Povídka

2. díl – Pokušení – 7. kap.

Autor: JaneyT
Toto dílo je (17/25) součást sbírky: 
Myšlenky zločince - 1. série
  

V učebně s pár studentů je Reid a Hotch (z pohledu Reida):

 

Já dostal za úkol společně s Hotchem popovídat si se studenty. Budova tak nějak byla prozatím v bezpečí, takže jsme ji mohli využívat. Panoval večer, tak se to hodilo, protože jinak bychom museli být venku, kde už nějaké to teplo nebylo. S Hotchem jsme vstoupili do místnosti, kde byli studenti. Povídali si, ale co jsme vstoupili, tak se na nás podívali.

„Reide, jsi blíž k jejich věku, tak můžeš začít.“ Promluvil na mě Hotch. Nejistě jsem se na Hotche podíval a poté po studentech. Sice jich moc nebylo, ale neměl jsem to moc rád. Takhle vystupovat. Ale to k mé práci patřilo. Ale věděl jsem, že se to všechno naučím. Nadechl jsem se a spustil.

„Ehm. Ahoj lidi. Jmenuji se doktor Spencer Reid. Jsem agentem u BAU jednotky. Jde o jednotku behaviorální analýzy FBI. Dřív se tomu říkalo BSU, což je jednotka pro behaviorální vědu, ale dneska se tomu tak už neříká.“ Začal jsem vysvětlovat až pro ostatní dost složitě, co jsme zač. Polknul jsem a pokračoval. „Je to součástí NCAVC, což je národní středisko pro analýzu násilné trestné činnosti. Je součástí tak zvané CIRG, což je skupina, která se zabývá reakcí kritických incidentů a…“ v tom mě Hotch přerušil, za což jsem byl moc rád. Vždy na vše jdu vědecky. Tím, že pro ostatní jsem génius, tak mi nikdo nerozumí. Musím na tom zapracovat.

„Tím se snaží říct, jak nám můžete pomoci.“ Řekl Hotch přesně to, co jsem jim říkal já. Jen to zjednodušil oproti mně.

„Mohu, prosím?“ ozval se studente a Hotch pokývnul na znamení, že může pokračovat. Já se na něho podíval a sledoval toho studenta.

„Děkuji.“ Poděkoval student a začal nám kreslit nákres. „Vidíte to? Vyvrtáte otvor do boku, který naplníte benzínem, nebo použijete něco jiného, co je hořlavé. A tím máte plamen. Přesně tohle se stalo, že?“ vysvětlil student a zeptal se. Podíval se po Hotchovi, jestli se na tuto otázku bude reagovat.

„Je to na sociální síti.“ Promluvila nějaká studentka, na kterou jsem se podíval.

„Chcete vědět, jak se vyrobí Molotovův koktejl, který se zapálí?“ zeptala se jiná studentka, na kterou jsem se podíval nejen já, ale i Hotch. Hotch pokývl hlavou, aby pokračovala. „Potřebujete draslík, síru…a cukr. Cukr, cukr, což není úplně plutonium. A tyto věci získáte kdekoli. Třeba cukr si seženete v supermarketu.“ Vysvětlila dívka a při poslední zmínce o sehnání těchto surovin se ostatní studenti zasmáli. Ale v podstatě měla pravdu.

„Abyste to věděli, tak nemusíte být chemický specialista.“ Ozval se jiný student a ve třídě se zase ozval smích.

„Myslíte si, že jde o studenta chemie?“ zeptala se studentka, která nám řekla, jak vyrobit Molotovův koktej. Hned jsem se na ni zase podíval.

„Chceš vědět, co si myslím?“ ozval se student, který promluvil před tím jako první a dělal nám nákres. Daná dívka se na něho taky podívala a přikývla hlavou na souhlas. „Myslím, že bych, jsem si měl vzít ještě jeden semestr.“ Řekl a pobavil zase celou třídu.

„Je deset hodin večer, co jinak tady ještě všichni děláte?“ zeptal se všech Hotch a i já se podíval na hodiny.

☆ Nehodnoceno ☆



<< Část 16         Část 18 >>

O autorovi

JaneyT

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Inline Feedbacks
View all comments
Četba díla zabere cca 4 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Noční režim
Četba díla zabere cca 4 min.
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

  “Co to máš na tváři? Tady vlevo? Vždyť to vypadá jako hadí kůže. Ale je to slizké....
Náhle ho probudil nějaký divoký sen, který vmžiku zapomněl. Zrakem přejížděl po svém neuklize...
Maminko, v okamžiku narození jsem vnímala jen chlad, strach a konejšivou hebkost Tvého hlasu. Zat...
O kohoutkovi a slepičce - rok poté   Sebastián stál u fermanu a nevěřil svým očím. Zn...
Všichni pohromadě u horké linky:   Poté, co jsme domluvili s Garcinou, která slíbila, že s...
Tanečky v lázních   Seděl jsem u snídaně v lázeňské restauraci a doufal, že mi čtrná...
předchozí část zde   VI. Přijímat Následně se ale Jiří začal cítit poněkud podlome...
Načo sú človeku školy, tituly pred a za menom? Aj tak nebude dosť dobrý pre spoločnosť, pre svet....
V kanceláři:   Bylo pondělí a všichni jsme byli v zasedačce a čekali na naší styční d...
Dítě se dalo do pláče. Dítě. Ještě nemluvně. O to pronikavější ten křik byl. Již pár okam...
Ten den vlaky ještě odjížděly tak, jak měly. Lidé nastupovali a vystupovali sledujíce své každo...
Neobyčejný příběh Ať kdokoliv myslí na cokoliv, všechno se splní
Já jsem Aneta Tamašková, je mi třicet tři a se svou rodinou bydlím v Brně patnáct minut cesta aut...
Kde to kruci jsem? Na nic si nepamatuji. Všude je tma. Ruce mám napřažené před sebou a zoufale se s...
  A nakonec se tak i stalo. Kromě těch několika málo minut jsem si pak už nikdy nepomyslel, ...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

(Podle skutečné události, jen lehce přibarveno)   „Tak nezapomeň, vole, dneska v sedm u mě...
Houba se k Marii přislídila uprostřed zimy. Měla ráda chlad a Mariin pokoj by oním nejchladnější...
Když jsem jednou kráčel otevřeným vesmírem po šňůře na prádlo, všiml jsem si úžasné záře...
Já, mé druhé já a zase já. Cinkot sklenic, tříštícího se skla a rámusu v podobě hlaholu op...
Čeká mě cesta pěšky přes kopec ve tmě a zimě. Vůbec se mi nechce. Navíc je oblačno místy zat...
Pan Dan se rozvaloval na útulném místě spolujezdce a ospale pozoroval, jak za okny monotónně ubíh...
Když jsem byl mladý a rozhodoval se, jestli se stanu policajtem, ještě jsem ale nevěděl, že budu m...
Sedím. Sám bez sebe. Kolem mě vnímám vše rozmazaně jako v mlze. Tuším jen, že se okolo pohybuj...
V ulici Palm Beach:   V jednom rodinném domě v ulici Palm Beach hrála televize, kde zrovna b...
Dnes je osmnáctý prosinec roku 1978, den narození našeho milovaného vůdce, soudruha Stalina. K tét...
Čas se dělí na jednotlivý části asi jako rostoucí strom. Vždycky vlezeš na nějakou větev, kter...
Bratři „Si idem hominis corpus reparatur ad vitam, pari ratione oportet quod quicquid in corpore h...
Náhlý proud světla ji na okamžik zbavil zraku. Bylo to již dávno, když jej naposledy vnímala a ž...
Za okny kavárny se na špinavý chodník snášela lehká popelavá sprška. Ticho. Venku se v chladné ...
Koťátko „Na mlynářově plotě viselo chcíplý kotě. Kdo první promluví, ten to kot...
0