Toho dne bylo hezky. Nebýt to v pracovní době, tak by snad i stálo za to vyrazit do přírody. A na střeše byl klid. Široko daleko jen jeden jediný živáček. Normálně se tady potlouká mnohem víc lidí. Prostě dokonalost. Přesně tohle potřeboval.
A tak kravaťák popošel na svoje oblíbené místečko a sáhnul do kapsy. Vytáhnul cigaretu, dal si ji do úst a sáhl znovu do kapsy pro zapalovač. Ale nic nenašel. Sáhl do další a další. Zase nic. Potom si teprve uvědomil svou chybu. Musel ho nechat v kanceláři.
Když si ale představil, že bude muset zpátky do kanceláře. Znovu absolvovat celou cestu, najít zapomenutý předmět a znovu se vrátit, tak si pro sebe zanadával. Tolik volného času zase neměl. Naštěstí ho napadla spásná myšlenka. Ten člověk… Třeba má zapalovač u sebe… Možná ne. Přeci jen nekouří, jen tam tak stojí a kouká. Snad na někoho čeká. Ale co by tady vůbec dělal? Všichni sem chodí kouřit. A kdo to vůbec je? Určitě ho už někde viděl, ale rozhodně ne tady. Ani nevypadá, že by tady pracoval. Nikdo tady přeci nechodí v kapuci.
Hlavou se kravaťákovi točilo mnohé, ale přemýšlením oheň nevyčaruje. A tak se vydal za prapodivnou postavou. Už při příchodu jej oslovil „Ahoj, promiň, že ruším“ a čekající se otočil. Nepromluvil ani slovo, jen se mu díval do očí a lehkým gestem vybídl, jako by se ptal, co kravaťák chce a kravaťák přátelským tónem dodal „neměl bys oheň? Zapomněl jsem ho v kanclu.“
Muž jen sáhl do kapsy, aby podpořil kravaťákův zlozvyk. A zatímco se kravaťák naklonil, tak muž jen potichu procedil „Tohle tě jednou zabije.“
„Já vím… ale pomáhá mi to utýct od práce. Děláme to všichni. Ty určitě taky.“
„Jestli se tomu dá říkat práce…“
„A co vůbec děláš?“
„Správce…“
„Asi jsi si novej, co? Ještě jsem tě tady neviděl.“
„Ne, už to dělám dlouho.“
„Aha… Ale sem moc nechodíš.“
„Moc ne.“
„A co tě sem teď vylákalo.“
„Ale… já jsem tady jenom na skok.“
S posledním slovem se vchod na střechu znovu otevřel a ke dvěma přítomným přibyl třetí. Další muž, něco přes třicet. S nepřítomným výrazem. Na přítomné se vůbec nepodíval. Jakoby tady ani nebyli. Bez jakéhokoliv náznaku pozdravu prošel okolo, upustil cosi malého na zem a pokračoval vstříc okraji. Pak vylezl na římsu, na které se zastavil.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Myšlenka časové smyčky spojené s morbidní hrou nadpřirozené bytosti je velmi nosná a čtenáře okamžitě zaujme. Zápletka má jasný cíl a gradaci, přičemž závěrečný zvrat působí jako nevyhnutelné, temné vyústění celé situace. K dokonalosti chybí jen o něco hlubší prokreslení motivace hlavního hrdiny, aby bylo jasnější, proč se rozhodl riskovat vlastní život pro zcela cizího člověka.
Atmosféra – ★★★★☆
Podařilo se ti skvěle zachytit pocit zmaru, bezmoci a narůstajícího zoufalství, když hlavní hrdina naráží na neprolomitelnou bariéru osudu. Tajemný muž beze stínu působí patřičně zlověstně a opakující se scény se skokanem mají silný emocionální náboj. Místy by však pomohlo zapojit více smyslových vjemů, jako je chlad větru na střeše nebo zvuky ulice, aby byl čtenář do scény ještě více vtažen.
Provedení – ★★★☆☆
Text je velmi čtivý a má svižné tempo, které dobře koresponduje s napínavým dějem. Stylistiku však trochu brzdí časté opakování slov a nadužívání spojení „a tak“ či „když… tak…“ na začátcích vět, což narušuje plynulost. Objevují se zde také drobné prohřešky proti interpunkci a formátování přímé řeči, ale nenech se tím odradit, protože tvůj vypravěčský talent a schopnost gradovat děj tyto technické nedostatky hravě přebíjejí.
Celkové hodnocení:
Jedná se o velmi povedený a temně laděný příběh, který dokazuje tvou schopnost pracovat s napětím a psychologií postav v extrémní situaci. Ačkoliv text potřebuje ještě trochu stylistické péče a jemnou korekturu, samotné jádro vyprávění je silné a poutavé. Určitě v psaní pokračuj, máš skvělý cit pro budování záhad a nečekaných point, které čtenáře nenechají chladnými.