Povídka

Nevěra – 1. Rodinná poradna

Autor: Janey

Jsme rodina Hodačová. Já se jmenuji Sandra Hodačová a je mi dvacet pět let. Měřím sto sedmdesát centimetrů. Váha mi kolísá okolo šedesáti až šedesáti pěti kilogramy. Mám dlouhé, po lopatky hnědé vlasy, ale od puberty si je barvím na různé barvy, až jsem nakonec zůstala u červené. Oči mám šedo-zelené. Jinak vlasy většinou mám spletené do culíku. Sem tak si je nechávám rozpuštěné, ale jsme sportovně založená rodina, takže jsem si zvykla je mít spletené do culíku neboli koňského ohonu. Tím, že jsem naznačila, že jsme sportovní rodina, tak nosím ráda sportovní oblečení. Ale třeba do práce mám tmavě modrý kostýmek. Pracuji jako sekretářka v jedné firmě. Jde o zahraniční firmu, ale tato firma má pobočky po celém světě, takže i u nás v České republice. Pocházíme z Karlových Varů. Jsem skoro sedmým rokem vdaná, ale poslední čtyři roky, co se nám narodil syn, si jdeme po vlasech. Takže každodenní hádky jsou na denním pořádku. Nejhorší je, že to odnáší právě náš syn.

Náš syn, kterému jsou čtyři roky, je sto osmnáct centimetrů veliký. Váží okolo pětadvaceti kilogramů. Má krátké černé vlasy, jako jeho otec. Ale barvu očí má zase po mně. Takže šedo-zelené. Nerad se češe, takže většinou vlasy má rozčepýřené. Když mu navrhnu, že mu to zkrátím, nebo spíše půjdeme k holiči, tak to protestuje, že s ním nic nehne. Nechávám ho být. Říkám si, že je ještě malý, a že z toho vyroste. U nás od pěti let je fotbalový kroužek. Takže ho tam chceme přihlásit, ale ještě ten rok si musíme počkat. Jmenuje se Daniel Hodač a také je sportovně založen. Já bych Daniela ráda viděla na atletice, protože je výborný v běhu, ale sám tvrdí, že chce hrát fotbal. Ještě tu byla varianta, že místo fotbalu by hrál tenis, ale manžel by rázně proti tomuto sportu. Já se s ním hádat nechtěla a tak jsem výjimečně rezignovala a s tím fotbalem souhlasila. Jinak Daniel navštěvuje místní školku. Byl to veselý klučina, ale poslední rok se změnil. Je zamlklý, vystrašený, hlavně co se táty týká. Ale já věřím, že z této bázlivosti vyroste. A co je nejhorší? Každý den, je svědkem hádek mezi mnou a jeho otcem.

Můj manžel a otec Daniela se jmenuje Michal Hodáč. Je mu skoro třicet. Narozeniny má v září a ono teprve panuje začátek léta. Michal měří sto osmdesát devět centimetrů a váží okolo sedmdesáti kilogramy. Nosí krátké černé vlasy, spíše než krátké by se dalo říci, že jde o ježka. Jeho oči jsou modré, a když pracuje nejen v práci, ale když je více práce, bere si práci i domů, tak na nose má dioptrické brýle. Ale v nich není moc často. Nebo aspoň doma ne. Pracuje jako obchodník v jedné automobilce. Takže se jednou za čas stane, že jede někam za prací. Nebo spíše tomu říkáme, jezdí na obchodní cestu. Většinou je to po České republice, ale jednou ročně se stává, že jede i do zahraničí. Je to dost přísný člověk, obzvlášť na Daniela. Michal totiž chtěl, aby náš syn nechodil na fotbal, ale na box. Což jsem rozhodně zakázala. A svým způsobem, když jsem udělala kompromis já, že jsem si neprosadila tenis, a Michal box. Takže zbylá varianta byla tak, že vyhrál fotbal. Před narozením Daniela, dost dobře skrýval svou pravou povahu. Po narození syna, se začala jeho pravá podoba vybarvovat. Protože Michal je ten, kdo vždy je ten, kdo vyvolá hádku.

☆ Nehodnoceno ☆

O autorovi

Janey

Motto: Nesuď knihu podle obalu.

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Inline Feedbacks
View all comments
Četba díla zabere cca 11 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Noční režim
Četba díla zabere cca 11 min.
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Bosá ženská chodidla ztěžka kráčela po trávníku pokrytém ranní rosou. Hlava ženy se pomalu o...
Štěstí z pouti Nikdy jsem nebyl průbojný. Není tedy divu, že jsem po různých životních omy...
6. 2024 Ahoj, jestli si tohle čtete, tak už jsem asi mrtvej. Hm, blbý no, ale vezmu to pěkně...
Všichni koukají na video nahrávku, kterou natočil student:   Gideon nás přiměl se dívat na...
Když jsem se mezi nimi objevil, na hřbitovní zdi bylo plno. Byl jsem slepý. Jako když se narodí pes...
aneb o komunikaci ...
Ač stále ještě při síle, přesto již očividný stařík se letmo zamyslel. V jeho věku mu již n...
Náhle se vše roztřáslo. Dosud zahálčivě konejšivý poklid byl přerván zvolna se zesilujícími ...
Kolik je to dní? Kolik měsíců? A kolik let? Čas běží stále rychleji a rychleji, vzpomínky splý...
  “Co to máš na tváři? Tady vlevo? Vždyť to vypadá jako hadí kůže. Ale je to slizké....
Vilda: Na sídliště přišlo jaro. Poznáš to podle toho nasládlýho pocitu na jazyku, kterej ti jed...
Pavlína a Jakub vstoupili do sálu plného lidí. Na tvářích přítomných bylo vidět neskrývané o...
Každá nečestnost se nevyplácí ...
Probudila jsem se do nového rána. Slunce vrhalo do místnosti rudé odlesky, jako by ho překryly obrov...
V době pandemie jsem přišel, tak jako většina umělců o práci. Byl jsem zaměstnán, jako herec v ...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Ten den vlaky ještě odjížděly tak, jak měly. Lidé nastupovali a vystupovali sledujíce své každo...
Kolik je to dní? Kolik měsíců? A kolik let? Čas běží stále rychleji a rychleji, vzpomínky splý...
Odpuštění  není o tom ...
Ve výtahu:   Jeden student se dvěma studentkami čekal na výtah. Ten student zrovna měl hovor,...
Seděl za svým stolem, v práci, která ho nebavila, a odpočítával hodiny zbývající do setkání s...
Dům na hraně pekla Lásko, odpusť, musel jsem naléhavě odjet. Vydal jsem se hledat jednoho starého ...
Štěstí z pouti Nikdy jsem nebyl průbojný. Není tedy divu, že jsem po různých životních omy...
Ač stále ještě při síle, přesto již očividný stařík se letmo zamyslel. V jeho věku mu již n...
Probudila jsem se do nového rána. Slunce vrhalo do místnosti rudé odlesky, jako by ho překryly obrov...
Já jsem Aneta Tamašková, je mi třicet tři a se svou rodinou bydlím v Brně patnáct minut cesta aut...
Jak je vůbec mohlo napadnout, že se nechám omezovat? Navíc něčím tak pomíjivým. Proč by mě mě...
Já, mé druhé já a zase já. Cinkot sklenic, tříštícího se skla a rámusu v podobě hlaholu op...
Sedím v potemnělém školním kabinetě s respirátorem staženým pod bradou, tak šíleně zamatlané...
Každá nečestnost se nevyplácí ...
Na jednom pracovním stole, žily kancelářské pomůcky a jiné věci, se kterými jejich majitel, spis...
0