Povídka

Ta pravá pohádka

Autor: Zavel

Rodina bez dětí? Nepředstavitelné. Rodina bez dětí pro nás nebyla rodinou. Po dětech jsme toužili a když se nám narodila dcera Hana, ocitli jsme se téměř na vrcholu spokojenosti. Už nebylo nic, co by v našich životech chybělo. Tak proč nepřivést na svět ještě jeden život? Příroda však řekla rozhodné ne, a tak jsme žili dál ve třech. Byli jsme šťastní a zároveň zoufalí. Nic nescházelo, avšak neopouštěl nás zvláštní pocit neúplnosti. A když už se i naše dcera začala sama ptát, kdy na svět přijde její bratříček nebo sestřička, začali jsme uvažovat o adopci. Cesta k cíli nebyla přímá ani snadná, avšak naše vytrvalost a odhodlání se zdály takřka nevyčerpatelné. A tak se stal po více než roce cílevědomého usilování novým členem naší rodiny šestiletý Adam.

Jsem spisovatel. A až když Hana přišla na svět, uvědomil jsem si, že po všem možném, co jsem kdy napsal, je nyní na čase, abych začal psát právě pro ni. Motivace, která mi rostla doslova před očima, podnítila mou pracovitost a fantazii a já jí tak mohl již od jejích prvních měsíců číst příběhy, které díky ní vznikly. Jakmile se pak naučila jakž takž číst, měl jsem pro ni už v šuplíku připravenou celou knihu pohádkových příběhů. Jako hrdý otec a sebevědomý autor musím na tomto místě uvést, že jimi byla tolik nadšená, že ty nejoblíbenější z nich brzy uměla vyprávět z paměti a tak je brzy sama šířila mezi veškeré příbuzenstvo a kamarády ze školy. Přišlo to v pravý čas, protože zrovna v té době se z ní jako z jedináčka stala sestřička. Bylo to právě tehdy, kdy jsme malého Adama adoptovali.

Pro nikoho z nás nešlo o jednoduché období, avšak i přes nejistotu a napětí, byli jsme naplněni výjimečným pocitem, že vše je tak, jak má být. Občasné Adamovy návštěvy u nás se postupně změnily v návštěvy s přespáním a dnes už si ani nevzpomenu, od kterého dne u nás usměvavý, i když poněkud zádumčivý chlapec bydlel natrvalo. Byla toho spousta, čeho jsme se předem obávali a nezbytné pochopení a toleranci musely projevit obě strany. I na Adamovi bylo poznat, jak moc s námi chce být a jak proto přechází nedostatky, které by snad za méně příznivých podmínek zhodnotil jako nepřekonatelné. Tolik jsme si přáli, aby u nás malý sirotek nalezl vše důležité, o co v životě přišel a co postrádal. Doufali jsme, že v novém sourozenci najde někoho, kdo mu bude oporou, a to i v době, kdy my už tu nebudeme. Naše obavy však byly zbytečné. Adam a Hana se sžili tak dokonale, že by jen málokdo rozpoznal, za jakých okolností se z nich sourozenci stali. Jsme šťastná rodina. Uvědomuji si to každý den a v každém okamžiku. Třeba právě teď. Je večer. Dávám dětem dobrou noc. A už jen na odchodu slyším, jak Hana malému Adamovi šeptem vypráví jednu z pohádek, které jsem pro ni před časem napsal.

♠ ♠ ♠

☆ Nehodnoceno ☆

O autorovi

Zavel

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Inline Feedbacks
View all comments
Četba díla zabere cca 18 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆

Poslední příspěvky autora:

Noční režim
Četba díla zabere cca 18 min.
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

V kanceláři:   Bylo pondělí a všichni jsme byli v zasedačce a čekali na naší styční d...
Neustále hledím na kurzor, problikávající na bílé stránce. Ta zář mě oslňuje, jako bych hled...
K cíli  vede více cest ...
Šel závějemi. Město jako kráva a nikde nikdo. Měl na sobě jenom triko a byla mu ukrutná zima. Ně...
Pravá láska je  jako pohádka ...
“Tak už je tady zase. No jen se koukni.” “Je to ona. Všiml sis? V poslední době už chodí s...
Nakonec byl rád, že se z toho kina vůbec dostal. Od chvíle, kdy se malátně zvedl ze sedačky, než ...
(Podle skutečné události, jen lehce přibarveno)   „Tak nezapomeň, vole, dneska v sedm u mě...
Probudila jsem se do nového rána. Slunce vrhalo do místnosti rudé odlesky, jako by ho překryly obrov...
Čas se dělí na jednotlivý části asi jako rostoucí strom. Vždycky vlezeš na nějakou větev, kter...
Vždycky jsem byl plachý a vcelku uzavřený člověk. Místo abych chodil na zábavy, jako moji ostatn...
RICHARD SLESSMAN   Z pohledu Jane:   Nakonec jsem zůstala s Hotchem v naší provizorn...
Všichni jsme se na Martina podívali. Po tvářičce mu tekla slza. „Copak Martine, co se stalo?“...
Na horké lince, v místnosti je Jane a Derek:   Já dostala za úkol být s Derekem v místnos...
Já, mé druhé já a zase já. Cinkot sklenic, tříštícího se skla a rámusu v podobě hlaholu op...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

  A nakonec se tak i stalo. Kromě těch několika málo minut jsem si pak už nikdy nepomyslel, ...
Venku:   Všichni jsme šli stranou od ostatních, aby nás nikdo neslyšel, abychom mohli projedn...
Když jsem jednou kráčel otevřeným vesmírem po šňůře na prádlo, všiml jsem si úžasné záře...
(Podle skutečné události, jen lehce přibarveno)   „Tak nezapomeň, vole, dneska v sedm u mě...
V kanceláři panovalo ticho. Všichni jsme sledovali televizní obrazovku. Tam venku panoval chaos. Po ...
V době pandemie jsem přišel, tak jako většina umělců o práci. Byl jsem zaměstnán, jako herec v ...
Načo sú človeku školy, tituly pred a za menom? Aj tak nebude dosť dobrý pre spoločnosť, pre svet....
Dnes se mi zdálo, že jsi umřel, víš? Byl to zvláštní sen, kde jsem byla zmatená a vyděšená. P...
Houba se k Marii přislídila uprostřed zimy. Měla ráda chlad a Mariin pokoj by oním nejchladnější...
Oblékal se do černo fialové. Myslel, že spasí svět. Lhal sám sobě, před sebou samým. Svět byl ...
V provizorním stanovišti:   Zašli jsme do jedné místnosti, kterou na kampusu nám vynahradil...
"Tati, tati! Já chci k tobě!" kňučí z dálky nepřeslechnutelný hlásek. Kdo by odolal...
Když jsem se mezi nimi objevil, na hřbitovní zdi bylo plno. Byl jsem slepý. Jako když se narodí pes...
6. 2024 Ahoj, jestli si tohle čtete, tak už jsem asi mrtvej. Hm, blbý no, ale vezmu to pěkně...
  “Co to máš na tváři? Tady vlevo? Vždyť to vypadá jako hadí kůže. Ale je to slizké....
0