Povídka

Pro nás
Četba díla zabere cca 5 min.

18119518 10155462394506178 5644273940588743083 n
Autor: Kitsune

Láska. Co to vlastně je? Pojem, který nedokázali přesně definovat největší mozky historie, největší milovníci, největší básníci a spisovatelé. Láska má mnoho podob. Skrývá se v každém slovu. V každém pocitu, který nás ovládá, je láska. V každém okamžiku. Láska je ve smíchu. Láska je v slzách. Láska je skryta v rozpacích. Láska je štěstí. Láska je radost. Láska je překvapenost. Láska je naděje. Láska je empatie. Láska je hněv. Láska je nenávist. Láska je strach i odpor. Láska je beznaděj. Láska je opovržení. Láska je posedlost. Láska je závislost. Láska je zoufalství. Láska je euforie. Láska je delirium.

Marně před tebou utíkám. Marně se stěhuju z místa na místo. Marně se tě snažím setřást. Marně se snažím zapomenout na tu chvíli. Na tu kratičkou chvíli. Na ztrátu sebekontroly. Na ztrátu sebekázně. Na sebezapření. Na moment, kdy vznikla naděje. Naděje pro tebe, že tvé city jsou opětovány. Od té doby marně utíkám z tvého dosahu. Marně, protože ty mě vždy najdeš. Vždy mě doženeš. Následuješ mě jako stín, kterého se nedokážu zbavit. Marně se dá oprostit od všeho, co bylo. A tak tu teď stojíme. Tváří v tvář. A já ti nedokážu jen tak odpustit, stejně, jako tě nedokážu přestat milovat. Milovat svého pronásledovatele. Láska skrytá v bolesti a utrpení. Láska skrytá ve strachu. Láska utopená v alkoholu. Láska skrytá v kouři cigaret, které začaly časem stále rychleji docházet. Láska ve vzpomínkách na ten lehký dotek smrti. Na ten pocit hněvu a beznaděje. Na pocit odporu. Na tíživý pocit pout. A tak tu teď stojíme naproti sobě a hledíme si tváří v tvář. Ne, nedokážu ti odpustit. Nedokážu tě přestat milovat. Nedokážu se odpoutat. Stejně tak ty se nedokážeš zbavit posedlosti. Nedokážeš mě přestat milovat. Nedokážeš se dostat z toho deliria pocitů. Nedokážeš bojovat se svou závislostí. Tak mě dál pronásleduješ a číháš za rohem. Snažíš se mě přesvědčit, že to není chyba. Že máme šanci. Ale já ti nedokážu odpustit stejně, jako tě nedokážu přestat milovat. Stojíme naproti sobě a já vidím to zoufalství ve tvých očích. Když přistupuješ ke mně. Jsi čím dál blíž. Chceš se mě dotknout, ale já ti to nedovolím. Nedovolím ti to. Nechci ti to dovolit. Bráním se tvé přízni. Bráním se emocím. Bráním se vzpomínkám. Odstrkuji tě a vytahuji nůž. Tvůj výraz se změnil. Už mi rozumíš, stejně jako já rozumím tobě. Tak dál stojíme naproti sobě. Zoufalství máš stále v očích. Mísí se s pochopením. Se smířením. S touhou vše ukončit. S bolestí. Se strachem. S euforií. S posedlostí. Se závislostí. S beznadějí. A já stále stojím naproti tobě v ruce třímajíc nůž. Oči se zalesknou slzami. Chápeš. Víš, co musí nastat.

Nevím, kdo udělal první krok. Kdo mohl za první proniknutí nože do horkého masa. Kdo způsobil první krvavou stopu. Jediné co vím, že jsem to já, kdo to musí dokončit. A tak dál bodám a nořím ostří do tvého těla. Vytvářím další krvavé stopy. Bolí tě to. Slyším to. Cítím to. Nedokážu přestat. Je to jako droga. Všechny ty roky. Všechna místa. Všechny pocity. Všechny chvíle. Vše co nás pojí. Vše se hrne do nože, který pevně svírám v ruce, a který žije vlastním životem. Cítím tvé zoufalství. Tvou posedlost. Tvou závislost. Tvou touhu. Tvou lásku. Cítíš i ty mé opovržení? Můj hněv? Mou bolest? Můj strach? Mou nenávist? Mou lásku? Pokračuji dál a dál, dokud se neunavím a ty nepadáš k zemi. Slyším tvůj těžký dech a němé prosby. Ne. Neslyším. Cítím. Svazuji ti ruce a nohy k sobě. Nemůžeš se bránit. Táhnu tě k hlubokému jezeru. Neovládám se. Táhne mě jediná myšlenka. Musím to dokončit. Prostě musím. Musím nás osvobodit. Vysvlékám se z šatů. Nesmím se namočit. Mé tělo obklopuje ledové vlhko. Nesu tě dál a dál dokud mi voda nesahá po pás. Koukám na tebe. Strach. Láska. Závislost. Láska. Nenávist. Láska. Posedlost. Láska. Hněv. Láska. Beznaděj. Láska. Odpor. Láska. Zoufalství. Láska. Euforie. Láska. Delirium. Láska. Smrt. Láska. Pouštím tě a dívám se, jak tvá tvář mizí pod hladinou. Tiché, miluji tě, se tetelí kolem nás. V chladné vodě. Obklopuje nás. Dusí nás. Osvobozuje. Likviduje. Šeptá nevyřčené. Žije pro nás. Umírá pro nás. A připomíná nám, že Pro Nás je již pozdě.

O autorovi

Kitsune

Vždy je čas na čaj...

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Velikost textu
☆ Nehodnoceno ☆

Poslední příspěvky autora:

Velikost textu
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora

Jak se ti to líbilo?

☆ Nehodnoceno ☆
Přidej svou minirecenzi:

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Flowers Roses Leaves Petals Buds  - svetlanabar / Pixabay
Bosá ženská chodidla ztěžka kráčela po trávníku pokrytém ranní rosou. Hlava ženy se pomalu o...
1. Obr Ínemak s Normanem nekončí Nevím, proč jsem si vlastně myslela, že po tom všem, co se stal...
  V domě číhá nebezpečí. Ve snu jsem se z ničeho nic objevila v podkroví toho domu. Zdánlivě...
Motýlí dům I přes různé druhy exotických motýlů, měl nejraději své malinké černokřídlé ...
Vláček
Třpytivý odlesk potoka přilákal unavenou dvojici, aby se osvěžila v chladném proudu lesního pram...
Náhle mě cosi drclo do lokte. Paže se svezla z opěrky a tělo, které tak přišlo o oporu, se nachý...
Volání ze snů Když se sny zdají být naléhavé a volají ti, kteří si přejí změnit svůj osud...
Vždycky jsem byl plachý a vcelku uzavřený člověk. Místo abych chodil na zábavy, jako moji ostatn...
  Hned se jí zalíbil. Stál na pódiu a hrál rytmickou skladbu na kytaru vedle svého kolegy, kt...
Byl pátek a bylo okolo osmé hodiny ranní. Okolo desáté měl přijet Michalův bratr Patrik s rodino...
Všichni jsme se na Martina podívali. Po tvářičce mu tekla slza. „Copak Martine, co se stalo?“...
Kolik je to dní? Kolik měsíců? A kolik let? Čas běží stále rychleji a rychleji, vzpomínky splý...
Žili jsme u moře. Od vždycky. Miloval jsem zvuk vln, pěnu na březích při přílivu, racky krouží...
  “Co to máš na tváři? Tady vlevo? Vždyť to vypadá jako hadí kůže. Ale je to slizké....
Pan Bělounek seděl za stolem a byl nešťastný. Oči schované za velkými brýlemi upíral směrem ke...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

  “Co to máš na tváři? Tady vlevo? Vždyť to vypadá jako hadí kůže. Ale je to slizké....
5.5. 1829 Nevěděla jsem, že to bude tak náročný. Dřív to takhle nebylo. Dřív bylo všechno j...
  Hned se jí zalíbil. Stál na pódiu a hrál rytmickou skladbu na kytaru vedle svého kolegy, kt...
1. Horor ještě nekončí Norman mě uspal u krbu,zaspala jsem těžkým neklidným spánkem ze kteréh...
Náhle se vše roztřáslo. Dosud zahálčivě konejšivý poklid byl přerván zvolna se zesilujícími ...
Může za to obr? Obr Ínemak trval na tom, abych byla přítomná, když bude trénovat své zajatce ...
Flowers Roses Leaves Petals Buds  - svetlanabar / Pixabay
Bosá ženská chodidla ztěžka kráčela po trávníku pokrytém ranní rosou. Hlava ženy se pomalu o...
Část I.   Nic z toho, co je kolem mého já, mě nebaví. Obestírá mne nuda a já stále p...
Elektrický jeřáb pomalu pokládá dřevěnou rakev na zadní rampu vojenské dodávky. V pozadí při...
Beze stínu Autobus se sunul sluncem prozářenou podzimní ulicí. Venku tančily lístky ve zlatavých ...
Zpátky u Děsmana Zdálo se, že tady se čas zastavil. U Děsmana v jeho skrýši vypadalo všechno st...
Mé jméno je Rebeka, ale všichni mi říkají Beka. V tom baráku jsme s bráchou Nikolasem a mámou ...
Všichni jsme se na Martina podívali. Po tvářičce mu tekla slza. „Copak Martine, co se stalo?“...
Ten den vlaky ještě odjížděly tak, jak měly. Lidé nastupovali a vystupovali sledujíce své každo...
Déšť bubnoval na sklo okna, kapky stékaly v nepravidelných proudech a tvořily na skle chaotickou s...
Hlasité předčítání