V dálných zemích na mrazivém severu, kde se nekonečné dny střídaly s nekonečnou nocí a kde nebe zdobila polární záře, stála v ostrých horách krčma. V této krčmě se scházeli bájní Vikingové, zocelení žárem bitev, ledovým oceánem a boji s mytickými draky a obry. Oslavovali svá dobrodružství a dávali průchod zpěvu a neuvěřitelným ságám o svých neohrožených výpravách a setkáních se strašlivými nestvůrami, které žily v hlubinách mrazivých moří a ve větrných výšinách hor.
Jednoho dne se dveře otevřely a přerušily zpěv a vyprávění, když do potemnělé krčmy vešel shrbený Viking, kterého vír bojů strašlivě poznamenal. Všichni Vikingové se ohlédli a viděli, jak kulhavým krokem postupuje zničený muž, aniž by na někoho byť jen otočil svou zjizvenou tvář. Jeho hrb mu nedovoloval se narovnat a zkřivená záda připomínala strašlivé trolly. V pravé ruce třemi zbývajícími prsty držel jedinou minci, která mu zůstala.
Vikingové si mezi sebou šeptali zlé řeči: „To je Grimur! Nemluvte s ním. Nosí smůlu.“ nebo „Říká se, že ho nenávidí samotný Ódin. “ a „Říkají, že žije jen proto, že ho ani v Helheimu nechtějí.“ Grimur se usadil u nejtemnějšího stolu v rohu krčmy a Vikingové se znovu dali do svých příběhů a písní.
Seděl tiše nad svou medovinou a nedbal zpěvu, ani ruchu okolo. Uzavřen do svých myšlenek pozoroval zlatavou hladinu sladkého moku a ani si nevšiml, že si k jeho prázdnému stolu někdo přisedl, dokud se z druhé strany neozval povědomý hlas. „Grimure, hehe, dlouho jsme tě neviděli.“ Grimur pomalu pozvedl svou hlavu a před sebou viděl Erika a Björna, vikingské bratry a dvojčata podobná jako vejce vejci.
Erik a Björn nebyli velcí, ani silní, ale byli vychytralí jako polární lišky a známí tím, že celý život viděli jako jednu velkou hru. Neustále se doplňovali ve svých kulišárnách a svou bystrostí dokázali udělat blbce i z největších bojovníků, jací kdy brázdili dálavy zemí skandinávských. „Máme skvělou zprávu, Grimure.“ vyhrkl Björn a Erik se hned přidal: „To tě určitě bude zajímat, hehe.“
Grimur se ani nestihl optat, jakou zprávu vlastně myslí a Björn hned začal: „Já a Erik jsme byli na výpravě a potkali jsme tu…“ na chvilku zaváhal, ale Erik ho hned doplnil: „Stařenu, Grimure. Prastarou stařenu, která znala všechna tajemství světa.“
„Jakou stařenu?“ ptal se nejistě Grimur a Erik mu hned skočil do řeči: „Věhlasnou stařenu, o které se vypráví celé ságy.“ Grimur ale nikdy o takové stařeně neslyšel.
„Neřeš stařenu, Grimure!“ vyprskl pobaveně Björn a Erik hned doplnil: „Stařena tě nemusí zajímat. Hehe.“
„Tak proč mi o ní vyprávíte?“ Zeptal se zmateně Grimur a Erik hned doplnil: „Protože nám, Grimure, vyprávěla o zázračném lektvaru, díky kterému je pořád zdravá. Hehe.“ A Björn se jal vyprávět: „Je to doopravdický zázrak, Grimure. lektvar, který vyléčí jakékoliv zranění. Hihihi.“ Björn se rozesmál a Erik se přidal: „To, kdybys vypil, tak se hned vyléčíš, Grimure. Hehehe.“
Grimur se díval na dva smějící se Vikingy a jeho oči se rozzářily štěstím s nadějí, že takový elixír padne do jeho zničených rukou „Kde? Kde ta stařena žije?“ Ptal se plný naděje a Erik a Björn se smáli: „Žije až na severu, Grimure. V zemích, kam se ani lední medvědi neodváží, hihihi.“ Smál se Björn a Erik dodal: „Ale neztrácej naději, Grimure. Nepotřebuješ stařenu.“ A Björn se zase přidal: „Stařena nám totiž prozradila recept, Grimure. Hihi.“
„Opravdu?“ Díval se na ně Grimur a hltal každé slovo.
„Copak bys nám nevěřil? Nejenom, že ti ten recept prozradíme, Grimure. My ti i pomůžeme najít ingredience. Hehehe.“ Smál se Erik hlasitě a Björn hned začal „Potřebuješ základ, Grimure.“
„Jaký základ?“ Vyzvídal Grimur a celý se třásl nadějí.
„Vodu Grimure. Potřebuješ čerstvou čistou vodu, která má speciální vlastnosti.“ Povídal Björn a Erik mu skočil do řeči: „Jedině černý potok má takovou vodu.“
„Ale v černém potoce ženy perou prádlo.“ Podivil se Grimur.
„Proto musíš nabrat vodu u pramene, Grimure. Hihi.“ Smál se Björn a Erik dodal: „Voda ale nestačí. Potřebuješ ještě červené horské bylinky.“
„Jaké bylinky? Je tolik druhů bylinek.“ Ptal se horlivě Grimur a Erik hned odpovídal: „Jsou to vzácné bylinky. Druh, který ani nemá jméno.“ A Björn hned doplnil: „Protože vypadají stejně jako všechny ostatní červené bylinky. Hihihi.“ A Erik mu zase skočil do řeči: „Jedině stařena a my je dokážeme rozlišit. Hehehe“ A oba bratři se smáli, až se lámali v pase a Grimur byl uchvácen jejich vyprávěním.
„Ale to není všechno, Grimure. Ještě k tomu potřebuješ prášek z jeleního parohu. Hihihi.“ smál se Björn a Erik poučoval: „V německých zemích se drtí parohy kamenem a pak z toho vyrábí léčivé masti. Hehehe. A stejný prášek potřebuješ ty.“
Grimur nikdy neslyšel, že by v německých zemích dělali takovou věc, ale byl přesvědčen, že Erik a Björn všechny ty věci znají.
„A nejdůležitější ingredience ze všech, Grimure.“ Začal zase Erik a Björn mu do toho vykřikl: „Vousy, Grimure! Potřebuješ vikingské vousy. Hihihihihi.“
„Vikingské vousy? To nemůže být těžké.“ Odpověděl Grimur opatrně, čekajíc nějaký zádrhel.
„Musí to být vikingské vousy, které jsou to… ehmm… víš? Speciální v tom… eeehm.“ Díval se Björn na Erika a ponoukal ho pohledem, aby ho doplnil. „Musí být nacucané kořalkou.“ Doplnil ho Erik a oba se začali smát.
Grimur se divil těm řečem a obdivoval jejich znalosti a hned se ptal, jak to pozná a Björn pobaveně vykřikl. „Po chuti, Grimure! Po chuti. Hihihihihihi.“ Oba bratři se smáli tak hlasitě a Erik během smíchu opakoval „Prej po chuti, hehehehehehe! To je dobrý! Po chuti?! Hehehe.“ a smáli se, až se celá krčma otáčela.
Trvalo snad věčnost, než se uklidnili a pak Erik upřesnil: „Nejdůležitější, Grimure, jsou vousy Vikinga, který vypil tolik kořalky, že se jeho vousy tak moc nacucaly tou kořalkou, že to poznáš po chuti. Hehe…“
„Ale neboj, Grimure, my ti s pátráním pomůžeme. Kdy chceš vyrazit?“ Ptal se Björn a Erik připomínal: „Čím dřív vyrazíme, tím dřív budeš zdráv, hehe.“
A Grimur nadšeně kvitoval: „Hned chci vyrazit! Nebudeme ztrácet čas.“ A tak hned vyrazili na svou cestu. Erik a Björn vepředu a Grimur pajdal za nimi. Ani medovinu nedopil.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Zápletka o zoufalém a zlomeném válečníkovi, který se stane obětí krutého žertu dvou severských šprýmařů, je nosná a slibuje zajímavý vývoj. Ačkoliv motiv zázračného lektvaru není v žánru fantasy ničím novým, dynamika mezi naivním Grimurem a prohnanými dvojčaty dodává příběhu svěží jiskru. Je to skvělý odrazový můstek pro delší dobrodružství, který v sobě skrývá jak komický, tak i hluboce tragický potenciál.
Atmosféra – ★★★★☆
Úvodní scéna v krčmě velmi dobře navozuje drsnou severskou náladu a skvěle vykresluje propastný kontrast mezi bujarými bojovníky a osamělým, zlomeným Grimurem. Cítila jsem z textu hluboký soucit s hlavním hrdinou, jehož zoufalá naděje tváří v tvář zjevnému výsměchu bratrů vyvolává silné emoce. Podařilo se ti výborně zachytit tísnivou i posměšnou atmosféru, která čtenáře okamžitě vtáhne do děje a nutí ho hrdinovi fandit.
Provedení – ★★★☆☆
Text je čtivý a dialogy bratrů, kteří si skáčou do řeči, mají skvělé tempo, i když neustálé opakování oslovení „Grimure“ a citoslovcí smíchu může po čase působit trochu monotónně. Stylistiku mírně sráží časté opakování stejných slov v úvodních odstavcích (např. strašlivý, Vikingové) a občasné kostrbaté větné konstrukce. Dej si také pozor na pravidla psaní přímé řeči a interpunkci, objevují se zde drobnější chyby, ale nenech se tím odradit, protože samotný příběh plyne velmi přirozeně.
Celkové hodnocení:
Celkově se jedná o velmi slibný začátek příběhu, který stojí na silných postavách a funkční dynamice mezi nimi. Přestože text bude vyžadovat ještě trochu redakční péče a uhlazení stylistiky, tvé vyprávění má srdce a dokáže ve čtenáři probudit zvědavost. Rozhodně v psaní pokračuj, protože máš cit pro budování scény a vykreslení charakterů pouhým dialogem.