Povídka

Modrý kufr
Četba díla zabere cca 16 min.

 

Dlouho předtím, než jsem vzal tuhle práci, jsem se nikde nemohl udržet. Vždycky to dopadlo tak, že mi z těch monotónních začalo cákat na maják, a tak jsem musel vypadnout. Nikdy jsem nebyl moc studijní typ. Zároveň jsem nikdy nebyl ten, který vydrží dělat hodiny, dny, měsíce a roky pořád to samé nezajímavé dokola. Ničilo mě to, ale peníze jsem potřeboval. Nakonec jsem na netu našel nabídku práce na letišti. Práce to byla snadná, vyložit kufry, naházet na pás do letadla. Nebo naopak. A tak jsem to přijal. Pracoval jsem tam asi něco přes tři roky, což byl můj dosavadní rekord. Bylo mi tam docela dobře. Kolektiv byl bláznivý, ale o to více zábavný a zajímavý. Práce nebyla těžká. Nikdo na mě netlačil. Byl jsem takový ten přehlédnutelný.

Peníze jsme měli na to, co to obnášelo, docela vynikající.

„Ty vole, doslechl jsem se, že vyhodili Thomase!“ říkal mi Oliver u skříňky, když jsme se převlíkali na směnu. Záviděl jsem mu jeho svalnaté tělo, ale ani za nic mě nepřesvědčil, abych s ním chodil do posilovny a něco udělal s mým počínajícím břichem. I když jsem tahal těžké kufry, nepřestávalo mě bavit oddávat se jídlu.

„Jak jako vyhodili?“

„No bylo to jednoduché. Z toho, co jsem slyšel, prý nenaházel všechny kufry do letadla a na nějaké zapomněl. A ten nový šéf, který očekává nejrychlejší nakládky a vykládky a chce výsledky, je na to takový pedant, že ho prostě vyrazil.“

„Asi jako exemplární případ,“ zavřel jsem skříňku a téma smetl ze stolu.

Hučení obřích Boeingů mi po těch letech přišlo jako zpěv ptáků, a tak jsem se při nakládání mnohdy nenechal vyrušit ze svých vlastních myšlenek. Bylo mi třicet a jasně, chtěl jsem holku. A chtěl si našetřit, což bylo nad mé síly, abych nemusel bydlet v podnájmu a taky pro jednou vlastnit něco lepšího než rozpadlého Forda.

Matka mi říkala, že jsem ještě obyčejnější než ten nejobyčejnější člověk. Tak přehlédnutelný, až mi auta nezastavují na přechodu. A byla to pravda. Ta ženská měla vždycky pravdu. Opravdu mi auta nezastavovala na přechodu. Jednou mi dokonce málem autobusák zavřel před ksichtem s tím vědomím, že už všichni nastoupili.

„Hele, nad čím zase polemizuješ?“ strčil do mě Oliver.

„Ale vždyť to znáš.“

„Matka ti zase vykládala rozumy o tom, co máš dělat, aby sis našel ženskou, co?“

„Asi tak nějak.“

„Poradím ti první věc. Udrž si práci. A teď makej pořádně, protože šéf na nás hledí dalekohledem z kanclu,“ kývnul směrem k letišti očima.

Stál tam v obleku a od dalekohledu se mu odráželo slunce, takže bylo nad míru jasné, že nás pozoruje. A tak jsem začal házet kufry s takovou vervou, až na mě civěli i lidé, kteří si už posedali na svá místa a zkoumali malá okýnka letadla. Práci jsme odvedli a zmizeli z dráhy, aby nás mohla vystřídat řídící služba a navigovat pilota, aby s tou věcí odjel.

Říkal jsem si, jaké by to bylo, kdybych se býval byl stal pilotem. Měl bych tolik ženských, že by se mi o tom ani nesnilo, váženou práci, všude by si mě zvali na pohovory, byl bych pod stresem, ztrácel vlasy, ale bylo by mi to jedno.

4/5 (1)

O autorovi

Ondřej Bezstarosti

Autor píšící prózu, ve které se zaobírá mnohdy existenčními tématy. Své postavy staví do dilemat, či hran jejich životů.
Psaní se autor věnuje od chvíle, kdy napsal první milostnou báseň holce v osmé třídě.

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
4/5 (1)

Poslední příspěvky autora:

Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
4/5 (1)
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Z pohledu Teressy:   Ale nakonec na zátah za podezřelým jsem jela já, Gideon, Reid, Morgan a ...
Co jsem provedla obrovi K smíchu, nebo k pláči? Obr Ínemak se dozvěděl, že jsem minule utekla z v...
Tanečky v lázních   Seděl jsem u snídaně v lázeňské restauraci a doufal, že mi čtrná...
Každý nový vztah  je tak trochu vabank ...
Oblékal se do černo fialové. Myslel, že spasí svět. Lhal sám sobě, před sebou samým. Svět byl ...
Pan Dan se rozvaloval na útulném místě spolujezdce a ospale pozoroval, jak za okny monotónně ubíh...
RICHARD SLESSMAN   Z pohledu Jane:   Nakonec jsem zůstala s Hotchem v naší provizorn...
K našemu stolu si přisedne jakýsi vrásčitý ukrajinec s nesmírnou chutí si povídat. Házíme p...
Tamhle svítí sjezdovka! Znala jsem ho už od školy. Tehdy to bylo takové hubené bidlo, krátké vla...
(Podle skutečné události, jen lehce přibarveno)   „Tak nezapomeň, vole, dneska v sedm u mě...
Ztěžka vydechl. Tohle se mu děje pořád. Vždycky se něco musí podělat, Dave Parnell prostě nemě...
Když tyhle filmové pásky chytnou, nedá se to uhasit. Oheň pak zachvátí regál, pak strop, následn...
Když jsme dorazili na stanici šerifa, hned jsme se všichni sešli v místnosti, kterou pro nás šeri...
V provizorním stanovišti:   Zašli jsme do jedné místnosti, kterou na kampusu nám vynahradil...
Výslech Slessmana (z pohledu Hotche):   Když jsme šli směrem výslechová místnost, cítil j...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Podívala jsem se taky na Hotche, protože mi došlo, že Reid se na Hotche podíval, že ví, o koho jde...
Flowers Roses Leaves Petals Buds  - svetlanabar / Pixabay
Bosá ženská chodidla ztěžka kráčela po trávníku pokrytém ranní rosou. Hlava ženy se pomalu o...
Když tyhle filmové pásky chytnou, nedá se to uhasit. Oheň pak zachvátí regál, pak strop, následn...
V kanceláři:   Bylo pondělí a všichni jsme byli v zasedačce a čekali na naší styční d...
Mé jméno je Rebeka, ale všichni mi říkají Beka. V tom baráku jsme s bráchou Nikolasem a mámou ...
Vodní hladina   Pohled na vodní hladinu přehrady, která se klidně prostírá od břehu ke...
Poté, co jsem zaparkovala své auto v garážích a vzala z kufru auta svou tašku, tak pár lidí tu ...
   Skrytá v kouři cigaret, jsem pozorovala kolemjdoucí, kteří pospíchali sem a tam. Proplétali s...
Dědictví, které se předává z generace na generaci
Každý nový vztah  je tak trochu vabank ...
Když jsme dorazili na stanici šerifa, hned jsme se všichni sešli v místnosti, kterou pro nás šeri...
5.5. 1829 Nevěděla jsem, že to bude tak náročný. Dřív to takhle nebylo. Dřív bylo všechno j...
Three heart-shaped candles with textured designs basking in soft sunlight on a minimalist surface.
Kapitola 1: Přátelé z domu prokletých duší Po té,co mě obr Ínemak s Temnoviště hodil do čern...
Katka: „Jděte všichni do hajzlu, já nemám čas na lidi, jsem ve slepý uličce a bloudim tady s...
aneb o komunikaci ...
0