ale Jak? Jak jej mám chytit?“
A Björn s úsměvem povídá „Rukama, Grimure. Rukama. Hihihihihi.“ A oba bratři se smáli tak nahlas, že všichni ptáci utichli ve strachu z toho prapodivného zvuku. Pak Erik zase dodal „Když uvidíme Jelena, tak se musíme tiše připlížit a až budeme blízko, tak ze všech sil vyběhnout a jelena chytit, dokud to nečeká, Grimure. Hehe. Ale nezapomeň s ním hned zatřást a hned ho zase pustit, protože když ho nepustíš, tak se celé stádo jelenů přijde pomstít za tvou troufalost. Hehehe.“
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Nápad spojit severskou mytologii s až groteskní výpravou za léčivým lektvarem je velmi osvěžující a zábavný. Motiv zlomyslných společníků, kteří si z hlavního hrdiny utahují, dodává klasickému hledání magických surovin skvělou dynamiku a lidskost. Příběh má jasný cíl a pointa s nalezeným parožím je milým, i když trochu předvídatelným, pohlazením na závěr.
Atmosféra – ★★★★☆
Autorovi se daří skvěle budovat kontrast mezi majestátním hvozdem plným mytických bytostí a komickými situacemi, do kterých se Grimur dostává. Odkazy na severské bohy a ságy působí přirozeně a krásně prohlubují pocit, že se nacházíme ve starých vikingských legendách. Emoce hlavního hrdiny, od odhodlání přes strach až po úlevu, jsou snadno uvěřitelné a čtenář s ním přirozeně sympatizuje.
Provedení – ★★★☆☆
Text má velmi dobrou slovní zásobu a čtivé tempo, ale sráží ho zbytečně dlouhá, krkolomná souvětí, která často začínají spojkou a. V dialozích působí neustálé opakování citoslovcí smíchu po čase trochu rušivě, navíc je potřeba zapracovat na shodě přísudku s podmětem a interpunkci. Nenech se tím ale vůbec odradit, protože tvůj vypravěčský styl je velmi poutavý a má obrovský potenciál.
Celkové hodnocení:
Jedná se o velmi milý a zábavný příběh, který šikovně balancuje na pomezí epické severské fantasy a odlehčené komedie. Tvá schopnost pracovat s mytologií a budovat sympatie k hlavnímu hrdinovi je obdivuhodná a dělá z textu příjemné čtení. Pokud v budoucnu zkrátíš příliš dlouhá souvětí a dáš si pozor na základní gramatiku, tvé psaní se posune na úplně novou úroveň. Jen tak dál, máš velký talent!