Povídka

2. díl – Pokušení – 7. kap.

Autor: JaneyT
Toto dílo je (17/25) součást sbírky: 
Myšlenky zločince - 1. série
  

V učebně s pár studentů je Reid a Hotch (z pohledu Reida):

 

Já dostal za úkol společně s Hotchem popovídat si se studenty. Budova tak nějak byla prozatím v bezpečí, takže jsme ji mohli využívat. Panoval večer, tak se to hodilo, protože jinak bychom museli být venku, kde už nějaké to teplo nebylo. S Hotchem jsme vstoupili do místnosti, kde byli studenti. Povídali si, ale co jsme vstoupili, tak se na nás podívali.

„Reide, jsi blíž k jejich věku, tak můžeš začít.“ Promluvil na mě Hotch. Nejistě jsem se na Hotche podíval a poté po studentech. Sice jich moc nebylo, ale neměl jsem to moc rád. Takhle vystupovat. Ale to k mé práci patřilo. Ale věděl jsem, že se to všechno naučím. Nadechl jsem se a spustil.

„Ehm. Ahoj lidi. Jmenuji se doktor Spencer Reid. Jsem agentem u BAU jednotky. Jde o jednotku behaviorální analýzy FBI. Dřív se tomu říkalo BSU, což je jednotka pro behaviorální vědu, ale dneska se tomu tak už neříká.“ Začal jsem vysvětlovat až pro ostatní dost složitě, co jsme zač. Polknul jsem a pokračoval. „Je to součástí NCAVC, což je národní středisko pro analýzu násilné trestné činnosti. Je součástí tak zvané CIRG, což je skupina, která se zabývá reakcí kritických incidentů a…“ v tom mě Hotch přerušil, za což jsem byl moc rád. Vždy na vše jdu vědecky. Tím, že pro ostatní jsem génius, tak mi nikdo nerozumí. Musím na tom zapracovat.

„Tím se snaží říct, jak nám můžete pomoci.“ Řekl Hotch přesně to, co jsem jim říkal já. Jen to zjednodušil oproti mně.

„Mohu, prosím?“ ozval se studente a Hotch pokývnul na znamení, že může pokračovat. Já se na něho podíval a sledoval toho studenta.

„Děkuji.“ Poděkoval student a začal nám kreslit nákres. „Vidíte to? Vyvrtáte otvor do boku, který naplníte benzínem, nebo použijete něco jiného, co je hořlavé. A tím máte plamen. Přesně tohle se stalo, že?“ vysvětlil student a zeptal se. Podíval se po Hotchovi, jestli se na tuto otázku bude reagovat.

„Je to na sociální síti.“ Promluvila nějaká studentka, na kterou jsem se podíval.

„Chcete vědět, jak se vyrobí Molotovův koktejl, který se zapálí?“ zeptala se jiná studentka, na kterou jsem se podíval nejen já, ale i Hotch. Hotch pokývl hlavou, aby pokračovala. „Potřebujete draslík, síru…a cukr. Cukr, cukr, což není úplně plutonium. A tyto věci získáte kdekoli. Třeba cukr si seženete v supermarketu.“ Vysvětlila dívka a při poslední zmínce o sehnání těchto surovin se ostatní studenti zasmáli. Ale v podstatě měla pravdu.

„Abyste to věděli, tak nemusíte být chemický specialista.“ Ozval se jiný student a ve třídě se zase ozval smích.

„Myslíte si, že jde o studenta chemie?“ zeptala se studentka, která nám řekla, jak vyrobit Molotovův koktej. Hned jsem se na ni zase podíval.

„Chceš vědět, co si myslím?“ ozval se student, který promluvil před tím jako první a dělal nám nákres. Daná dívka se na něho taky podívala a přikývla hlavou na souhlas. „Myslím, že bych, jsem si měl vzít ještě jeden semestr.“ Řekl a pobavil zase celou třídu.

„Je deset hodin večer, co jinak tady ještě všichni děláte?“ zeptal se všech Hotch a i já se podíval na hodiny.

☆ Nehodnoceno ☆



<< Část 16         Část 18 >>

O autorovi

JaneyT

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Inline Feedbacks
View all comments
Četba díla zabere cca 4 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Noční režim
Četba díla zabere cca 4 min.
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Houba se k Marii přislídila uprostřed zimy. Měla ráda chlad a Mariin pokoj by oním nejchladnější...
Vždycky jsem byl plachý a vcelku uzavřený člověk. Místo abych chodil na zábavy, jako moji ostatn...
Seděl za svým stolem, v práci, která ho nebavila, a odpočítával hodiny zbývající do setkání s...
Neobyčejný příběh Ať kdokoliv myslí na cokoliv, všechno se splní
"Tati, tati! Já chci k tobě!" kňučí z dálky nepřeslechnutelný hlásek. Kdo by odolal...
Sedím v potemnělém školním kabinetě s respirátorem staženým pod bradou, tak šíleně zamatlané...
Když jsem jednou kráčel otevřeným vesmírem po šňůře na prádlo, všiml jsem si úžasné záře...
Nanami Ichigo: Seděla jsem doma v obýváku na gauči a pustila si televizi. Dávali pěkný film s R...
Sci-fi příběh pro nejlepšího tátu na světě. Napsal Ephe. V propastné hlubině nekonečného ves...
Jsem černý svědomí tohohle města, jeho duše, kterou nikdy nemělo. Jsem fantom, personifikace jeho ...
Postavila vodu na kávu. Kávu nesnášela, její chuť ji nutila šklebit se, a i když se snažila hoř...
Svět kolem mě se zastavil. Všechno je tak tiché, tak jemné, jako by tahle chvíle měla zůstat na p...
Část I.   Nic z toho, co je kolem mého já, mě nebaví. Obestírá mne nuda a já stále p...
Neustále hledím na kurzor, problikávající na bílé stránce. Ta zář mě oslňuje, jako bych hled...
Když jsem byl mladý a rozhodoval se, jestli se stanu policajtem, ještě jsem ale nevěděl, že budu m...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Bosá ženská chodidla ztěžka kráčela po trávníku pokrytém ranní rosou. Hlava ženy se pomalu o...
V kanceláři:   Po shlédnutí daného videa, kdy mi tuhla krev v žilách a určitě nejen mě...
předchozí část zde … Vzbudil jsem se na podlaze někdy kolem osmé ráno, celý rozbolavělý, se...
Nemůžu si pomoci, prostě jsem se bezhlavě zamiloval! Pořád mám před sebou její obrovské hnědé...
Konečně! Dočkal jsem se. Osvěžení po dlouhém dni. Už mi ho bylo třeba. Hřejivá voda stéká k...
Svět kolem mě se zastavil. Všechno je tak tiché, tak jemné, jako by tahle chvíle měla zůstat na p...
Až tehdy se to stalo. Nepamatuji se už, kolik mi mohlo být. Určitě jsem ještě nechodil do školy....
Ve výtahu:   Jeden student se dvěma studentkami čekal na výtah. Ten student zrovna měl hovor,...
předchozí část zde Natálie Müllerová NEOTVÍRAT! 7. ledna 2001 Už jsou to tři dny, co js...
Sedím. Sám bez sebe. Kolem mě vnímám vše rozmazaně jako v mlze. Tuším jen, že se okolo pohybuj...
předchozí část zde   IV. Droga Jiří čekal, až se jej na To kultista konečně zeptá. ...
V provizorním stanovišti:   Zašli jsme do jedné místnosti, kterou na kampusu nám vynahradil...
Zabzučel mi telefon a z displeje na mě blikala ikonka smsky. Rozespale jsem ho odemkl. Zpráva byla od...
Já, mé druhé já a zase já. Cinkot sklenic, tříštícího se skla a rámusu v podobě hlaholu op...
předchozí část zde   … „Tak už mi věříte?“ pronesla tiše paní Müllerová, kter...
0