Povídka

Máš moc hezký oči

Toto dílo je (3/4) součást sbírky: 
Povídky a pohádky z jiného prostředí
  

Čas se dělí na jednotlivý části asi jako rostoucí strom. Vždycky vlezeš na nějakou větev, která tě buď udrží, nebo se pod tebou zlomí jako suchá ruka stoletý babičky, zatímco při pádu nekřesťansky kleješ. Záleží, z jakýho úhlu pohledu se na to díváš.
Nicméně.
Pojďme se podívat na jiný úhel pohledu jiného úhlu pohledu.

,,Co do mě strkáš?! Teď jsem na řadě já, abych viděla ven!“
,,Kompromis! Budeme koukat obě!“
Dvě sestry uvězněné kusem hadru, vystrčí svá očka zpoza něj a nestačí se divit.
,,Čum, co to na nás zase čumí za exota.“
,,Úplně vidím hlad v jeho očích, jak by si chtěl sáhnout.“
,,Jestli to zkusí, vysvobodíme se a uškrtíme ho jako zbytečně visící šála ve skříni na půdě!“
,,Umlátíme ho jako Thorovo běsnící kladivo, až z něj budou sliny lítat!“ ,
,Hele, pivo. Hey, ty! Jo, hey ty! Dej nám taky napít!“
Půllitr klasicky sjede po rtech a vyklopí svou náplň mezi dvě sestry. Už chápu proč.
,,Jop, to je lepší.“ Nastává noc a čas spánku.
,,Jau, to bolí!“
,,Simtě, to vydržíš.“
,,Se s tebou nebavím.“
Záda si začnou hovět na matraci. Dvě sestry se k sobě otočí zády a každá civí na jinou stranu.
,,Víš, on si každej myslí, že je to jak v pornu.“
,,Jako co?“
,,No, že když nás vypustí na svobodu a lehne si na záda, zůstaneme pevně stát na místě, ale je to spíš tak, že je mezi námi aspoň místo na popelník.“
,,Nebo na něco jinýho.“
,,Jako na co?“
,,Pamatuješ si Alfréda?“
,,Myslíš takový to podlouhlý chapadlo Krakena, ze kterýho jsme měly vyrážku?“
,,Jo.“
,,Hovado. Že se mu to prej líbí a nakonec na nás ještě začne plivat.“
Záda vystřídá bok a sestry se opět setkají vedle sebe s nebezpečnými výrazy, kdy si představují, jak Ježíš mění mlíko ve smrtelnej jed.
,,To ještě netuší, že taky umíme plivat.“
,,To jo, ale jen když nás bude okusovat nějaký nesoběstačný mládě, který z nás udělá seschlý rozinky.“
,,Nebuď tak zlá, jen si představ naší nositelku s naší pomocnou silou. Tři vemena brázdící neuveřitelnej svět nevěřícnejch výrazů, důvěřivě se dávících naším nedůvěryhodným jedem.“

Tak spolu sestry tiše spřádají plány v temnotě své podprsenky za potutelných úsměvů, protože nikdo netuší, že i kozy mají oči.

☆ Nehodnoceno ☆



<< Část 2         Část 4 >>

O autorovi

Nikola Dziubová

Ve hvězdách a kletbách je mnohem více, než by se na první pohled mohlo zdát.

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Inline Feedbacks
View all comments
Četba díla zabere cca 2 min.
Noční režim
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆

Poslední příspěvky autora:

Noční režim
Četba díla zabere cca 2 min.
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Můj táta byl někdo. Zbožňovala jsem ho. Odmalička byl veselá kopa, osobnost, vůdce. Mělo to i...
Seděl za svým stolem, v práci, která ho nebavila, a odpočítával hodiny zbývající do setkání s...
A tak jsem na to tenkrát přišel. Co mi to dalo hlavy lámání! Skoro celou polovinu života. A to už...
Co si dnes obléknu? Ptám se sám sebe každé ráno. Ale kdepak, tohle určitě ne. To už není to pra...
Pravá láska je  jako pohádka ...
Každá nečestnost se nevyplácí ...
Ve výtahu:   Jeden student se dvěma studentkami čekal na výtah. Ten student zrovna měl hovor,...
Když jsem jednou kráčel otevřeným vesmírem po šňůře na prádlo, všiml jsem si úžasné záře...
aneb o komunikaci ...
Prolog Ta zrnka, ta nepatrná smítka vystavěla kdysi čísi srdce. Nebo list v koruně stromu. Či sna...
“Jak jste se rozhodl, generále? Dáte svolení k odchodu?” oslovil kapitán Adiarte netrpělivě, av...
Když jsem byl mladý a rozhodoval se, jestli se stanu policajtem, ještě jsem ale nevěděl, že budu m...
Sally Martinsová byla vysloužilá policistka, která si ve svých sedmdesáti letech užívala důchod....
A přece já se domnívám, můj milý, že by bylo lépe, aby má lyra byla rozladěna a falešně hrál...
Jak je vůbec mohlo napadnout, že se nechám omezovat? Navíc něčím tak pomíjivým. Proč by mě mě...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

"Tati, tati! Já chci k tobě!" kňučí z dálky nepřeslechnutelný hlásek. Kdo by odolal...
Tanečky v lázních   Seděl jsem u snídaně v lázeňské restauraci a doufal, že mi čtrná...
Jsem černý svědomí tohohle města, jeho duše, kterou nikdy nemělo. Jsem fantom, personifikace jeho ...
Dvě slova ... použijte důležitá slova včas ...
Už půl roku jsem nebyl ve své původní práci. Jsem na placené dovolené, ale doma bych, jsem se zbl...
Byl pátek a bylo okolo osmé hodiny ranní. Okolo desáté měl přijet Michalův bratr Patrik s rodino...
Na jednom pracovním stole, žily kancelářské pomůcky a jiné věci, se kterými jejich majitel, spis...
Dítě se dalo do pláče. Dítě. Ještě nemluvně. O to pronikavější ten křik byl. Již pár okam...
Nakonec byl rád, že se z toho kina vůbec dostal. Od chvíle, kdy se malátně zvedl ze sedačky, než ...
Na horké lince, v místnosti je Jane a Derek:   Já dostala za úkol být s Derekem v místnos...
aneb o komunikaci ...
Žili jsme u moře. Od vždycky. Miloval jsem zvuk vln, pěnu na březích při přílivu, racky krouží...
To se takhle ráno vzbudíte, tedy jste vzbuzení otravným zvoněním budíku, a jen co otevřete oči, ...
  Vcelku uzavřená společnost. Nikterak početná. Na prstech dvou rukou byste je spočetli. Ni...
K našemu stolu si přisedne jakýsi vrásčitý ukrajinec s nesmírnou chutí si povídat. Házíme p...
0