Povídka

Ashův nadčasový trip
Četba díla zabere cca 58 min.

Autor: Pecen

„Já vím, že je to těžké, ale ty to zvládneš,“ hřejivá slova Asherovy matky podtrhl její zdigitalizovaný úsměv na holografickém monitoru nejnovější generace.

„Snad jo, díky. Už musím končit, mám tu ještě něco rozdělanýho,“ oznámil Asher ztrhaně.

„Tak jo, ahoj,“ téměř zazpíval vlídný ženský hlas.

„Čau,“ rozloučil se a spěšně ukončil spojení.

Asher si hlasitě oddechl, protočil oči v sloup a silně promnul zpocené čelo.

„Ty vole, chlape, nevěděl jsem, že ještě študuješ! Tak to sakra klobouček, kamaráde!“ zahřímal Mason schovaný ve slepém úhlu webkamery, který si před chvílí přišel pro svou obvyklou dávku.

Asher prudce zakroutil hlavou. „Ale prdlajs, dávno jsem toho nechal.“

Masonovo obočí se nadzvedlo údivem. „Takže vaši si myslej…“

„Je ti hovno po tom, co si mý rodiče myslej!“ utnul Masonovy myšlenkové pochody. „Máš prachy, nebo ne?“

„Jo, jasně,“ nezdravě vybledlá ruka začala prohledávat kapsy. „Já jen, hele nic mi do toho není, ale představ si, kdyby někdo tvejch kvalit tu školu dodělal. Byl by z tebe super doktor! Nebo spíš super výrobce, hehe!“

Asher se pousmál, měl rád, když mu někdo pochleboval. „Kašlu na to. Nedali mi tam nic, co bych se nenaučil sám. Byla to jen ztráta času. Radši se budu věnovat svý vědě,“ usmál se a pohladil svou ilegální programovací kolonu pro nanoboty. „A mimo to, přece nebudu porušovat tu jejich Hippokratovu přísahu, ne?“ vycenil zuby do široka a podal Masonovi rozměrnou aplikační pistoli plnou roztoku s upravenými nanoboty.

„Je to dobrej šit?“ zajímal se Mason a plácl Asherovi na stůl vylovené peníze.

„Špatnej já přece neumím.“

„Pravdu díš! A nedáš si se mnou?“

„Myslíš sjet se jako nějaká nechutná smažka a nechat si rozežrat mozek za živa? Tak to ne, díky!“

Masonova mrtvolně vybledlá paže se náhle zastavila s aplikační pistolí namířenou proti tepně na krku. Asher si neochotně uvědomil, co řekl.

„V klidu, kamaráde, to byl jen fór! Můj šit je top bio domácí kvalita! A ty přece nejseš žádná smažka, dáváš si to jenom na uvolnění, no ne? Já jen, že potřebuju mít čistou hlavu na práci,“ pokusil se zachránit situaci a poplácal Masona po rameni.

„Jen do toho, klidně si to vpal, ručím za to,“ dodal Ash.

Pravda byla taková, že neměl ponětí, co přesně to s ním udělá. Akreditované laboratoře používaly zkušební zvířata, on měl Masona. V Asherových očích v tom příliš velký rozdíl nebyl.

Mason byl jeho dávný spolužák z medicíny. Bral všechno, co se dalo. Chemické léky už tehdy vycházely z módy a jejich místo zaujímali nanoboti. Malé programovatelné mršky, které dokázaly udělat v těle zázraky. Původně sloužily k přesné aplikaci chemických léků, později se samy staly lékem. S trochou programovacího umu dokázaly navodit stavy jako žádné chemické látky nikdy předtím. Problémem však bývaly vedlejší účinky v podobě různých nevyzpytatelných poškození prakticky kteréhokoliv orgánu. Přece jen šlo o neautorizované zásahy do medicínského nástroje.

Mason zaujal místo zkušebního uživatele hned od počátku, kdy se Asherovi podařilo obejít automatickou pojistku nanobotů proti bolesti. Ta sloužila k jejich deaktivaci, pokud pacient již přestal pociťovat bolest. Výsledkem byla Masonova okamžitá závislost a Asherova bobtnající peněženka.

„Oukej, brácho! Tak dík!“ nechal se uchlácholit Mason a zmáčkl spoušť pistole.

Dávka upravených nanobotů si razila cestu cévním systémem. Mason začínal pociťovat zvláštní chlad. Ostré mravenčení se rozlilo po celém jeho těle, svaly přestaly spolupracovat. Takové účinky ještě nikdy nezažil. Začínal panikařit, ale nezmohl se na jedinou hlásku. Jeho ústa byla křečovitě semknutá a on je nemohl rozlepit. Sesunul se na koberec.

☆ Nehodnoceno ☆

O autorovi

Pecen

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆

Poslední příspěvky autora:

Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Dům na hraně pekla Lásko, odpusť, musel jsem naléhavě odjet. Vydal jsem se hledat jednoho starého ...
Ve výtahu:   Jeden student se dvěma studentkami čekal na výtah. Ten student zrovna měl hovor,...
Na horké lince, v místnosti je Jane a Derek:   Já dostala za úkol být s Derekem v místnos...
Osm padesát pět středoevropského času. Chystám se chopit příležitosti, jež se už nikdy nebude ...
Až tehdy se to stalo. Nepamatuji se už, kolik mi mohlo být. Určitě jsem ještě nechodil do školy....
Nová perníková chaloupka   Byl jednou jeden podnikatel, kterého dočista vytunelovali. Když už n...
A tak jsem na to tenkrát přišel. Co mi to dalo hlavy lámání! Skoro celou polovinu života. A to už...
Houba se k Marii přislídila uprostřed zimy. Měla ráda chlad a Mariin pokoj by oním nejchladnější...
„Leo, jsi připraven?“ Zeptal se mě Birman. „Ano.“ Odpověděl jsem a znovu se zamáčkl víc...
motto: Dum vivimus, vivamus (dokud žijeme, žijme naplno). --- Kyborg-mutantka(1) Anička spolkla multii...
Byl krásný letní den. Slunce stálo vysoko, vánek lehce ševelil, ptáci v korunách si štěbetavě ...
Muž ve žluté košili   Romana se usadila na křesle a vyčkávala, kdy přijde Stanislav, znač...
Na chodbě u výtahu ve třetím patře (Jane a Hotch):   S Hotchem jsem šla po schodech z patr...
Byl na cestě již druhý týden. Jako bakalář svobodných umění vypravil se tehdy za hranice vévods...
Z pohledu Teressy:   Ale nakonec na zátah za podezřelým jsem jela já, Gideon, Reid, Morgan a ...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

V kanceláři panovalo ticho. Všichni jsme sledovali televizní obrazovku. Tam venku panoval chaos. Po ...
Všichni koukají na video nahrávku, kterou natočil student:   Gideon nás přiměl se dívat na...
Ten den vlaky ještě odjížděly tak, jak měly. Lidé nastupovali a vystupovali sledujíce své každo...
Zabzučel mi telefon a z displeje na mě blikala ikonka smsky. Rozespale jsem ho odemkl. Zpráva byla od...
A tak jsem na to tenkrát přišel. Co mi to dalo hlavy lámání! Skoro celou polovinu života. A to už...
V kanceláři:   Po shlédnutí daného videa, kdy mi tuhla krev v žilách a určitě nejen mě...
Jemný vánek rozechvíval cípy jejích blankytných vílích křidélek. Dudlinka měla naspěch, letě...
Nové dobrodružství ze snů Rogas se zlobí Byl chladný večer, když jsem se objevila na prahu ...
Konečně! Dočkal jsem se. Osvěžení po dlouhém dni. Už mi ho bylo třeba. Hřejivá voda stéká k...
V provizorním stanovišti:   Zašli jsme do jedné místnosti, kterou na kampusu nám vynahradil...
Na horké lince, v místnosti je Jane a Derek:   Já dostala za úkol být s Derekem v místnos...
“Jak jste se rozhodl, generále? Dáte svolení k odchodu?” oslovil kapitán Adiarte netrpělivě, av...
Podívala jsem se taky na Hotche, protože mi došlo, že Reid se na Hotche podíval, že ví, o koho jde...
Z pozůstalosti Mika Ekima Slibná povídka (a možná i něco víc), bohužel nedokončená. Autor, M...
Venku:   Všichni jsme šli stranou od ostatních, aby nás nikdo neslyšel, abychom mohli projedn...
0