„Něco by mě zajímalo.“ zeptal se chlapec muže, se kterým seděl na podlaze v nekonečně velké bílé místnosti.
„Co?“ Odpověděl tiše muž.
„Proč nemáš stín?“
„Protože ho nepotřebuju.“
Náhle se chlapec ocitl v malé místnosti a muž beze stínu nikde nebyl. Byl to jen sen. Jeden z mnoha snů, které se nesou v podobném duchu po tak dlouhou dobu. „Zeptal ses?“ ozvalo se za ním. Otočil se a viděl tam dívku. Drobnou postavu, kterou znal celý svůj život. „Zeptal.“ odpověděl a ona hned vyzvídala „A co ti řekl?“. Chlapec se nadechl a odpověděl „Že ho nepotřebuje“. Nevěděli, co to znamená.
Chlapec vstal, oblékl se a vyrazili spolu na snídani. Celou cestu si povídali o tom, co je čeká, o snech s mužem beze stínu a nejrůznějších dalších věcech. Museli. Nikomu jinému se svěřit nemohli. Nikdo jiný tady nebyl. Nikdy. Jen oni dva, stroje, hvězdy, tma a planeta za oknem. Takový byl jejich úkol. Takový byl jejich osud. Takový byl jejich život.
Když se najedli, tak šli do učebny. Posadili se a tak, jako mnohokrát, se na stěně před nimi spustila tolikrát viděná animace a s ní se rozlehl důvěrně známý hluboký hlas vycházející z reproduktorů: „Vítejte a dovolte mi gratulovat. Už za tři dny Vám bude dvanáct let. A poté nadejde ten čas, kdy se budete moci zapojit do své mise.“ Hlas se na okamžik odmlčel a dívce i chlapci se rozzářily oči. Tolik let se těšili na ten okamžik a teď už byl tak blízko.
A Hlas se znovu rozezněl „Nejprve si ale musíme povědět o Vaší misi. Vím, že jsem Vám tento příběh už mnohokrát vyprávěl, ale opakovaní je matka moudrosti. Vaše mise, milé děti, byla spuštěna před tisíci lety na vzdálené planetě, která se jmenovala Země a byla domovem mnoha lidí. Jednou z nich byla slečna, která založila naši společnost, která nese název KMSF, aby změnila svět a učinila jej krásným. A podařilo se jí to, ale my…my jsme selhali. Zklamali jsme ji a ona si kvůli nám vzala život.
Abychom odčinili naše selhání, tak jsme vytvořili misi. Misi, která měla zachránit lidstvo, ať už ho v budoucnu potká cokoliv. A tu misi nesete Vy, milé děti. Byli jste vyvolení, abyste odčinili to, co jsme my, jako lidstvo pokazili, když jsme zklamali slečnu. Vypravili jsme vesmírné koráby do různých částí vesmíru, aby po tisících let strávených na dlouhých cestách dosáhly nových světů, kde založí nové kolonie a zajistí, že lidé už budou navždy.
Nápad – ★★★★☆
Tvůj příběh přináší velmi silnou a hlubokou existenciální myšlenku o svobodné vůli a předurčení. Motiv dětí, které jsou vychovávány stroji k naplnění cílů dávno mrtvé civilizace, je sice v žánru sci-fi poměrně známý, ale postava Muže beze stínu mu dodává skvělý filozofický přesah. Zápletka postupně graduje k nevyhnutelnému a mrazivému konci, což ukazuje, že máš jasnou vizi a umíš pracovat s nosným tématem.
Atmosféra – ★★★★☆
Podařilo se ti na výbornou zachytit sterilní, osamělou a lehce znepokojivou náladu vesmírné stanice, která ostře kontrastuje s nekonečnou prázdnotou bílé místnosti. Emoce postav jsou zpočátku potlačené, což skvěle odpovídá jejich umělé výchově, a jejich postupné probouzení k vlastnímu vědomí působí velmi uvěřitelně. Závěrečná scéna zániku stanice je popsaná s mrazivým klidem, který čtenáře naprosto vtáhne do děje.
Provedení – ★★★☆☆
Text je čtivý a má dobré tempo, nicméně by mu prospělo proškrtání opakujících se pasáží, zejména u proslovů Hlasu, které děj zbytečně zpomalují. Dialogy občas působí trochu strojeně, ale k uměle vychovaným dětem se to vlastně docela hodí. Dej si pozor na pravopis, zejména na shodu přísudku s podmětem (např. ‘tvůrci jsou mrtví’, ‘byli jste stvořeni’) a interpunkci v přímé řeči, ale nenech se tím odradit, tvůj styl psaní má velký potenciál.
Celkové hodnocení:
Jedná se o velmi povedenou a myšlenkově bohatou sci-fi povídku, která ve čtenáři rezonuje ještě dlouho po dočtení. Ačkoliv text vyžaduje ještě trochu redakční péče a uhlazení gramatiky, tvůj talent pro budování atmosféry a filozofický přesah je nezpochybnitelný. Určitě v psaní pokračuj, máš skvělou fantazii a dokážeš vyprávět příběhy, které mají hloubku a smysl.