U Hotche doma:
Skládal jsem nově koupenou postýlku pro miminko. Já a moje žena Hayley jsme čekali našeho prvního potomka. Nakonec jsme si nechali říct, jestli to bude holčička či kluk. Měl to být kluk. Já podle návodu skládal postýlku a Hayley četla jména, abychom jsme se shodli, jak se náš syn bude jmenovat. Já chtěl jméno John, ale jí se to moc nelíbilo. Chtěl jsem prostě Johna. Ale nechtěl jsem se hádat, obzvlášť když byla v osmém měsíci. Šrouboval jsem šroubky, abych dal k sobě příčky a přemýšlel jsem, co dneska dělá o volném odpoledni dělá Jane. Hayley seděla na naší posteli a projížděla knihou. Šlo o knihu, kde byla jména pro děti mužského pohlaví i s významem daného jména.
„A co Andrew? Toto jméno má řecký význam. Značí statečnost.“ Přečetla a podívala se na mě. Já přestal šroubovat a podíval se na ni s úsměvem na tváři.
„Budeme mu říkat…Sergio.“ Navrhnul jsem jiné jméno. Podívala se na mě tak, že její oči říkaly, jestli to myslím vážně.
„Ha, ha. Řekni mi, že si děláš legraci.“ Ozvala se, ale když viděla můj velký úsměv na tváři, muselo jí dojít, že si dělám srandu. Začala se taky smát.
„Butch.“ Navrhnul jsem jiné, pro mě lepší jméno. Začal jsem znovu šroubovat šrouby u postýlky. Už mi jich moc nezbývalo a postýlka byla hotová.
„A co Donald?“ navrhla jiné jméno Hayley. Než jsem se na ni podíval, tak jsem došrouboval poslední šroub a postavil se. Postýlku jsem také postavil a dal tam matraci, která ležela na zemi opřena o skříň. Postýlka byla hotová.
„Hans.“ Navrhl jsem jiné jméno a podíval se na ni. Myslel jsem, že Hans se maličko podobá Johnovi. Doufal jsem, že aspoň toto projde.
„Ne! Počkej. Co…Co takhle Gideon?“ navrhla jiné jméno, protože Hans se jí rozhodně nelíbilo.
„Bez šance.“ Hned jsem na to reagoval a sedl si na postel k ní. Jednou rukou jsem jí objal kolem ramen. Ale necítil jsem se vůbec dobře. Snažil jsem se usmívat a nedat svou nevůli najevo. Naštěstí si to mohla vyložit tak, že se mi nelíbí její návrhy na jméno našeho syna. Tedy pokud by poznala, že nejsem ve své kůži.
„Jde o hebrejské jméno. Podívej se, co to jméno znamená. Je to perfektní. Gideon Hotchner.“ Řekla pevně rozhodnutá a prstem mi ukázala na řádek v knize, abych jsem si přečetl, co Gideon v hebrejštině znamená.
„Ne.“ Zaprotestoval jsem okamžitě.
„Ano.“ Trvala si na svém a dívali jsme si do očí.
„Ne.“ Znovu jsem nesouhlasil, ale na mých rtech se rýsoval úsměv.
„Ano.“ Usmívala se taky.
„Ne.“ Znovu jsem začal protestovat.
„Gideon.“ Řekla tak rozhodně. Ale než jsem stačil nějak na to reagovat, tak se mi ozval mobil.
„Promiň.“ Omluvil jsem se jí a z nočního stolku vzal svůj mobil a podíval se na displej, kdo mi volá. Byl to ředitel. „Hotchner.“ Pronesl jsem do telefonu a omluvně jsem se na ni usmál. „Ano, hned svolám tým.“ Přikývl jsem. Úsměv mi z tváře zmizel. „Jste si jistý pane, že to mám udělat?“ zeptal jsem se vážně, ale přeci jenom jsem cítil jakou si nejistotu. „Ano pane, rozumím. Hned tam budeme.“ Řekl jsem a hovor ukončil. Podíval jsem se na Hayley. „Promiň zlato, práce volá.“ Omluvil jsem se své ženě a dal jí pusu na rty. Ale ve skutečnosti se mi hned udělalo líp. O hodně líp než bych čekal. Hned jsem vytočil postupně čísla všech členů mého týmu. Poté jsem se oblékl do pracovního, vzal svou cestovní tašku, kde jsem měl vždy nachystané oblečení. Znovu políbil Hayley a vzal klíče od auta a jel jsem na letiště FBI, kde na mě a můj tým čekal tryskáč. Tam jsme se měli všichni sejít.
Hlasité předčítání
