Povídka

Ta pravá pohádka
Četba díla zabere cca 18 min.

Autor: Zavel

Rodina bez dětí? Nepředstavitelné. Rodina bez dětí pro nás nebyla rodinou. Po dětech jsme toužili a když se nám narodila dcera Hana, ocitli jsme se téměř na vrcholu spokojenosti. Už nebylo nic, co by v našich životech chybělo. Tak proč nepřivést na svět ještě jeden život? Příroda však řekla rozhodné ne, a tak jsme žili dál ve třech. Byli jsme šťastní a zároveň zoufalí. Nic nescházelo, avšak neopouštěl nás zvláštní pocit neúplnosti. A když už se i naše dcera začala sama ptát, kdy na svět přijde její bratříček nebo sestřička, začali jsme uvažovat o adopci. Cesta k cíli nebyla přímá ani snadná, avšak naše vytrvalost a odhodlání se zdály takřka nevyčerpatelné. A tak se stal po více než roce cílevědomého usilování novým členem naší rodiny šestiletý Adam.

Jsem spisovatel. A až když Hana přišla na svět, uvědomil jsem si, že po všem možném, co jsem kdy napsal, je nyní na čase, abych začal psát právě pro ni. Motivace, která mi rostla doslova před očima, podnítila mou pracovitost a fantazii a já jí tak mohl již od jejích prvních měsíců číst příběhy, které díky ní vznikly. Jakmile se pak naučila jakž takž číst, měl jsem pro ni už v šuplíku připravenou celou knihu pohádkových příběhů. Jako hrdý otec a sebevědomý autor musím na tomto místě uvést, že jimi byla tolik nadšená, že ty nejoblíbenější z nich brzy uměla vyprávět z paměti a tak je brzy sama šířila mezi veškeré příbuzenstvo a kamarády ze školy. Přišlo to v pravý čas, protože zrovna v té době se z ní jako z jedináčka stala sestřička. Bylo to právě tehdy, kdy jsme malého Adama adoptovali.

Pro nikoho z nás nešlo o jednoduché období, avšak i přes nejistotu a napětí, byli jsme naplněni výjimečným pocitem, že vše je tak, jak má být. Občasné Adamovy návštěvy u nás se postupně změnily v návštěvy s přespáním a dnes už si ani nevzpomenu, od kterého dne u nás usměvavý, i když poněkud zádumčivý chlapec bydlel natrvalo. Byla toho spousta, čeho jsme se předem obávali a nezbytné pochopení a toleranci musely projevit obě strany. I na Adamovi bylo poznat, jak moc s námi chce být a jak proto přechází nedostatky, které by snad za méně příznivých podmínek zhodnotil jako nepřekonatelné. Tolik jsme si přáli, aby u nás malý sirotek nalezl vše důležité, o co v životě přišel a co postrádal. Doufali jsme, že v novém sourozenci najde někoho, kdo mu bude oporou, a to i v době, kdy my už tu nebudeme. Naše obavy však byly zbytečné. Adam a Hana se sžili tak dokonale, že by jen málokdo rozpoznal, za jakých okolností se z nich sourozenci stali. Jsme šťastná rodina. Uvědomuji si to každý den a v každém okamžiku. Třeba právě teď. Je večer. Dávám dětem dobrou noc. A už jen na odchodu slyším, jak Hana malému Adamovi šeptem vypráví jednu z pohádek, které jsem pro ni před časem napsal.

♠ ♠ ♠

☆ Nehodnoceno ☆

O autorovi

Zavel

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆

Poslední příspěvky autora:

Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

empty building hallway
Sedím v potemnělém školním kabinetě s respirátorem staženým pod bradou, tak šíleně zamatlané...
světkuška
Byl prosinec, sníh se sypal za oknem jako roztržená peřina. Do Vánoc chybělo jen několik málo dn...
Byl na cestě již druhý týden. Jako bakalář svobodných umění vypravil se tehdy za hranice vévods...
Další příběhy ze snů Nerozluční? Když pro mě obr Ínemak znovu přišel a odnesl mě do s...
Zvonek nad dveřmi Prodávám zrcadla. Ani si už nepamatuju, jak jsem k téhle práci přišel. Děl...
Tornáďan   Každý Nový rok si říkám, že i bez osobních předsevzetí prožiju svůj živo...
Přesn(á)idavka Dej to sem nebo ti to vyrvu z ruky ty polotovare! Nečum na mě a hrň to do mě! He...
Na chodbě u výtahu ve třetím patře (Jane a Hotch):   S Hotchem jsem šla po schodech z patr...
V kanceláři:   Po shlédnutí daného videa, kdy mi tuhla krev v žilách a určitě nejen mě...
Odpuštění  není o tom ...
  Obr a jeho pohled do mých snů... Vyděsilo mě, jak mě tak nečekaně vytrhl ze snu. Byla jse...
Dnes se mi zdálo, že jsi umřel, víš? Byl to zvláštní sen, kde jsem byla zmatená a vyděšená. P...
Já, mé druhé já a zase já. Cinkot sklenic, tříštícího se skla a rámusu v podobě hlaholu op...
Poprvé se to stalo asi před rokem. Eva pracovala jako masérka. Byla to mladá perspektivní žena, kt...
  “Co to máš na tváři? Tady vlevo? Vždyť to vypadá jako hadí kůže. Ale je to slizké....

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Poprvé se to stalo asi před rokem. Eva pracovala jako masérka. Byla to mladá perspektivní žena, kt...
Ten den vlaky ještě odjížděly tak, jak měly. Lidé nastupovali a vystupovali sledujíce své každo...
Vždycky jsem byl plachý a vcelku uzavřený člověk. Místo abych chodil na zábavy, jako moji ostatn...
Co si dnes obléknu? Ptám se sám sebe každé ráno. Ale kdepak, tohle určitě ne. To už není to pra...
    Byl zas na cestě. Už ani nevěděl, jak se tam ocitnul. Stejný chodník, stejný směr, ba i h...
“Jen se na tu nádheru podívejte. Je snad možné spatřit kdekoliv na světě něco krásnějšího?...
“Jak jste se rozhodl, generále? Dáte svolení k odchodu?” oslovil kapitán Adiarte netrpělivě, av...
Několik hodin v životě muže, který ztratil zdraví, naději a svou rodinu. Naději a zdraví mu slí...
V zajetí obra Jak to bylo dál s obrem Ínemakem Obr mě ve věži víc hlídal a snažil se zabránit ...
Spal ve zšeřelé místnosti jen na matraci nebo žíněnce. Dveře musely být někde v protilehlé st...
  “Co to máš na tváři? Tady vlevo? Vždyť to vypadá jako hadí kůže. Ale je to slizké....
Náhle mě cosi drclo do lokte. Paže se svezla z opěrky a tělo, které tak přišlo o oporu, se nachý...
Poté, co jsem zaparkovala své auto v garážích a vzala z kufru auta svou tašku, tak pár lidí tu ...
světkuška
Byl prosinec, sníh se sypal za oknem jako roztržená peřina. Do Vánoc chybělo jen několik málo dn...
empty building hallway
Sedím v potemnělém školním kabinetě s respirátorem staženým pod bradou, tak šíleně zamatlané...
0