Povídka

2. díl – Pokušení – 3. kap.

Autor: JaneyT
Toto dílo je (13/25) součást sbírky: 
Myšlenky zločince - 1. série
  

V kanceláři:

 

Po shlédnutí daného videa, kdy mi tuhla krev v žilách a určitě nejen mě, jsme měli odlet za půl hodiny. JJ nám všem dala složku, kde byli ve zkratce informace, které nám sdělila, než nám pustila to dané video. Vzala jsem složku do ruky a do kapsy si dala svůj mobil, že si zajdu pro kabát a klíče od auta a pojedu na naše letiště.

„Jane, mohu s tebou mluvit?“ zeptal se mě Hotch, když všichni byli pryč. Občas jsem pomalejší, tak teď se mi to vymstila.

„Hotchi, nepočká to? Máme případ.“ Upozornila jsem Hotche, že není čas na nějaké řeči. Hned jsem si totiž vzpomněla na Seattle. A bála jsem se, že teď to bude pokračovat.

„Bude to chvilka. Chci ti jenom říct, že až se vrátíme, tak se ti ozvu a ty šachy tě naučím.“ Řekl Hotch a usmál se. Poté jeho úsměv zmizel z jeho tváře a vzal si věci a mě tam nechal stát jak solný sloup. Byla jsem v šoku z toho, co mi řekl. A obzvlášť, mě odzbrojil ten jeho úsměv.

„Ale já se to nechci naučit.“ Zašeptala jsem a poté pospíchala pro svůj kabát a klíče od auta, abych mohla jet na letiště FBI.

 

V tryskáči:

 

V tryskáči jsem seděla na pohovce, s Derekem a Elle. Já jaksi uprostřed. Ale jiná debata se nevedla při letu než o případu.

„Pro sériové žháře existují dva stresory. Jeden je, že ztratí práci a druhý je, že ztratí svou lásku.“ Začal jako první o případu mluvit Gideon.

„Kdy byl založen první oheň?“ zeptal se Hotch a podíval se na JJ. Já měla v ruce desky otevřené, ale při čekání na odpovědi na tuto otázku jsem se podívala na JJ. To, co se stalo v kanceláře před odletem jsem vytěsnila a soustředila se na práci.

„V březnu. Další…v květnu a třetí až v září. Poté o dva týdny později byly tři požáry za jednu noc.“ Odpověděla JJ a na chvíli se podívala do svých poznámek.

„Začíná zrychlovat. Oheň se mu líbí čím dál tím víc.“ Pronesla jsem v obavě, aby se to ještě víc nevystupňovalo.

„Hej, Reide, máš statistiku o žhářství?“ Zeptal se Derek a podíval se na Reida.

„Z osmdesáti dvou procent jde o bělochy mezi sedmnácti a sedma dvaceti let. Žhářek je mnohem méně a málo pravděpodobné. Motiv je většinou pomsta.“ Odpověděl hned Reid, aniž by si to někde přečetl či někde našel. Prostě to měl v hlavě. I když to nebyla veselá atmosféra, tak jsem na tváři na chvíli měla malý úsměv.

„Zní to tak, že náš žhář je chlapec a zároveň student univerzity.“ Promluvila Elle, což by do těchto statistik, které řekl Reid, i pasovalo.

„Nebuďte si tak jistí. Moc se spoléháte na statistiky. Nepřipustíte si neočekávané.“ Začal nás poučovat Gideon. Zamyslela jsem se a musela uznat, že má pravdu. Nemusí vždy jít o muže. Může jít i o ženu, i když to třeba je nepravděpodobné.

„Pokud po dvou týdnech přešel ke třem požárům za jednu noc…Rychle eskaluje.“ Pronesla Teressa, což jsem musela přikývnout hlavou na souhlas.

„Přešel od moci poškodit budovy k něčemu, co ho nebo ji uspokojí víc. Moc nad životem a smrtí lidí.“ Pronesla jsem, že souhlasím s Teressou i Gideonem.

☆ Nehodnoceno ☆



<< Část 12         Část 14 >>

O autorovi

JaneyT

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Inline Feedbacks
View all comments
Četba díla zabere cca 7 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Noční režim
Četba díla zabere cca 7 min.
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

(Podle skutečné události, jen lehce přibarveno)   „Tak nezapomeň, vole, dneska v sedm u mě...
Byla jsem v práci. Pracuji v kanceláři, kde je pár kolegů a zároveň jsou to i mí přátelé. N...
Dnes je osmnáctý prosinec roku 1978, den narození našeho milovaného vůdce, soudruha Stalina. K tét...
  A nakonec se tak i stalo. Kromě těch několika málo minut jsem si pak už nikdy nepomyslel, ...
Rodina bez dětí? Nepředstavitelné. Rodina bez dětí pro nás nebyla rodinou. Po dětech jsme toužil...
To se takhle ráno vzbudíte, tedy jste vzbuzení otravným zvoněním budíku, a jen co otevřete oči, ...
Z pohledu Gideona:   Já a Elle jsme pronásledovali z povzdálí bachaře Timothyho Vogela. To ...
Muž ve žluté košili   Romana se usadila na křesle a vyčkávala, kdy přijde Stanislav, znač...
Štěstí z pouti Nikdy jsem nebyl průbojný. Není tedy divu, že jsem po různých životních omy...
V panelu betonovejch svatyní postmoderní společnosti jsou zakletý duchové. Vím to od tý doby, co ...
Dítě se dalo do pláče. Dítě. Ještě nemluvně. O to pronikavější ten křik byl. Již pár okam...
Poté, co se za Anetou zavřely dveře, tak poradkyně se podívala na klienta a on na ni. Usmívali se. ...
Maminko, v okamžiku narození jsem vnímala jen chlad, strach a konejšivou hebkost Tvého hlasu. Zat...
Nepříjemná událost „Kdo to udělal?“ Wer hat es gemacht? Wer hat… V jednom z proudících ve...
Seděl za svým stolem, v práci, která ho nebavila, a odpočítával hodiny zbývající do setkání s...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

"Tati, tati! Já chci k tobě!" kňučí z dálky nepřeslechnutelný hlásek. Kdo by odolal...
Byl prosinec, sníh se sypal za oknem jako roztržená peřina. Do Vánoc chybělo jen několik málo dn...
  Vcelku uzavřená společnost. Nikterak početná. Na prstech dvou rukou byste je spočetli. Ni...
(Podle skutečné události, jen lehce přibarveno)   „Tak nezapomeň, vole, dneska v sedm u mě...
Ten den vlaky ještě odjížděly tak, jak měly. Lidé nastupovali a vystupovali sledujíce své každo...
A tak jsem na to tenkrát přišel. Co mi to dalo hlavy lámání! Skoro celou polovinu života. A to už...
Neobyčejný příběh Ať kdokoliv myslí na cokoliv, všechno se splní
Šel závějemi. Město jako kráva a nikde nikdo. Měl na sobě jenom triko a byla mu ukrutná zima. Ně...
Sedím v potemnělém školním kabinetě s respirátorem staženým pod bradou, tak šíleně zamatlané...
Probudila jsem se do nového rána. Slunce vrhalo do místnosti rudé odlesky, jako by ho překryly obrov...
5.5. 1829 Nevěděla jsem, že to bude tak náročný. Dřív to takhle nebylo. Dřív bylo všechno j...
Tanečky v lázních   Seděl jsem u snídaně v lázeňské restauraci a doufal, že mi čtrná...
Část I.   Nic z toho, co je kolem mého já, mě nebaví. Obestírá mne nuda a já stále p...
Venku jsou slyšet hromy a blesky ozařují oblohu. Příroda jde ruku v ruce s tím, co právě teď c...
Dům na hraně pekla Lásko, odpusť, musel jsem naléhavě odjet. Vydal jsem se hledat jednoho starého ...
0