Povídka

Nevěra – 1. Rodinná poradna

Autor: Janey

Jsme rodina Hodačová. Já se jmenuji Sandra Hodačová a je mi dvacet pět let. Měřím sto sedmdesát centimetrů. Váha mi kolísá okolo šedesáti až šedesáti pěti kilogramy. Mám dlouhé, po lopatky hnědé vlasy, ale od puberty si je barvím na různé barvy, až jsem nakonec zůstala u červené. Oči mám šedo-zelené. Jinak vlasy většinou mám spletené do culíku. Sem tak si je nechávám rozpuštěné, ale jsme sportovně založená rodina, takže jsem si zvykla je mít spletené do culíku neboli koňského ohonu. Tím, že jsem naznačila, že jsme sportovní rodina, tak nosím ráda sportovní oblečení. Ale třeba do práce mám tmavě modrý kostýmek. Pracuji jako sekretářka v jedné firmě. Jde o zahraniční firmu, ale tato firma má pobočky po celém světě, takže i u nás v České republice. Pocházíme z Karlových Varů. Jsem skoro sedmým rokem vdaná, ale poslední čtyři roky, co se nám narodil syn, si jdeme po vlasech. Takže každodenní hádky jsou na denním pořádku. Nejhorší je, že to odnáší právě náš syn.

Náš syn, kterému jsou čtyři roky, je sto osmnáct centimetrů veliký. Váží okolo pětadvaceti kilogramů. Má krátké černé vlasy, jako jeho otec. Ale barvu očí má zase po mně. Takže šedo-zelené. Nerad se češe, takže většinou vlasy má rozčepýřené. Když mu navrhnu, že mu to zkrátím, nebo spíše půjdeme k holiči, tak to protestuje, že s ním nic nehne. Nechávám ho být. Říkám si, že je ještě malý, a že z toho vyroste. U nás od pěti let je fotbalový kroužek. Takže ho tam chceme přihlásit, ale ještě ten rok si musíme počkat. Jmenuje se Daniel Hodač a také je sportovně založen. Já bych Daniela ráda viděla na atletice, protože je výborný v běhu, ale sám tvrdí, že chce hrát fotbal. Ještě tu byla varianta, že místo fotbalu by hrál tenis, ale manžel by rázně proti tomuto sportu. Já se s ním hádat nechtěla a tak jsem výjimečně rezignovala a s tím fotbalem souhlasila. Jinak Daniel navštěvuje místní školku. Byl to veselý klučina, ale poslední rok se změnil. Je zamlklý, vystrašený, hlavně co se táty týká. Ale já věřím, že z této bázlivosti vyroste. A co je nejhorší? Každý den, je svědkem hádek mezi mnou a jeho otcem.

Můj manžel a otec Daniela se jmenuje Michal Hodáč. Je mu skoro třicet. Narozeniny má v září a ono teprve panuje začátek léta. Michal měří sto osmdesát devět centimetrů a váží okolo sedmdesáti kilogramy. Nosí krátké černé vlasy, spíše než krátké by se dalo říci, že jde o ježka. Jeho oči jsou modré, a když pracuje nejen v práci, ale když je více práce, bere si práci i domů, tak na nose má dioptrické brýle. Ale v nich není moc často. Nebo aspoň doma ne. Pracuje jako obchodník v jedné automobilce. Takže se jednou za čas stane, že jede někam za prací. Nebo spíše tomu říkáme, jezdí na obchodní cestu. Většinou je to po České republice, ale jednou ročně se stává, že jede i do zahraničí. Je to dost přísný člověk, obzvlášť na Daniela. Michal totiž chtěl, aby náš syn nechodil na fotbal, ale na box. Což jsem rozhodně zakázala. A svým způsobem, když jsem udělala kompromis já, že jsem si neprosadila tenis, a Michal box. Takže zbylá varianta byla tak, že vyhrál fotbal. Před narozením Daniela, dost dobře skrýval svou pravou povahu. Po narození syna, se začala jeho pravá podoba vybarvovat. Protože Michal je ten, kdo vždy je ten, kdo vyvolá hádku.

☆ Nehodnoceno ☆

O autorovi

Janey

Motto: Nesuď knihu podle obalu.

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Inline Feedbacks
View all comments
Četba díla zabere cca 11 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Noční režim
Četba díla zabere cca 11 min.
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Rodina bez dětí? Nepředstavitelné. Rodina bez dětí pro nás nebyla rodinou. Po dětech jsme toužil...
6. 2024 Ahoj, jestli si tohle čtete, tak už jsem asi mrtvej. Hm, blbý no, ale vezmu to pěkně...
Já, mé druhé já a zase já. Cinkot sklenic, tříštícího se skla a rámusu v podobě hlaholu op...
Náhlý proud světla ji na okamžik zbavil zraku. Bylo to již dávno, když jej naposledy vnímala a ž...
Prolog Ta zrnka, ta nepatrná smítka vystavěla kdysi čísi srdce. Nebo list v koruně stromu. Či sna...
K našemu stolu si přisedne jakýsi vrásčitý ukrajinec s nesmírnou chutí si povídat. Házíme p...
Bosá ženská chodidla ztěžka kráčela po trávníku pokrytém ranní rosou. Hlava ženy se pomalu o...
Část I.   Nic z toho, co je kolem mého já, mě nebaví. Obestírá mne nuda a já stále p...
Venku jsou slyšet hromy a blesky ozařují oblohu. Příroda jde ruku v ruce s tím, co právě teď c...
  Vcelku uzavřená společnost. Nikterak početná. Na prstech dvou rukou byste je spočetli. Ni...
Tamhle svítí sjezdovka! Znala jsem ho už od školy. Tehdy to bylo takové hubené bidlo, krátké vla...
V učebně s pár studentů je Reid a Hotch (z pohledu Reida):   Já dostal za úkol společně ...
Dědictví, které se předává z generace na generaci
Poté, co se za Anetou zavřely dveře, tak poradkyně se podívala na klienta a on na ni. Usmívali se. ...
Zdravotník rozrazil dvoukřídlé dveře. Do potemnělé chodby pak další dva vtlačili vozík, na kte...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Ten pocit, vidieť ho ruka v ruke s ňou. Ten pocit stáť tam a tváriť sa, že mi je to jedno. ...
Katka: „Jděte všichni do hajzlu, já nemám čas na lidi, jsem ve slepý uličce a bloudim tady s...
Podívala jsem se taky na Hotche, protože mi došlo, že Reid se na Hotche podíval, že ví, o koho jde...
Náhle se vše roztřáslo. Dosud zahálčivě konejšivý poklid byl přerván zvolna se zesilujícími ...
Nakonec byl rád, že se z toho kina vůbec dostal. Od chvíle, kdy se malátně zvedl ze sedačky, než ...
Hotch řídil a já seděla vedle něho. Reid totiž byl rychlejší a sedl si dozadu. Chvíli jsme jeli ...
Z pohledu Teressy:   Ale nakonec na zátah za podezřelým jsem jela já, Gideon, Reid, Morgan a ...
Byla jsem v práci. Pracuji v kanceláři, kde je pár kolegů a zároveň jsou to i mí přátelé. N...
    Byl zas na cestě. Už ani nevěděl, jak se tam ocitnul. Stejný chodník, stejný směr, ba i h...
Až tehdy se to stalo. Nepamatuji se už, kolik mi mohlo být. Určitě jsem ještě nechodil do školy....
Tři životy Život samotný je obrovský dar, který jen tak nepoletuje ve vzduchu ...
Pavlína a Jakub vstoupili do sálu plného lidí. Na tvářích přítomných bylo vidět neskrývané o...
Náhle ho probudil nějaký divoký sen, který vmžiku zapomněl. Zrakem přejížděl po svém neuklize...
Svět kolem mě se zastavil. Všechno je tak tiché, tak jemné, jako by tahle chvíle měla zůstat na p...
Za okny kavárny se na špinavý chodník snášela lehká popelavá sprška. Ticho. Venku se v chladné ...
0