Povídka

2. díl – Pokušení – 3. kap.

Autor: JaneyT
Toto dílo je (13/25) součást sbírky: 
Myšlenky zločince - 1. série
  

V kanceláři:

 

Po shlédnutí daného videa, kdy mi tuhla krev v žilách a určitě nejen mě, jsme měli odlet za půl hodiny. JJ nám všem dala složku, kde byli ve zkratce informace, které nám sdělila, než nám pustila to dané video. Vzala jsem složku do ruky a do kapsy si dala svůj mobil, že si zajdu pro kabát a klíče od auta a pojedu na naše letiště.

„Jane, mohu s tebou mluvit?“ zeptal se mě Hotch, když všichni byli pryč. Občas jsem pomalejší, tak teď se mi to vymstila.

„Hotchi, nepočká to? Máme případ.“ Upozornila jsem Hotche, že není čas na nějaké řeči. Hned jsem si totiž vzpomněla na Seattle. A bála jsem se, že teď to bude pokračovat.

„Bude to chvilka. Chci ti jenom říct, že až se vrátíme, tak se ti ozvu a ty šachy tě naučím.“ Řekl Hotch a usmál se. Poté jeho úsměv zmizel z jeho tváře a vzal si věci a mě tam nechal stát jak solný sloup. Byla jsem v šoku z toho, co mi řekl. A obzvlášť, mě odzbrojil ten jeho úsměv.

„Ale já se to nechci naučit.“ Zašeptala jsem a poté pospíchala pro svůj kabát a klíče od auta, abych mohla jet na letiště FBI.

 

V tryskáči:

 

V tryskáči jsem seděla na pohovce, s Derekem a Elle. Já jaksi uprostřed. Ale jiná debata se nevedla při letu než o případu.

„Pro sériové žháře existují dva stresory. Jeden je, že ztratí práci a druhý je, že ztratí svou lásku.“ Začal jako první o případu mluvit Gideon.

„Kdy byl založen první oheň?“ zeptal se Hotch a podíval se na JJ. Já měla v ruce desky otevřené, ale při čekání na odpovědi na tuto otázku jsem se podívala na JJ. To, co se stalo v kanceláře před odletem jsem vytěsnila a soustředila se na práci.

„V březnu. Další…v květnu a třetí až v září. Poté o dva týdny později byly tři požáry za jednu noc.“ Odpověděla JJ a na chvíli se podívala do svých poznámek.

„Začíná zrychlovat. Oheň se mu líbí čím dál tím víc.“ Pronesla jsem v obavě, aby se to ještě víc nevystupňovalo.

„Hej, Reide, máš statistiku o žhářství?“ Zeptal se Derek a podíval se na Reida.

„Z osmdesáti dvou procent jde o bělochy mezi sedmnácti a sedma dvaceti let. Žhářek je mnohem méně a málo pravděpodobné. Motiv je většinou pomsta.“ Odpověděl hned Reid, aniž by si to někde přečetl či někde našel. Prostě to měl v hlavě. I když to nebyla veselá atmosféra, tak jsem na tváři na chvíli měla malý úsměv.

„Zní to tak, že náš žhář je chlapec a zároveň student univerzity.“ Promluvila Elle, což by do těchto statistik, které řekl Reid, i pasovalo.

„Nebuďte si tak jistí. Moc se spoléháte na statistiky. Nepřipustíte si neočekávané.“ Začal nás poučovat Gideon. Zamyslela jsem se a musela uznat, že má pravdu. Nemusí vždy jít o muže. Může jít i o ženu, i když to třeba je nepravděpodobné.

„Pokud po dvou týdnech přešel ke třem požárům za jednu noc…Rychle eskaluje.“ Pronesla Teressa, což jsem musela přikývnout hlavou na souhlas.

„Přešel od moci poškodit budovy k něčemu, co ho nebo ji uspokojí víc. Moc nad životem a smrtí lidí.“ Pronesla jsem, že souhlasím s Teressou i Gideonem.

☆ Nehodnoceno ☆



<< Část 12         Část 14 >>

O autorovi

JaneyT

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Inline Feedbacks
View all comments
Četba díla zabere cca 7 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Noční režim
Četba díla zabere cca 7 min.
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Katka: „Jděte všichni do hajzlu, já nemám čas na lidi, jsem ve slepý uličce a bloudim tady s...
předchozí část zde … V noci jsem ale opět nemohl usnout. Mrazivá, tvrdá podlaha mě i přes si...
Čas se dělí na jednotlivý části asi jako rostoucí strom. Vždycky vlezeš na nějakou větev, kter...
Já, mé druhé já a zase já. Cinkot sklenic, tříštícího se skla a rámusu v podobě hlaholu op...
Každý nový vztah  je tak trochu vabank ...
Láska. Co to vlastně je? Pojem, který nedokázali přesně definovat největší mozky historie, nejv...
Tohle nebylo ráno jako každé jiné. Sluneční paprsky pronikající skrze mezírky ve svěšených ž...
Podívala jsem se taky na Hotche, protože mi došlo, že Reid se na Hotche podíval, že ví, o koho jde...
předchozí část zde   … „Tak už mi věříte?“ pronesla tiše paní Müllerová, kter...
To se takhle ráno vzbudíte, tedy jste vzbuzení otravným zvoněním budíku, a jen co otevřete oči, ...
Kec mi lačni „Juj, ta ja mi ci hutorila, že kebi ši ňebul pažravi, jak tvoja mac, mohol ši buc t...
Zjistil jsem to až na cestě k autobusu. Navyklým způsobem jsem chtěl stále sklouzávající brýle ...
Tamhle svítí sjezdovka! Znala jsem ho už od školy. Tehdy to bylo takové hubené bidlo, krátké vla...
Mé jméno je Rebeka, ale všichni mi říkají Beka. V tom baráku jsme s bráchou Nikolasem a mámou ...
Hotch řídil a já seděla vedle něho. Reid totiž byl rychlejší a sedl si dozadu. Chvíli jsme jeli ...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Koťátko „Na mlynářově plotě viselo chcíplý kotě. Kdo první promluví, ten to kot...
Už ani nevím, co jsem to tenkrát provedl. Zlobil jsem. Jako každé dítě. Až když odrostete tomu n...
Čeká mě cesta pěšky přes kopec ve tmě a zimě. Vůbec se mi nechce. Navíc je oblačno místy zat...
předchozí část zde … Dlouhou dobu mi nic z toho nedávalo absolutně pražádný smysl. Nesouhlasil...
Slečna Zdeňka Kosáčková bydlela v Praze na Kampě, odtud chodila do Dívčí školy proživotní - t...
Já jsem Aneta Tamašková, je mi třicet tři a se svou rodinou bydlím v Brně patnáct minut cesta aut...
Podívala jsem se taky na Hotche, protože mi došlo, že Reid se na Hotche podíval, že ví, o koho jde...
předchozí část zde   IV. Droga Jiří čekal, až se jej na To kultista konečně zeptá. ...
Za okny kavárny se na špinavý chodník snášela lehká popelavá sprška. Ticho. Venku se v chladné ...
6. 2024 Ahoj, jestli si tohle čtete, tak už jsem asi mrtvej. Hm, blbý no, ale vezmu to pěkně...
Sedím. Sám bez sebe. Kolem mě vnímám vše rozmazaně jako v mlze. Tuším jen, že se okolo pohybuj...
předchozí část zde   IX. Probuzení Jako mrknutím oka, sotva se Jiří schoulil na ledovou...
  Vcelku uzavřená společnost. Nikterak početná. Na prstech dvou rukou byste je spočetli. Ni...
Tohle nebylo ráno jako každé jiné. Sluneční paprsky pronikající skrze mezírky ve svěšených ž...
Bílou? Jen čistě bílou? Co tím myslí? Proč po tom všem navrhuje jen obyčejnou bílou? Tak nejasn...
0