Ínemak se mnou nekončí
I když se na mě obr zlobil, nenechal mě jen tak být v klidu. Vzal mě znovu k sobě do temné věže,tvářil se na mě hrozivě,usadil se i se mnou na jeho klíně ke stolu a nutil mě vypít pohár s divným,nedobrým pitím. Myslím, že kromě hnusného hořko kyselého pití v něm bylo ještě něco hustě mdlého, co mě divně omámilo,tak jsem to celý nevypila,řekla jsem znechuceně obrovy:
,,Ínemaku,prosím nenuť mi to,je mi s toho špatně,už nemůžu dál pít!!”
Tak toho konečně obr nechal,zbytek za mě dopil Ohyn, který tu stál u stolu a mlčky přihlížel,jak mi obr nutil vypít ten pohár. Obr se pak rozpovídal o všem, co a jak se všechno v podzemní říši přihodilo. Dozvěděla jsem se tak, že ten můj sen,který se mi tu minule zdál, byl skutečný a viděla jsem v něm to všechno, co mi obr právě povídal.
Obr vážně získal od vodních oblud tu vílu a propustil uvězněného Zoltyga. Kromě té víly dostal ještě další klenot, podobný tomu, co dostal i od královny Pijavic.
Pyšně mi ukázal oba klenoty věčnosti, které měl schované v tajné kapse svého černého pláště.
„Silver zůstává ve svatyni,” oznámil obr chladně. „Tam je v bezpečí. Je hlídaný, a nikdo za ním nesmí.”
Obr se začal přátelit s novým obludným králem Zoltygem druhým a pozval jeho i celou obludnou rodinu k sobě do hradu v Temnovišti, aby si připili na přátelství, oslavili spojenectví a také na novou krásnou vílu, kterou od nich získal za propuštění Zoltyga prvního.Vodní obludy zatopili podzemní říši, udělali všude potoky a proudy vody, na kterých se vozili na vorech, a pozvali obra na projížďku zatopenou podzemní říší.
Obr mě i Ohyna vzal s sebou, ale dal nám pouta a měl nás oba na řetězu, jako dva psy! Nevím, jestli to udělal pro naše bezpečí, aby viděli vodní obludy, že patříme jen k němu, nebo abychom mu s Ohynem nechtěli utéct a jít do svatyně za Silverem?!
Dozvěděla jsem se, že vodní obludy do svatyně také nevkročí! Nedělá jim dobře prostředí svatyně a dva z nich, kteří uvnitř zůstali, aby strážili Silvera, zemřeli! Tak přidělali ke vchodu mříže a hlídají Silvera zvenčí.Při projížďce na voru obr všechno kolem chválil:
„Teď je to mnohem lepší než dřív!”
Pak se obr začal zaobírat tou vílou, kterou uvěznil v hradním vězení, a mě s Ohynem nechal o samotě zamčené ve věži. Snažila jsem se přemluvit Ohyna, abychom šli zachránit Silvera! Ohyn byl neochotný a protivný, pořád jen opakoval dokola, co mu pán přikázal a co zakázal, nebo co smím a nesmím já. Stál pořád s tím kopím u dveří nebo nade mnou u postele. Když jsem vstala, hned mě tam donutil vrátit se zpátky, takže s Ohynem to bylo moc těžké pořízení!
Bylo mi Ohyna moc líto, protože se tvářil tak utrápeně a bylo vidět, že v sobě bojuje! Ani na moje prosby, aby mě vzal do svatyně aspoň na chvíli vidět Silvera, nereagoval! Asi se bál, že bych pak od Silvera ze svatyně nechtěla odejít? Nebo, že by se to obr dozvěděl a potrestal by nás?
„Ohy, prosím! Nebuď takový a vezmi mě k Silverovi do svatyně! Cožpak ty nejsi zvědavý, jak na tom je? To ho nechceš ani na chvíli vidět?”
Přemlouvala a prosila jsem Ohyna až to nevydržel a zmizel někam sám a nechal mě samotnou ve věži! Asi ztratil se mnou trpělivost a šel žalovat na mě obrovi! Brečela jsem tam, že jsem Ohyna nijak nedokázala přemluvit, byl jako kámen, byl úplně přemožený a zničený obrem!
Obr se objevil ve věži a naštvaně mi řekl: „Abys věděla, Ohyn tu s tebou už nebude!”
Tak jsem se zeptala: „A proč a kde bude?”
Obr na mě zařval: „Žádné a proč, ty víš sama nejlíp proč! Rozhodl jsem se Ohyna poslat ke královně Pijavic! Chybí jí naše návštěvy! Ty k ní nechceš, tak místo tebe k ní vezmu svoji novou kouzelnou vílu, ta určitě bude vděčná, když mě bude moct doprovázet na návštěvu ke královně Pijavici! A ty si tu trp sama ve věži! A neopovažuj se zkoušet utéct!”
Domluvil obr a zmizel! Moc mě nazlobil! Brečela jsem a připadala si tam tak beznadějně, asi jako Silver ve svatyni?
v
Hlasité předčítání